„Vozy SUV Čechy táhnou“ , informuje ČTK. Tato kategorie tvoří třetinu prodaných nových aut. „Český zákazník teď chce větší auto, se kterým ráno odveze děti do školy, auto využije následně i v práci, a odpoledne vyrazí s rodinou na chalupu nebo na výlet,“ uvedl manažer Toyota Česká republika Petr Korecký. To potvrzuji. My máme doma už tři nová esúvéčka a na podzim koupíme ještě čtvrté. Auta za tři čtvrtě mega + nás prostě táhnou. Jediné, co mi tady kapku nesedí, jsou fakta o tom, že pro dvě třetiny „Čechů“ je nijak závratná průměrná mzda nedosažitelnou metou, průměrné stáří českého vozového parku činí patnáct let a pak taky zcela opačná informace o tom, že „Češi na nová auta nemají“ a za to ojeté si mohou dovolit vypláznout maximálně dvě stě tisíc.

Věř a víra tvá tě uzdraví

Média používají mnoho nástrojů, jak nahrát do hlav veřejnosti ten správný software. Což je v současnosti hlavní a už téměř jediná náplň jejich činnosti. Někdy míří po bolševicku rovnou k věci, jindy na to jdou od lesa. Ten první způsob je používán v případech, kdy se podle receptu doktora Goebbelse „stokrát opakovaná lež stala pravdou“ , která je poté médii šířena již jako nezpochybnitelně prokázaný fakt. Například, že Zeman je kremlobot. Nebo všudypřítomná  „vysoce pravděpodobná“ „ruská stopa“  či všemocní „ruští trololové“ hýbající pomocí fejsbučku celým světem. Naproti tomu článek „Kdo upírá Zemanovi právo mluvit do složení vlády, popírá Masarykův odkaz, věří Pavel Hasenkopf“ , demonstruje ten sofistikovanější postup. Právník Hasenkopf, který zastává odborný názor, že prezident v případě Šmardagate hranice ústavy nepřekročil, což není zrovna to, co chce podle rozhlasu veřejnost slyšet, to „neříká“ , „nemíní“ , „nemyslí“ ani „nesoudí“ , což jsou jinak v tomto kontextu obvyklé mediální formulace, ale poměrně atypicky tomu „věří“ . Protože věřit, že Zeman oděn v rubašce netančí po ústavě kozáčka vás jaksi téměř automaticky zařadí do kategorie občanů, jimž je třeba odborné péče. Protože věří na ufony, elfy, skřítky, živého Elvise, Velké Špagetové Monstrum, podíl CIA na 11. září nebo Křemíkové nebe.

Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji

Mediální hovínka mají mnoho podob. Ta nejlepší vznikají zpravidla tehdy, když se k rozhovoru sejdou mediálně vypěstovaná osobnost správných názorů, která má na hlavě máslo o němž se nesluší hovořit a servilní novinář či novinářka. Jako třeba v rozhovoru generála ve výslužbě Pavla s jakousi úchvatně servilní a úslužnou blůmou z českobudějovického studia ČRo. V jeho průběhu se dozvíte vše o skvělé kariéře a profesních úspěších pana generála, zejména v NATO. Co se tradičně naopak nedozvíte je fakt, že z kariérních důvodů vstoupil pan generál za komunistů do komunistické strany, odpřisáhl věrnost komunistické straně a vládě a byl připraven bránit tábor socialismu a míru před imperialisty z…NATO. Také věta „byla tam intervence Ruské federace do Sýrie, situace v Sýrii se tím výrazně zkomplikovala“ , by si asi zasloužila trochu pohotového novinářského rozpitvání a ne pouze další otázku ze scénáře: „A stejně, řekněte, co dělá dobrého vojáka dobrým vojákem, dobrého velitele dobrým velitelem, dobrého armádního generála dobrým generálem a tak?“ Vzhledem k faktu, že Rusko a Írán jsou jedinými státy, které v Sýrii působí legálně, na pozvání syrské vlády a všechny ostatní, v čele s USA, tam provedly onu mezinárodní právo porušující „intervenci“ . A co si má posluchač, který nemá v hlavě nasráno, představit pod „situace v Sýrii se tím výrazně zkomplikovala?“ V jakém smyslu? Viditelně se tím totiž zkomplikoval pouze násilný pokus Západu o změnu legitimního syrského režimu pomocí jak vlastní nezákonné vojenské intervence, tak islámských fundamentalistů, což asi hádám soudruh generál na mysli neměl. Co tím tedy myslel nevíme, protože do kalhotek učůrávající rozhlasová novinářka se na nic z toho nezeptala.

