Írán dal podle tradičního nepsaného pravidla mezinárodní diplomacie – „když vy břízolit, tak my kachličky“ – Velké Británii ochutnat její vlastní medicínku a zadržel britský tanker. Britové hystericky vřískají: „Nepřijatelné! Svoboda námořního pohybu je svatá!!“ Vida. Takže obsazovat na moři cizí tankery pod pofidérní záminkou je nepřijatelné. S tím se i dá celkem souhlasit. Ovšem už v Bibli se píše: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“. 

Když se před časem ve všech médiích objevila zpráva, že hrdinné komando hodné Velké Británie obsadilo u Gibraltaru do zlé Sýrie se tajně plížící ošklivý íránský tanker, což je porušení sankcí, šlo mi to jedním uchem tam a druhým ven. Jako většina primitivní propagandy. Navíc nejsem nijak zvlášť velký fanda ani jedné ze zúčastněných zemí, takže skutečně nebyl důvod se vzrušovat.

To, co se momentálně ze strany Západu děje Sýrii a Íránu, a předtím se dělo Iráku nebo Lybii, tedy cílená démonizace motivovaná západními mocenskými zájmy a neochotou těchto států se jim poslušně podřídit, je už tak ohrané a všední, že věnovat tomu nějakou mentální kapacitu je pouhou ztrátou vzácného času.

Cíl Západu, respektive cíl USA, je pokaždé označen nesmytelnou barvou a oblepen nálepkami odshora dolů. Ve třech vrstvách. A poté je tak dlouho dudlán osvědčenou kombinací propagandy, sankcí, barevných revolucí a případně protiprávních demokratizačních vojenských agresí, dokud není naplněn účel toho všeho. Místo režimu nespolupracujícího nastolit režim spolupracující.

Ovšem vyjde to skutečně málokdy.

Ani v Sýrii se „demokratizaci“ díky ještě větší než obvyklé míře obecného diletantismu a zásahu Ruska nepodařilo dotáhnout do úplného konce. Země je sice rozvrácená, ale nespolupracující režim zůstal. Řečeno slovy Terezy Spencerové „Západ válku v Sýrii prohrál“. A to se neodpouští. Proto je Západem zničená země místo západních investic na obnovu i nadále zavalena západními sankcemi, které spolehlivě udržují ty, kterým chtěl Západ údajně přinést svobodu a prosperitu, v bídě a utrpení na hromadách trosek.

A jediní, kdo tak občanskou válkou zničené Sýrii nějak pomáhají se dát zase trochu dohromady, jsou zlé Rusko, zlý Írán a zlá Čína. Rusko a Čína jsou jednak moc velké a za druhé mají jaderné zbraně, takže jejich „demokratizace“ je součástí jiné linie, ale Írán, to je jiná káva. Tam by se dalo krásně „demokratizovat“. A spotřebovat zase americké zbraně za miliardy. A tím jsme konečně došli k tomu, proč to celé vůbec píšu.

Až teď, když Íránci předvedli, že mají koule, což je mi sympatické, jakkoliv íránský teokratický režim považuji za odpudivý, jsem se nad celou tou záležitostí poprvé na chvíli zamyslel. A došel jsem k závěru, že mi na tom klasickém scénáři něco nesedí. Tedy, ono na tom vždycky něco nesedí, ale tentokrát to fakt bije do očí. Podotýkám, že mohu být úplně mimo mísu, neboť v oblasti mezinárodního práva, námořního práva i sankcí jsem pouhý laik.

Takže, co mi to teď vlastně vrtá hlavou? V podstatě všechno.

Jak může Írán dopravou své ropy do Sýrie porušovat hospodářské sankce Evropské unie, když Írán ani Sýrie nejsou členy EU? Je snad EU ekvivalentem OSN? Patří snad Středozemní moře nebo Gibraltarský průliv EU? Jsou snad Sýrie a Írán povinni plnit nařízení EU? Pokud ano, uniklo mi v tom případě něco?

Logika a zkušenosti mi říkají, že dokud nerozhodne OSN o opaku, tak Teherán může prodávat a vozit svou ropu komu chce – pokud najde kupce – a Bruselu i Washingtonu je po tom pendrek.

Jak může v této souvislosti být zadržení íránského tankeru, provedené na žádost USA Brity, legální, přijatelné a v souladu s mezinárodním právem a odvetné zadržení britského tankeru Íránci ilegální a nepřijatelné? Obojí je stejně absurdní, ale pokud mám porovnávat, íránská odvetná protiakce mi připadá o fous logičtější.

Jaký mají vůbec smysl západní sankce proti válkou zničené Sýrii? Dokáží snad to, co nedokázali západní zbraně v rukou Západem podporovaných islámských teroristů? A je skutečně nutné, aby u něčeho takového Česká republika lokajsky svítila?

A v souvislosti s tím množstvím otázek, které jsem si při příležitosti hrátek s tankery položil, se zeptám ještě naposledy. Médií.

Nebylo by od věci místo omílání standardizovaných pohádek o zlém Íránu a hodném Západu především odpovědět tápajícím čtenářům jako jsem já, minimálně na všechny tyto otázky?

2,559 total views, 2 views today