Velká Británie má konečně po letech od okamžiku, kdy se její lid vyslovil pro brexit, poprvé v čele vlády politika, který ho snad skutečně i hodlá realizovat. Pokud jsem brexitu s Mayovou dával asi 25%, tak s Johnsonem to je 50%. Je to sice podle médií „otec brexitu“, ale pořád jenom politik. A taky slušný magor. Navíc stojí proti brutální přesile. Politické a především mediální. Takže já nic předpovídat nebudu a počkám do října. Proti čemu bude excentrik a pravicový konzervativec Johnson do té doby stát, předvádí už dlouhou dobu naprosto ukázkově spolupracovník českých veřejnoprávních médií v Londýně Jan Jůn.

Všude je označován jako nezávislý žurnalista, ale ve skutečnosti jde o krystalického propagandistu. Jan Jůn, soudě podle výsledků jeho práce, zasvětil svůj život věci západních politických elit a jejich neomarxistickým vizím o novém, dokonalejším uspořádání světa.

Pan Jůn má tudíž vždycky předem jasno. Za všechno může Putin. A když ne Putin, tak xenofobní, nacionalističtí pravicoví populisté sloužící Putinovým zájmům. Jako například Boris Johnson. Ten politickému agitátorovi Jůnovi, soudě podle mnoha žlučovitých komentářů, leží obzvlášť v žaludku.

Tohoto skutečně neuvěřitelného kokota jsem poprvé zaregistroval už před lety.  Nevěřícně jsem tehdy sledoval, jak na setkání zapálených příznivců „humanitárního bombardování“ organizovaném Českou televizí nadšeně komentoval vybombardování srbské televize slovy, že pozabíjení jejích zaměstnanců je OK, protože přece nešlo o žádné novináře, ale o propagandisty…

Má paměť není jinak nic moc, ale tohle mi v ní nesmazatelně utkvělo. Idiota tohoto formátu si prostě zapamatujete.

Pan Jůn se poté odebral zpátky do Londýna, kde se stal cenným a často využívaným zdrojem dezinformací pro česká veřejnoprávní média až do dnešních dnů. Pokud se něco ve Velké Británii děje, můžete si být jisti, že se z nich dříve či později od  experta Jůna dozvíte, co si o tom máte myslet.

A v tom, co si o té které události myslet, máte v jeho podání jasno většinou v první větě. Maximálně, když chce být mimořádně objektivní a předmět reportáže není objektem nějakých jeho osobních animozit, což je bohužel velice často, ve větě druhé.

A to, že novináři Jůnovi objekt jeho profesionálního zájmu nevoní, zpravidla kvůli odlišným politickým názorům, je i důvodem, proč jsem ho po letech sladkého zapomnění začal zase vnímat. Když jsem zaregistroval, jak referuje o brexitu a speciálně právě o Borisi Johnsonovi.

Velice to připomíná objektivní způsob, jakým například psal za předsedy Maa deník Žen-min ž‘-pao o prezidentu Nixonovi. Nebo moskevská Pravda za Brežněva o prezidentu Reaganovi. Případně Rudé právo za Husáka o Lechu Walesovi. Věcně, pravdivě a slušně.

Zatím posledním dílem této série plné až téměř parodicky působící nenávisti k představiteli odlišných politických názorů – kromě lží a propagandy, pochopitelně – je Jůnův komentář pro ČRo k příležitosti počátku Johnsonova „podivného premiérství“. Johnson ještě ani nepřevzal funkci a jasnovidec Jůn už ví, že bude „podivný premiér“.

A hned v závěsu následují další pecky. Johnson byl prý zvolen pouhým „čtvrtprocentem“ počtu britských voličů, což vzápětí ještě jednou zopakováno. Aby i ten největší imbecil pochopil, že Johnsonův mandát k uskutečnění brexitu je prakticky nulový, protože podle Jůnových pozorování brexit v Anglii téměř nikdo nechce. Následuje upozornění, že Johnson byl už neúspěšným ministrem zahraničí. Takže je předem jasné, že pohoří i v Downing street 10.

„Uprostřed funkčního období parlamentu tak začne v důsledku brexitáři vynucené rezignace Theresy Mayové jeho podivné bezprecedentní premiérství“ , pokračuje náš veřejnoprávní Nostradamus a k věštbám přidává i fake news.

Protože Mayová není ubohou obětí brexitářů, ale obětí vlastní politické neschopnosti, vlastního odporu k brexitu, vlastních intrik a hlavně toho, že do druhé Thatcherové, za kterou se sama považovala, má asi tak daleko, jako má Jůn k objektivní novinařině. Na Měsíc je to rozhodně blíž.

