17. listopad 2017, Václavák. Vidíme jednou AUVA, za ní naležato obří Ukrajinu, jednou Brusel a pak ještě dva zákazy zastavení. Fertig.

Protože už před nějakým časem došlo k privatizaci nejen 17. listopadu podivnými individui, slavím zpravidla prací. Nicméně letošní „oslavy“ mi přišly nějaké výživnější než obvykle a tak jsem zpětně prolétl weby. První, co mi padlo do očí, byla téměř 100% absence českých vlajek. Pátrám dál a vidím, že nejenom v listopadu. I v ten den, kdy jsme byli v roce 1918 vyšší mocí vzniknuti.

Protože ještě víc než jednotlivé lumíky nesnáším davy lumíků a tudíž u nás slavíme všechny svátky pouze privátně, nějak mi tento velmi zajímavý jev doposud unikal. Člověk při těchto příležitostech prostě ty vlajky tak nějak automaticky předpokládá a najednou zjistí, že tam téměř nejsou. Tedy alespoň ty české.

28. říjen 2016, Staromák. Brusel, Jsme Západ a jednou Ten Píčus. Puncovaní pražští vlastenci v akci.

Nahradily je poněkud jiné symboly. Ne státní, ale jaksi protistátní. Symboly dutohlavosti svých nositelů. Místo národních vlajek nosí teď ovčané na státní svátky vlajky cizích států, symboly nepochopení principů demokracie zpravidla nevalné řemeslné úrovně a taky ještě plastová hovna.

Tamtéž. Nejvýznamnější státní svátek republiky. Bez komentáře.

Prazvláštní absenci národních vlajek nad davy „slavícími“ vznik samostatného státu a sametovou revoluci překonává v absurdnosti již jen obsah rétoriky, znějící z perfektně ozvučených pódií, postavených se značným příspěvkem organizací, jejichž zástupcům leží na srdci všechno možné, jen ne suverenita a státnost samostatné České republiky.

Jak v případě 28. října, tak 17. listopadu spočívají jejich „oslavy“ v Praze minimálně od roku 2013 výhradně v dehonestaci hlavy státu, euroskeptiků a vůbec všech nositelů ideově závadných a neschválených názorů. Od letoška k těmto hitům „oslav“ státnosti bez státních vlajek pochopitelně přibyl vítěz voleb, jako protidemokratický element a volebně rovněž úspěšní Okamurovci, jako protidemokratický a fašistický element.

Společně se Zemanem a Putinem tito dva nováčci představují kompletní náplň programu téměř všech akcí probíhajících 17. listopadu v Praze. Snad jedinou čestnou výjimku tvořilo shromáždění nacionalistů z DSSS. Zřejmě i proto bylo také po zásluze rozehnáno těžkooděnci. Na vlastenectví, vlajky a národní hrdost sere pes, hlavně se musí bránit demokracie před demokraticky zvolenými ideovými odpůrci.

Takže z čeho se to pražské balábile teda vlastně skládalo? Pražané slavili českou státnost souvislou řadou happeningů, které měly vysokou uměleckou úroveň, zpravidla připomínaly masopust a vždycky něco zásadního sdělovaly. V 99% případů to, že na Hradě sedí nesprávný dědek a v parlamentu nesprávní poslanci. To zbylé 1% pak informovalo populárně naučnou formou občany domnívající se, že ne úplně všechno bylo za minulého režimu úplně na hovno, že jsou ruskými šváby.

17. listopad 2017, Albertov. Jednou Česko, jednou Ukrajina. Paráda. Co to asi znamená? Že by nám chtěl Porošenko vrátit Podkarpatskou Rus?

Tady jsou nejzajímavější okamžiky.

Na Albertově měl proslov předlistopadový komunista, soudruh rektor Zima. Měl velkou starost o svobodu a demokracii. Poté pohovořil ke shromážděným studentům další předlistopadový komunista, soudruh rektor Bek. Ten skutečně zaujal:

Svobodomyslná část české veřejnosti v posledních pěti letech utrpěla řadu neúspěchů nebo proher, že se nepodařila volba prezidenta, že nedopadly dobře ty či ony volby.

