Foto: Pixabay

S blížícím se začátkem školního roku myslím neuškodí připomenout, že se nám na školách rozmohl jeden takový nešvar. A sprostá slovíčka jsou proti němu roztomile neškodná, přirozená lapálie. Díky liberálním pedagogickým trendům z nich děcka sice vycházejí pokaždé o něco blbější než předchozí generace, ale zato jsou zase pokaždé o něco uvědomělejší. Uvědomělý občan je holt už asi zase společensky žádanější artikl než vzdělaný či dokonce myslící občan. 

A nemám na mysli ani tak školami aplikovaný „sovětský výklad moderních dějin“, jehož rezidua ve školství prý nedávno detekovala pozorná BIS, ale spíše čilé školní aktivity některých nepedagogických subjektů. Které někdejší sovětský styl sice velice připomínají – cíl mají ostatně stejný – ale efektivitou a metodami ho vysoce překonávají. Se začátkem každého školního roku se totiž od mateřských školek po střední školy rozjedou také ryze indoktrinační projekty nevládních organizací, z nichž musí předlistopadoví komunističtí agitátoři blednout závistí.

Řeč je o působení vlivových organizací s nejasným pozadím, jejichž činnost například v USA už dávno z dobrých důvodů upravuje zákon o povinné registraci „zahraničních agentů“ , který za něj považuje každou osobu fyzickou i právnickou, jednající „z vůle zahraničních subjektů“ . V tomto konkrétním případě jde o přímo vzorové zahraniční agenty Člověk v tísni, Adra a Amnesty International, které na českých školách dlouhodobě provádějí cosi, co se čím dál více podobá legendárnímu PŠM – politickému školení mužstva – prováděnému pravidelně politruky v rámci kdysi povinné dvouleté základní vojenské služby.

Účelem PŠM bylo zformovat z nás nejprve politicky uvědomělé obránce socialistické vlasti a později vzorné občany, kteří oplývají především těmito tehdy společensky žádanými atributy: Milují Sovětský svaz, čtou pouze stranický tisk, neposlouchají podvratná rádia, radostně volí kandidáty jednotné Národní fronty, nenávidí západní imperialisty a při zaslechnutí slova „pravicový“ vyhlížejí nejbližšího pomocníka VB.

Jestli jsem správně pochopil propagační materiály a mediální výstupy výše zmíněných nevládních údajně humanitárních, lidskoprávních a ekologických organizací, které ovšem na školách provádějí vzhledem k totožným cílům téměř čistě politickou vládní propagandu, tak jejím účelem je rovněž formování budoucích vzorných občanů pomocí zafixování velice podobných, společensky žádoucích atributů. Jen na to nejdou buransky marxisticky, ale neskonale neomarxisticky sofistikovaněji a místo na vojně začínají už v mateřských školkách.

Protože panenky proti nenávisti jsme teda my v komunistické školce rozhodně nefasovali. Maximálně tak matrjošku.

Vzorný občan liberální demokracie tak nyní pro změnu miluje Evropskou unii, sleduje jen ta správná média, volí jen ty skutečně pravé demokratické strany, nenávidí imperialistické Rusko, při zaslechnutí slova „pravicový“ oznamuje úřadům předsudečnou nenávist a propadá depresi z velikosti své uhlíkové stopy, bílé kůže, pohlaví, sexuální orientace, utopeného Aylana a evropské koloniální minulosti. Dělají to rok co rok už skoro dvacet let, trpké plody této činnosti již pravidelně sklízíme a i kdyby Putin natřel všechny české kliky novičokem, nezpůsobil by tady ani zdaleka takovou zkázu.

A to všechno do našich dětí na státních školách vtloukají s vládním požehnáním především Člověk v tísni, specialista na mediální gramotnost a rozpoznávání dezinformací pomocí programu Jeden svět na školách. Adra, specialista na rovnost a toleranci jinakosti svým Globálním rozvojovým vzděláváním a Amnesty International, specialista na utlačované menšiny svými Živými knihovnami.

Zajímavým shledávám zejména komplexní masážní koncept pro žáky i učitele Jeden svět na školách. Zvláště program Hledá se LEADr. „vyhledávající budoucí lídry a lídryně občanské společnosti“ je velice nadějný a jistě nemá nic společného s jeho původní americkou podobou „Young Leaders“ , propojenou s americkými tajnými službami, určenou k prosazování amerických zájmů a organizovanou například Aspen institutem, jak ve svém bestseleru Koupení novináři píše novinář Udo Uflkotte.

Foto: Facebook
Karel Strachota na sociálních sítích názorně učí děti názorové toleranci

Duchovní otec „Jednoho světa“ , Karel Strachota, je totiž také proslulý vzor tolerance a šíření dobra, žactvo mediálně vzdělává s pomocí redakcí ČT, ČTK, Aktuálně, Respektu a Seznamu reprezentujících celé názorové mediální spektrum a známých svou nestrannou objektivitou i seriózností a je si dobře vědom toho, že o „naší budoucnosti se rozhoduje ve školních třídách“ .

Stejně jako to dobře věděli i nacisté a komunisté. Všechny totalitní režimy si totiž jsou dobře vědomy, kde se rozhoduje o jejich budoucnosti. A proto od začátku vždy cílí nejdříve na mládež.

To, že Hitler stvořil Hitlerjugend dávno před uchopením moci je celkem známo, ale nijak zvlášť se nerozviřuje, že nacismus měl od začátku největší podporu právě mezi studenty. Stejně jako komunismus, stalinismus i maoismus. Infikujte virem „pokroku“ z podstaty revoluční mládež a oni pak vaše momentální nepřátele –  Židy, buržousty, kulaky, trockisty, xenofobní nacionalisty nebo klimatické skeptiky nadšeně a s písní na rtech utlučou tyčemi od rudých, modrých či zelených praporů.

A jako dobrý vtip na závěr pak zní, že ačkoliv by podle pražského magistrátu osamělá fanatická komunistka Semelová kvůli svým politickým názorům „neměla přijít do kontaktu s dětmi“ , pročež ji odvolal ze školních rad, masivní celoroční školní prezentace politických ideologií jako z oka komunismu vypadlých a založených na stejných principech manipulace, lží a časné indoktrinace dětí, pokrokovým pražským radním zřejmě vůbec nevadí a naopak ji usilovně podporují.

Motto:

Kapitalismus usiluje o sebezničení několika způsoby. Jedním z nich je sklon vytvářet a poskytováním neomezené svobody popouštět plně uzdu neustále se množící třídě intelektuálů, kteří nutně hrají destruktivní roli.

Joseph Shumpeter, 1942

2,362 total views, 1 views today