Hvězdopravec Jůn dále konstatuje, že Johnson je „pro většinu Britů egoistický tlučhuba a prospěchář“. Škoda jen, že nepřikládá zdroj, ze kterého tyto zajímavé údaje čerpá. Asi mu to řekly hvězdy. A ty přece nelžou, jak říká astrolog Stuart Hample.

A jedeme dál. Podle etalonu mediální objektivity Jůna je Johnson „xenofobní ultranacionalista“ , který s dalšími 29 xenofobními ultranacionalisty vedl „manipulační a lživou kampaň populistického vymývání mozků“ vedoucí k tomu, že se Velká Británie naprosto iracionálně a bezdůvodně rozhodla „opustit oboustranně výhodný svazek evropských zemí“. No, občané Velké Británie měli a nadále mají na ten „výhodný svazek“ i průběh brexitové kampaně pokud vím jiný názor, než má soudruh Jůn.

Ještěže ty lživé kampaně populistického vymývání mozků provádějí alespoň jenom ti xenofobní ultranacionalisté a nikdo jiný.

Referendum o brexitu pak bylo podle našeho česko-britského obránce té jedině pravé demokracie „klopýtnutím demokracie“. No, ta „Jůnova demokracie“ , demokracie pro horních deset tisíc, ta tehdy skutečně klopýtla. Na své již velice pokročilé cestě k pseudodemokracii.

Závěrem svého svěžího dílka Jůn cituje jakéhosi kariérního britského eurohujera, který už má díky brexitu asi po ptákách, že „temný mrak brexitu znemožňoval Británii, aby se stala dominantní intelektuální a politickou silou ve světě“…Na to skutečně nelze reagovat jinak, než citací nejužívanější a často jediné odpovědi, které se dostane sportovním novinářům při pokusu získat nějaké informace od fotbalisty:

Tak, určitě.

Boris Johnson je ambiciozní politik a nekonformní osobnost zároveň a jeho premiérství může tudíž dopadnout absolutně jakkoliv. Zvláště s koulí cíleně zpackaného brexitu na noze. Ale asi by bylo nejen rozumné, ale i slušné, zvláště od  údajně seriózních zahraničních médií, kdyby při popisu situace v cizí zemi akceptovali alespoň elementární pravidla slušnosti. Když už dlabou na pravdu a profesionalitu.

Když jsem ze zvědavosti, co proboha vede člověka, který uprchl před jednou levicovou totalitou, aby takto aktivně propagoval nástup jiné levicové totality, trochu pátral, co je soudruh propagandista Jůn zač, vykoukly zajímavé informace.

Pan Jůn je členem Prague society for International Cooperation, „účastníkem řady mezinárodních konferencí světových politických představitelů“ a pracuje externě pro agenturu Bloomberg, praví se v jeho životopisu na ČRo.

A na stránkách této Pražské společnosti pro mezinárodní spolupráci se například píše zhruba toto:

Výzvou a cílem je jednat tak, abychom dosáhli lepšího světa. Podporujeme globální přístup. Pomáháme činitelům s rozhodovací pravomocí. Cvičíme novou generaci odpovědných, dobře informovaných vůdců a myslitelů ve střední Evropě. Vytváříme jedinečné prostředí pro osoby s rozhodovací pravomocí, aby si mohly v neformální atmosféře důvěry sladit notičky.

Čili další líheň ochočených proamerických „Young Leaders“ a podporovatel globálních cizích zájmů, jako jsou již proslavené vměšovací lobbistické spolky typu Open society, Aspen Institute, Trilaterální komise a milion dalších nejrůznějších „mezinárodních institutů“ až příliš často propojených s nějakou tajnou službou.

Agentura Bloomberg je pro současný Západ přibližně totéž, co byl kdysi TASS pro Východ – zdroj zjevené a jediné správné pravdy.

A když si tak dám dohromady co pan Jůn píše, jak to píše a pro koho to píše s tím, čeho je členem a co dělá, když zrovna nepíše, tak mi vychází jen jeden, ničím jiným nepodložený závěr.

Jan Jůn je přímo ukázkovým příkladem toho určitého typu novináře, kterého ve své velice poučné knize „Koupení novináři“ charakterizuje Udo Ulfkotte.

I pan Jůn totiž velice viditelně píše tak, jako by byl někým koupený. I pan Jůn je členem nepříliš se propagující zvláštní organizace pro vybrané, která v pozadí tahá za nitky a vydává to za demokracii.

I pan Jůn se až příliš často projevuje tak, jako by psal na konkrétní politickou zakázku nebo podle pokynů řídícího důstojníka a vydává to za nezávislou a nestrannou žurnalistiku. A zřejmě hlavně proto je pan Jůn jako doma i v ČT a v ČRo. Je tam mezi svými.

1,383 total views, 4 views today