Foto: Pixabay

Kavčí hory jsou od rána potažené černým flórem, protože polským prezidentem bude zase Duda. Rozhodli to ve volbách Poláci a Česká televize teď nepochybně věnuje hodně času tomu, aby nám vysvětlila, že: 1. Dudu volili většinou venkovští blbci, takže by to nemělo platit 2. Je to strašná tragédie pro demokracii a evropské hodnoty 3. Za vítězstvím Dudy stojí Putin     

Soudím tak čistě z toho jakým způsobem až doposud o těchto volbách referovala, jak vypadalo její některé volební zpravodajství v minulosti a z toho, co dlouhodobě hlásá. Opravdu velký prostor byl tudíž například věnován vysvětlování, že Duda je vlastně něco jako polský Mussolini a navíc loutkový. Čím dál ustaranější výraz Lukáška Mathé pokaždé, když z Varšavy truchlivě hlásil, že to asi bude velice „těsné,“ hovořil také za vše. I výběr mluvících hlav, které nám všechny unisono vysvětlovali, že Trzaskowski je mladý a krásný pokrokový demokrat, zatímco Duda je loutková homofobní zkamenělina, cosi vypovídal.

Taky mne pokaždé dost pobavilo, když nás ČT opakovaně a velice rozhořčeně informovala, že polská veřejnoprávní televize zjevně nadržuje Dudovi. A že to je hrozné, když veřejnoprávní médium, které má přece být objektivní, v nějakých volbách evidentně nadržuje jednomu z kandidátů. Tomu se budu smát až do druhé vlny koronaviru.

Mně osobně je to, kdo bude polským prezidentem, dost jedno. Na rozdíl od České televize. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Ať si Pšonci, stejně jako třeba Američané, klidně volí, koho chtějí oni a ne koho chce Česká televize. No problemo. Pokud bych ale byl pod hrozbou násilí přinucen se vyjádřit, kterého z těch dvou politiků považuji za o něco menší hrozbu pro evropskou svobodu a demokracii, řeknu, že Dudu.

Přiznám se, že nemám Poláky zrovna v lásce. Částečně proto, že jsem xenofob plný předsudků, částečně ze zkušenosti a částečně proto, že jejich proslavené nutkání šidit, třeba přidáváním nafty, sádry, písku či posypové soli do potravin, je opravdu abnormální. Na můj vkus jsou prostě příliš nenávistní, příliš antisemitští, příliš rusofobní a příliš vychcaní. I my jsme sice nenávistní a vychcaní, ale Poláci jsou úplně jiná liga.

Ovšem Židi jsou u nás určitě v mnohem větším bezpečí a naše rusofobie je salonní, intelektuálská a především uměle tlačená mediální záležitost.

Jistě, Rus si Pšonka mnohokrát s někým rozdělil, v devětatřicátém ho společně s Němci přepadl a v pětačtyřicátém mu společně se Spojenci vnutil komunisty, ale to se nám dělo také. Nás si zase furt nárokoval a dělil Němec, v devětatřicátém nás přepadl a pak tu štafetu od něj převzal taky Rus. A přesto je dneska Němec náš největší kamarád a Rusa se většina normálních lidí rozhodně nebojí a vnímá ho racionálně. Tedy především jako něco úplně jiného, než byl Rus za Stalina nebo Brežněva.

Polsko je dnes také úplně jinou zemí než bylo za autokrata Pilsudského, Spojené státy jsou jiné než za autokrata Roosevelta, Německo je jiné než bylo za nacisty Hitlera a Česká republika je teď taky trochu jiná země, než byla za semiautokrata Masaryka nebo komunisty Husáka. Podle polské logiky bychom měli z obnovených pevností na naší západní hranici vřískat do světa, že nás Němci určitě chtějí přepadnout, protože už v roce 929 nás přece přepadl Heinrich der Vogler. A proto se současným Německem normální a přátelské vztahy nechceme. A ne, a ne, a ne!

Nicméně kromě sjednocující rusofobie je dnešní Polsko ideologicky rozdělenou zemí, stejně jako zbytek EU. Zastánci „pokroku“ v něm stojí proti zastáncům „zpátečnictví“ zhruba v poměru půl na půl. Pokrokáři chtějí změnit strašný svět, který je děsí, k lepšímu a zpátečníci jsou s jeho současnou podobou spokojeni a děsí je to, co s ním chtějí udělat pokrokáři. Tedy klasický, mnohokrát použitý scénář. Včetně užívaných metod, jak změny dosáhnout.

Vzhledem k tomu, že pokaždé, když se v minulosti pokrokáři tohoto specifického typu – Ráj na zemi ihned s.r.o. – k tomu kormidlu dostali, fakt bylo poté pokaždé výhradně špatně, mám tendenci přiklánět se ke zpátečníkům. Kteří se rozhodně nebrání pokroku a vítají ho. Pokud přichází sám a přirozenou cestou. Protože to, co přichází silou, nepřirozeně a dokonce proti vůli lidí, není a nikdy v minulosti nebylo pokrokem.

Ti, co jsou dneska, a podle výsledku voleb co budou i zítra, v Polsku u kormidla, nejsou pokrokáři. Respektive jsou, ale ne dost zapálení a nedokonalí. Postrádají ten správný moderní, internacionalistický gen způsobující touhu po sjednocené a multikulturní Evropě, třídně, genderově a rasově spravedlivé. Místo něj mají zastaralý gen nacionalistický a proto si mnoho věcí, ačkoliv jsou jinak „proevropští“ až to duní, chtějí dělat v Polsku po svém. Tak, jak to chtějí Poláci. A to je podle pokrokářů a jejich nového náboženství smrtelný hřích.

Proto nestačilo v televizi prostě říct: „V Polsku budou volby, kandiduje ten a ten a tenhle nakonec vyhrál.“  Aby si to lidi nějak přebrali sami. Nene. Muselo se to dlouze předžvýkávat a opatřovat vysvětlivkami, aby to snad někdo nepochopil špatně:

Duda je kandidátem PiS. PiS je polská politická strana, která neskáče úplně ve všem přesně tak, jak Brusel píská. Někdy koná podle svého programu či vůle svých voličů a proto je pravicově populistická. A pravicový populismus je něco jako fašismus. A fašismus tady, milí televizní diváci, přece určitě zpátky nechcete. 

A proto Duda byl, je a bude podle České televize špatný prezident a Trzaskowski by býval byl skvělý. Kdyby to ti polští venkovští drni a Putin zase nezkazili.

 

1,005 total views, 9 views today