Složení nového europarlamentu je známo. Avizovaná populistická tsunami se nekonala. Došlo sice k jakémusi hemžení, menším přesunům a euroskeptici mírně posílili, ale celková jasná nadvláda skalních nadnárodních eurohujerů trvá dál. Bude jistě zajímavé sledovat, jak si za takovéto staronové konstelace povedou reformátoři EU – například z blahem se tetelící ODS. Výsledky voleb, které naprostou většinu voličů nezajímají, lze interpretovat téměř libovolně, podle vkusu každého soudruha a také se tak nyní děje. Z mého pohledu dopadly očekávatelně – tedy jako vždy celkově tragicky – ale najde se i něco málo toho, co rozjasnilo mou líc.

Například skutečnost, že některým z těch největších imbecilů, co jsme v Bruselu měli, vystavili voliči účet. Takže z mého pohledu je úžasné, že soudruzi Telička, Štětina a Svoboda pro veliký úspěch nedobrovolně opouštějí své evropské sinekury a tu „lepší Evropu“ už nám bohudík nevybudují.

Nebo, že v civilizovanějších unijních zemích na západ od nás – jimž se podle našich eurohujerů chceme přece vyrovnat – dosáhla euroskeptická uskupení dobrých výsledků a mnohde dokonce zvítězila.

Tragédií pak je, že až příliš našich proevropských fanatiků účet nedostalo, své sinekury si bohužel udrželo a jejich prořídlé stavy byly doplněny o nadějné nováčky. Konkrétně například soudruzi Polčák, Niedermayer, Zdechovský a Pospíšil i soudružka Sirotková – Šojdrová. Pokud mám tuto smutnou skutečnost nějak zhodnotit, pak nemohu jinak než konstatováním, že voliči těchto stran i konkrétních osob jsou buď nesvéprávní, rozhodovali se podle toho, na čí bilboard cestou k volbám narazili nebo byli s dosavadní bruselskou prací výše zmíněných europoslanců spokojeni. Skutečně nevím, která varianta je horší.

Velkou radost mám i z krásného výsledku ČSSD. 3,5% je mnohem více, než si zasloužila a soudruh Poc nám už bohužel tu dvojí kvalitu potravin neohlídá. A to se Venezuela Maláčová tak snažila – miliardy z našich kapes jen lítaly. Alespoň se nebudou rozptylovat Bruselem a mohou se plně soustředit na vítězství v dalších volbách. Hamáček je velký státník evropského formátu a má značný potenciál, jen ho zatím z taktických důvodů plně nerozvinul. Těch 3,5% jistě není jeho konečná meta, stále je tam velký prostor pro další posun laťky směrem k nule.

Tuto radost mi bohužel kalí čísla, jichž dosáhly TOP09, STAN a Lidovci. Tito puncovaní populisté dokázali dohromady oslovit téměř 19% voličů, což je tragickou výpovědí o stavu společnosti, úrovni průměrného městského voliče a vyvolává to značné obavy o budoucnost svobody, občanských práv a demokracie. 67 tisíc preferenčních hlasů pro někoho jako je Niedermayer, je pak děsivě neuvěřitelné číslo. 67 tisíc lidí bylo navýsost spokojeno s tím, jakým způsobem tento reinkarnovaný Emanuel Moravec hájil zájmy republiky na evropském fóru v minulém volebním období.

Já se přiznám, že skutečně nechápu, jak může někdo příčetný zvolit znovu jako zástupce ČR v nadnárodní instituci někoho, kdo celé uplynulé volební období kontinuálně strávil tím, že hájil zájmy kdekoho vyjma ČR, vynikal v evropském řitním alpinismu a je podepsán pod naprosto každým svinstvem, které tam evropští eurohujeři odhlasovali, včetně těch přímo protičeských. Například migrační kvóty, podporu migrace afrických černoušků, odzbrojení Čechů, trestání ČR za hájení zájmů svých občanů.