Zajímavé. Já si připadám dosti svobodomyslný a výsledky voleb mne nijak netrápí. Soudruh rektor možná myslel tu část veřejnosti, která se sdružuje na jeho fejsbůčku v chlívku „přátelé“. Také zmínil nebezpečí nástupu diktatury referend a vyslovil domněnku, že až pomřou všichni čeští nevysokoškoláci narození před rokem 1989, tak bude konečně líp. Vlajky tam byly k vidění celkem dvě. Jedna česká a jedna ukrajinská.

Exhibice politiků na Národní třídě pominu jako nezajímavé a přesunu se na Václavák, kde celé pásmo na obranu demokracie před demokracií vyvrcholilo cirkusem zvaným Koncert pro budoucnost.

17. listopad 2017, Národní třída. Hm. Já se snažím vždycky hledat to pozitivní. Nejsou tu žádní Ukrajinci, Tibeťani ani Evropani. A je tady jeden Čech/ška. Co jsou ti ostatní netuším. Asi nějakej kult svíčky.

Jakou budoucnost mají pořadatelé na mysli, mi bohužel není úplně jasné. Vzhledem k tomu, že opět téměř zcela absentovaly národní vlajky, a místo nich byly k vidění vlajky Ukrajiny, Tibetu a Evropské unie, musel jsem fabulovat.

Přítomní vlastenci zřejmě vidí budoucnost  České republiky jako rázovitého  euroregionu, spadajícího pod kraj Ukrajina, jenž je součástí Svazu evropských socialistických republik s hlavním městem Bruselem a jehož nejvýchodnější výspu by měl v budoucnu tvořit Tibet.

České vlajky jsou zřejmě jako symboly přežitých společenských stereotypů jako je vlastenectví pokládány za společensky nevhodné a fašizující.

Koncert se skládal rovněž z velmi hodnotných kulturních vystoupení, proložených procítěnými proslovy pečlivě vybraných osobností, ideově dokonalých užitečných idiotů a šašků. Hlavním tématem bylo pochopitelně rovněž rozčarování nad Karlovou porážkou a Andrejovo vítězstvím. Okamura sice nevyhrál, ale obecné referendum prý podle organizátorů demokracii zabíjí stejně spolehlivě, jako Norimberské zákony.

17. listopad 2017, Václavák. Tibeťani nám držej palce a hrdě se hlásí ke svému podílu na sametové revoluci.

K vidění byla řada očekávaných tváří. Například Pithart. Jako obvykle měl brilatní projev, který byl jako obvykle zcela mimo mísu. Zuřivě hájil mnoho principů právního státu. Například presumpci neviny uctil tím, že zavtipkoval o Babišovi vládnoucím z vazby.

Kandidát Drahoš se nechce vrátit do dob, kdy panovala lež, mocichtivost a strach a šel by kvůli tomu na barikádu. Z jaké strany by se na ní postavil, neřekl.

Kandidát Hilšer přítomným sdělil, že před listopadem nemohli žáci ve školách říkat, co si myslí a učitelé se zase báli říkat, co si myslí. Bohužel neupřesnil před kterým listopadem a mohlo tak lehce dojít ke značnému komunikačnímu šumu. Taky se radoval, jak naše země vzkvétá. Vidí v ní spoustu úspěšných fabrikantů, sportovců a umělců, žijících pospolu v krásných městech. Bože můj.

Kandidát Horáček naštěstí nebyl organizátory prokádrován, za což jim počítám malé plus, a na pódium nebyl po kratší strkanici vpuštěn. Absurdnost tím dosáhla absolutního a velmi havlovského vrcholu. Stejně se vedlo i Topolánkovi a tentokrát nepomohly ani ty velké gule.

17. listopad 2017, Václavák. Jednou obří Ukrajina, jednou Tibet, dvakrát Brusel, jeden českej kapesník a Havel. Ty zákazy zastavení už jsem zmiňoval.

Dokonalý byl jako vždy ekonom Sedláček, třeskutý eurohujer. Nacismus a poté komunismus podle něj porazila taková zdánlivě vyměklá sluníčka, jako je on sám a zde přítomní aplaudující kolaboranti. Označil značnou část národa za nepřítele, který má být kropen láskou a pravdou. Nejspíš z policejních vodních děl, hádám.

