Než se definitivně zavřou volební místnosti a budeme znát jméno příštího prezidenta Miloše Zemana, neodolám a z čiré zlomyslnosti si ještě velmi krátce zanenávidím na téma televizních debat.

Duel obou finalistů na Primě se od duelu na ČT lišil úplně ve všem a jejich vzájemnou úroveň bych přirovnal k utkání okresního přeboru a první ligy. Prostředí, atmosféra, otázky, provedení a v neposlední řadě výkon moderátora/ky, to byly faktory vedoucí mne k tomuto závěru. Ale rozhodujícím prvkem bylo počínání obou jejich hlavních aktérů.

V karlínském divadle totiž proti sobě seděli v nepohodlných křeslech dva zcela jiní soupeři, než poté v Rudolfinu.

Za přítomnosti chudáka Voříška – a jinak se jeho počínání asi nazvat nedá, moderování to rozhodně nebylo – došlo ke střetu útočně naladěného Zemana, jehož kung-fu označil jeden význačný politický analytik za styl Kobry a v neustálé defenzivě se nacházejícího Drahoše, jehož kung-fu stejný analytik identifikoval jako styl Králíka.

Jen pro pořádek pak dodávám, že historie kung-fu dosud nezaznamenala případ, kdy by nějaký Králík zvítězil nad Kobrou.

Zjevně natěšená Kobra od první sekundy duelu neúnavně útočila a Králík nevěděl, kde mu hlava stojí. Sofistikovaně připravená nápověda mu v bouřlivém prostředí čtvrté cenové skupiny nebyla k ničemu, díky čemuž musel spoléhat výhradně na vlastní umění a podle toho to taky celé vypadalo a dopadlo.

Králíkův tým pochopitelně celé fiasko důkladně analyzoval a podle toho připravil pro svého reprezentanta taktiku do Rudolfina. Jeho specialisté usoudili, že defenziva, byť noblesní, je ve střetnutí s politickou bestií úplně k hovnu a rozhodli se narychlo předělat Králíka na Kobru.

V Rudolfinu proti sobě tedy pod vedením výborné moderátorky nastoupili podle jejich mínění dvě Kobry. Bohužel se opět mýlili. Ovar totiž není navzdory masivní propagandě žádný senilní blbec, ale zjizvený veterán politických válek, který přežil politický holocaust a zná svoje řemeslo do posledního špinavého triku.

V Rudolfinu tudíž proti sobě do ringu nastoupili Králík, narychlo převlečený za Kobru a Kobra, dokonale maskovaná za Králíka.

Chudák Drahoš se tedy jako naprostá většina generálů pokoušel bojovat v nové válce stylem té minulé, což jako vždy vedlo pouze k ještě větší katastrofě.

Pan profesor Slušný se pod dojmem minulého Ovarova vítězství snažil podle scénáře srdnatě, bezhlavě a velice neslušně útočit za každou cenu, čímž dal pamětníkům vzpomenout na proslulou sovětskou vojenskou doktrínu čelních útoků pěchoty proti německým kulometům, provozovanou pod geniálním heslem „Nas mnogo“.

Že stylem buldozeru tentokrát neútočí proti jedovaté Kobře, ale proti něžnému Králíčkovi, bývalý akademik pravděpodobně nepochopil, ani když se s úderem posledního gongu probral na podlaze ringu.

Zeman totiž jako mazaný stratég a ostřílený bojovník pro následující souboj zcela změnil svůj styl. Místo agresivní ofenzivy zvolil pro Rudolfinum pasivní defenzivu, čímž svého soupeře dokonale zaskočil.

Byli jsme tak svědky chvílemi až téměř dadaistických scén, kdy na mírumilovného Zemana, připomínajícího laskavého primáře Sovu, nepříčetně, nevybíravě a mimořádně podle útočila reinkarnace doktora Cvacha.

Mediální mainstream a Svědci Drahošovi přesto hodnotí očividný debakl svého reprezentanta na ČT jako spravedlivé a přirozené vítězství Slušnosti nad Neslušností. Budiž. Je to věc úhlu pohledu.

Já jsem z toho svého úhlu viděl vlastně úplně to samé, jen v obráceném gardu. Kdo viděl lépe, se dozvíme už za chvíli. Svůj postoj ke konečnému výsledku a jeho důležitosti bych popsal s pomocí klasického výroku, že ať vyhraje kterýkoliv z těch dvou ne právě ideálních kandidátů, „chleba stejně levnější nebude“.

968 total views, 2 views today