67 tisíc lidí o tomto víkendu řeklo: „Lůďo, děláš to tam výborně, jen tak dál!“ Mají na to plné právo. A já mám zase právo říci: „Lůďo, ty jsi ale klikař. Ve šťastnějších dobách by si místo dalšího mandátu dostal dvacet let za kolaboraci.“

Necelých 14% Pirátů také není nic, co by se dalo oslavit. Pozitivní na tom je pouze to, že to není jimi očekávaných a proklamovaných 20%+ a porážka Agrofertu. Také už se od minulých voleb do sněmovny celkem slušně vybarvili, takže dvouciferný výsledek je rovněž mimo mé chápání.

Pitomio odvedl standardní práci a z tohoto hlediska i z hlediska mimořádného mediálního odporu, jenž musel tradičně překonávat, je necelých 10% slušný výsledek. A vzhledem k jeho schopnostem, pestré politické minulosti, kvalitě spolustraníků, celkovému vnějšímu projevu jeho strany a hlavně tristním výsledkům ostatních podobně orientovaných stran a hnutí jde o jednoznačný úspěch.

Svobodní dostali přesně to, co si zasloužili. Bombardování Čapího hnízda účtenkami EET zjevně nestačilo.

ODS nehodnotím, ztráta času. Fiala byl na televizní tiskovce svou dětinskou jízlivostí trapný až k pláči. Snad jen ten Zahradil tam za něco stojí a nijak zvlášť mne nepopouzí. Komunisté to samé. Ale pokud bych měl na vybranou pouze mezi komunistkou Konečnou a „pravičákem“ Niedermayerem a musel volit, hodím to jako pravicový konzervativec komunistce.

Celé to opět vyhrálo ANO, což pro mne jako euroskeptika a zastánce czexitu není dobrá zpráva, ale komu žalovati. Život je plný ústrků. Na Václavák se kvůli tomu určitě nechystám. Babiš to prostě dělá dobře a víc není co dodat.

Za zmínku ještě stojí výsledek recesistického uskupení Ano, vytrollíme europarlament. 1,5% je fenomenální úspěch a já bez ironie tleskám. Co by za takové číslo dal 0,4 procentní pan Matějka a jeho vysoce seriózní Strana nezávislosti ČR, která se v naší domácnosti dlouhodobě těší určitým sympatiím a někteří z nás ji dokonce i volí. V našem malebném krajském městě přesvědčila celkem 26 lidí.

Což je nepochybně výsledek zhruba odpovídající způsobu, jakým tato politická strana a nejen ona přistupuje k získávání voličů. Od té doby, co jsem byl odejit z fejsbůku, jsem o existenci nějakého Matějky a SNČR téměř neslyšel a pokud tady měl nějaký mítink, tak mi to uniklo. Nevím, školy nemám, ale něco mi říká, že to jde dělat mnohem lépe. A to platí pro všechny euroskeptické subjekty.

Celkovým výsledkem těchto voleb tak je opětovné celkové vítězství eurohujerů a tedy jistota, že se v Bruselu ani tady nic k lepšímu dalších pár let nezmění. A tito eurohujeři vítězí opakovaně proto, že euroskeptici nedokážou zmobilizovat svůj jinak značný potenciální elektorát tak, jak to dokážou protivníci a pak také především proto, že zoufale postrádají někoho s koulema. Někoho, kdo by tu zoufale roztříštěnou a rozhádanou pravicově konzervativní scénu složenou z neviditelných pidistran sjednotil, zviditelnil a vedl směrem k 20%. Volit někoho, kdo má stále nula celá pendrek procent, se časem omrzí i nejskalnějšímu příznivci.

Voliči se totiž stále ještě nezískávají jen na sociálních sítích přesvědčováním přesvědčených, ale především v ulicích a na náměstích a náměstíčkách i těch největších prdelí. Tak, jak to už 30 let dělá třeba ten nenáviděný levičák a eurohujer Zeman.

1,129 total views, 1 views today