Za zmínku stojí ještě vystoupení soudruha Pánka, generálního tajemníka Člověka v plísni. Bylo revolučně úderné, stručné a bolševicky přímé. Máme především pomáhat cikánům ve studiu na vysokých školách. Ale hlavně má každý pár hodin měsíčně aktivně bojovat na fejsbůčku proti fejkům a tamnímu hnusu. Tohle úsilí se pak „nějak propojí“, což mi tedy není dvakrát jasné, ale však taky soudruh nehovořil ke mně, že.

Taky tam byl starej Kroupa, toho resuscitují při podobných příležitostech vždycky a mlel stejný hovna jako vždycky, takže nestojí za zmínku. Pak ještě nějací eurosvazáci hromadně použili bublifuky, čímž alegoricky zpodobnili budoucí drtivé vítězství Drahoše nad Zemanem.

Aby akci dodali nutný internacionální rozměr, sehnali neomarxisti jednoho polského kolaboranta. Ten shromážděné české kolaboranty informoval o fašistickém charakteru současného Polska a o bezprostředně hrozící fašizaci Česka, protože demokraté, kteří byli v obou bruselských koloniích až doposud u lizu, prohráli ve volbách.

Manželé Fiedlerovi. Puncovaní demokrati, humanisté a hladovkáři teoretici.

Vystoupili rovněž manželé Fiedlerovi. Obdivují a podporují pana Hradílka. To je ten mimoň, co až donedávna držel hladovku proti demokracii. Sesmolili na jeho podporu petici, kterou podepsala i Táňa Fischerová. A ta, jak jistě víte, hned tak něco nepodepíše. Škoda jen, že jejich chráněnec není žádný Gándhí, natož Palach a krátce po jejich veřejném extempore se začal zase ládovat svíčkovou, aniž by předtím Zemana vypudil z kandidátní listiny. Asi se s demokracií nakonec smířil.

Jen pro zajímavost dodám, že naducaní manželé Fiedlerovi by byli daleko vhodnějšími adepty na hladovku než vycmrdlík Hradílek a divím se, že od něj nepřevzali štafetu, když to bylo pro demokracii tak zásadní.

Zajímavý byl pak ještě výstup jakéhosi entertainera, který v projevu vyslovil 270x jméno Thomase Jeffersona, aby doložil, jak je po volbách ohrožena svoboda projevu. Asi myslel ty, při kterých byla poprvé zvolená Merkelová říšskou kancléřkou. Každopádně chudák Jefferson musel rotovat v hrobě.

S ostatními kašpárky už se mi nechce ztrácet čas. Celá ta šaškárna, kdy se národ při příležitosti státního svátku vyzývá k záchraně vlasti, svobody a demokracie, ale nevlaje přitom žádná česká vlajka a znějí kolaborantské proslovy, působí neskutečně absurdně a poněkud připomíná Václavák roku 1942.

Pokud ještě mohu svobodně vyjádřit svůj názor, tak mne tihle instantní „demokrati“ bez špetky vlastenectví děsí násobně víc, než ANOnisti a Okamurovci dohromady.

11. listopad 2017, Varšava. Poláci slaví Den nezávislosti. Poznal by to i slepej.

Jak se slaví státní svátky suverénního státu nám rovněž v listopadu předvedli Poláci. Ti fašisti, o kterých mluvil onen polský tajtrlík. Sedmdesát tisíc lidí tam 11. listopadu oslavilo Den nezávislosti tradičním pochodem vlastenců, který byl polskými vlajkami přeplněný. Vlajku EU nebo dokonce Ukrajiny, jsem kupodivu nezaregistroval.

Pochod ČT označila velmi nepřekvapivě za neofašistický. Jeden z asi deseti tisíc transparentů byl totiž lehce xenofobní a jeden ze stovek interwievovaných účastníků pochodu se v rozhovoru pro agenturu AP projevil jako soft antisemita. Svoboda projevu v praxi.

A co že to v Polsku zaznívalo pod tou záplavou polských vlajek za neofašistická skandovaná hesla?

Ne islámská, nenávistná, pouze polská, katolická!

Chlapec a dívčina je normální rodina!

My jebem Antifu! :-)))

 

2,094 total views, 1 views today