Dlouho jsem nic nenapsal, což některé z Vás poněkud znepokojilo. Znovu děkuji všem, co projevili starost o mou osobu. Z těchto řádků lze odvodit, že jsem ani neumřel, ani nebyl v zájmu zachování svobody slova zbaven svobody. Jen teď nemám chuť psát, což se, jak někteří asi víte, nestalo poprvé. Tento stav zpravidla nastane, když pocit marnosti dosáhne kritické hranice. A větší marnost jsem od roku 1989 ještě necítil.

Ale nezoufejte, já se vrátím. Jen zatím netuším kdy. Dost by pomohl třeba zdařilý puč, revoluce, či další defenestrace.

474 total views, 28 views today