Trpíte environmentálním žalem? Řešení existuje

„Počet lidí trpících environmentálním žalem stoupá, způsobuje u nich pocity beznaděje a vyvolává myšlenky na sebevraždu“ , píše Aktuálně. A proč jenom myšlenky, přátelé trpící Gaii? Je třeba dát lidstvu příklad a zároveň se tak jednou provždy zbavit těch hrozných „každodenních náročných dilemat“ zda jet v lednu do práce těch 28 kilometrů do kopce autem, devět hodin vlakem nebo na kole, jestli si k obědu dát řízek nebo biomrkev, jestli si koupit sojové klíčky v igelitu nebo si je vypěstovat, jestli do té Indie za svým guruem zase letět, nebo plout na voru zhotoveném ze dřeva z kůrovcové kalamity. Pokud vám osud planety leží skutečně na srdci a zároveň jste přesvědčeni, že její stav nejvíce zhoršuje člověk už jen tím, že existuje a množí se, vychází environmentální sebevražda pro planetu jako mnohem přínosnější, než pouhý jalový environmentální žal. A pokud se poté necháte ještě zkompostovat, nebude to mít žádnou environmentální chybu. A to ani nemluvím o pozitivním přínosu, který bude mít vaše obětavá ekologická sebevražda pro zkvalitnění lidského genofondu.

Dostat pendrekem v Moskvě je úplně jiný pocit, než v Paříži

„Zásahy proti moskevským demonstrantům nejde srovnávat s těmi v demokracii“ , píše pan Kroupa starší v reakci na to, že se na něj za jakýsi předchozí, zřejmě podobně fundovaný komentář, „sesypaly rozlobené reakce“ na sociálních sítích. Usuzuje tak z toho, že před padesáti lety mu na Václaváku při demonstraci, kde komunističtí policajti „zmlátili starou babku“ , natrhli kalhoty bajonetem a zřejmě z toho měl tehdy úplně jiný pocit, než měli z téhož nedávno Francouzi nebo Katalánci.  Takže „protestovat za totalitního komunistického režimu je něco jiného, než protestovat v demokracii“ . Jsem zřejmě natvrdlé proruské vemeno, ale já jsem ten obrovský rozdíl spočívající v tom, v jakém státním uspořádání vás policajt proto, že demonstrujete proti nějakému jeho aspektu tříská pendrekem, kropí vodou, plynuje či střílí do oka gumovými projektily, z jeho textu nepochopil. Ale možná bych se mohl zeptat některé z těch katalánských babiček či dědečků, co je do krve seřezala policie demokratického Španělska, když pokojně demonstrovali za nezávislost, jestli  z toho měli stejný pocit jako pan Kroupa. Nebo někoho ze zbitých francouzských důchodců či jejich zmrzačených spoluobčanů, co dopadli stejně, když se ve Francii pokusili využít tu podle Kroupy velkou výhodu plně demokratického prostředí a vyjádřit svou nespokojenost s jeho vývojem. Což vše filozof Kroupa kreativně  charakterizuje jako „pouhé policejní přestupky při potlačování násilných demonstrací“ , které „nejde srovnávat“ s tím, co se v identických situacích děje v Moskvě či v Hongkongu. Poprvé teď trochu lituji, že mi byl smazán fejsbukový účet, byl bych se býval mohl podívat, jaké reakce se tam sesypaly na pana Kroupu tentokrát.

Rovnováha je základ šťastného života

Nikdy nezapomenu, jak prominentní mediální eurohujer Sedláček v jakési televizní debatě sebevědomě prohlašoval cosi v tom smyslu, že členství v EU má pouze samá pozitiva a Brusel do našich českých životů nijak nezasahuje a nic nám nenařizuje. A kdo tvrdí opak, měl by tu dezinformaci nějak dokázat. Vzpomenu si na něj pokaždé, když u nás z Bruselu přistane nějaké další nařízení, které zasahuje do mého českého života takovým způsobem, k jakému nenašli odvahu ani komančové. Ve skutečnosti už  nezbývá mnoho oblastí mého života, kam by Brusel nestrkal, nebo se nechystal strčit rypák. Tak například od srpna roku 2022 se má otcovská dovolená díky evropské směrnici „o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem“ prodlouží ze sedmi na deset dnů. Tak tak, stát nejlépe ví, co je pro mne dobré, natož superstát. A co teprve, až paní Uršula pořádně rozjede boj s klimatickou změnou, to si nějakého vlivu magorů z Bruselu na naše životy už vůbec nevšimneme. Kdy k nám asi dorazí směrnice o rovnováze mezi příjmem bílkovin, sacharidů a tuků nebo o rovnováze mezi životní úrovní Afričanů a Evropanů? Kojím se marnou nadějí, že v roce 2022 bude mít Evropská unie díky nasraným uregulovaným  občanům už úplně jiné starosti, než rovnováhu mezi mým pracovním a soukromým životem.

1,956 total views, 1 views today