Instituty referenda a přímé volby ohrožují demokracii a rozvracejí společnosti – podívejte se na rozkládající se Velkou Británii a rusko-čínského senilního trolla, co nám sedí na Hradě. Zhruba toto poselství zaznívá už  dlouho v nejrůznějších modifikacích ze všech stran a nelze mu uniknout. V čele apologetů pravé demokracie pro menšinu vzdělané elity bez rozkolnického prvku většinové vůle prostého lidu stojí, jako vždy, především veřejnoprávní média.

Už sám fakt, že výběr na tato témata mluvících hlav je jak v televizi, tak v rozhlase vytrvale silně nevyvážený, což znamená, že na jednoho zastánce přímé volby či referenda ve studiích připadá odhadem devadesát devět zpravidla velice militantních odpůrců, je frustrující, to ale není to nejhorší.

Zdaleka nejvíce deprimující totiž je, že pokaždé, ale skutečně pokaždé, od první věty moderátora či redaktorky bezpečně víte, na čí straně v tomto punktu stojí a asi nikoho nepřekvapí, která strana to pokaždé je. Nevím, školy, ani zahraniční stáže v BBC nemám, ale něco mi říká, že takto průzračně jasné by to být asi nemělo. Zejména na půdě médií, která si platí všichni občané a která mají na vývěsním štítě napsáno cosi o objektivitě, vyváženosti a nestrannosti. A jejichž zaměstnanci i nekritičtí obhájci tato krásná hesla skandují při každé příležitosti. To je jedna věc a neprojevuje se pochopitelně pouze při prezentaci výše uvedených témat, ale prakticky ve všem. Snad vyjma předpovědi počasí.

A ta druhá je, že konzumenti těchto médií jsou přesvědčováni o škodlivosti přímé demokracie pro společnost kromě pečlivého výběru hostů a zdaleka viditelného názoru moderátorů také pomocí osvědčeného systému stokrát opakované lži, jenž se tak stává pravdou. Protože pokud si ráno v autě pustíte rádio a z něho rozšafně hovoří Pehe a večer televizi, ze které opět rozšafně hovoří Pehe, a tak pořád dokola, nutně vám po čase v podvědomí zůstane Pehe, jeho vidění světa vám bude připadat normální a po nějakém Kurasovi, který je k veřejnoprávnímu slyšení a vidění zhruba jednou za deset let, ani nevzdechnete. Pochopitelně mám na mysli hlavně občany, kteří i navzdory dlouhým rokům osobní zkušenosti a hromadám faktů svědčících o opaku, považují vysílání veřejnoprávních médií stále za směroplatné.

Já osobně i přes tu gigantickou masáž Pehem pořád nějak nechápu, jak může být aplikace prvků přímé demokracie pro společnost škodlivá. Asi by  mi mělo být, podle logiky soudružek Procházkové a Sommerové, jako beznadějnému drnovi tedy odebráno volební právo. Abych jim svou neskonalou tupostí pořád nerozvracel jednotnou kandidátku jejich novodobé Národní fronty plné vzdělanců a geniálních státníků.

Existoval by tento humbuk, kdyby onehdá vyhrál von Šláfenberg, nebo nedávno profesor Nevím a Zeman by zapomenutý tiše senilněl na Vysočině? Bylo by i v tom případě uzákonění přímé volby prezidenta neustále označováno za velkou chybu, katastrofu a ohrožení demokracie? Silně pochybuji. Přímá volba by nikomu nevadila, protože by vedla k očekávaným výsledkům v podobě vybraného kandidáta. V tom případě jsou obhájci demokracie vždy spokojeni a vrní blahem nad její dokonalostí.

Situace se ovšem dramaticky změní v případě, že jim do té demokratické selanky někdo hodí vidle. Třeba tím, že zvítězí nevhodný či dokonce přímo politbyrem neschválený kandidát. Pak je třeba na obranu demokracie vytáhnout do boje a nežádoucího vítěze vytrvale zasypávat hnojem a přímou volbu zpochybňovat jako nedemokratickou a populistickému extrémismu nahrávající.

Stejný modus operandi používají jediní praví demokraté i v případě referenda. Začíná to u obligátního: „Referendum jistě ano, ale…“ . O umístění pískoviště v Horní Dolní podle jejich logiky rozhodovat můžete, ale o vystoupení z EU ne, protože nemáte dost pravdivých informací a titul. Ovšem vstoupit do ní pomocí referenda jste mohli, to bylo naprosto v pořádku, přestože jste pravdivých informací měli ještě méně a titul nikdo nežádal. Byli si totiž jisti výsledkem. V případě referenda o vystoupení si už žádoucím výsledkem zdaleka tak jisti nejsou a tudíž žádné nebude. Jen kdyby se hlasovalo pouze v Praze.

A pokud i už nějaké někde bylo a nedopadlo podle představ, tak se opakovalo, dokud podle nich nedopadlo. Přímé vyjádření vůle většiny prostě do té pravé demokracie nepatří, protože se nedá předvídat, jaká ta vůle bude. A protože lid se podle apologetů demokracie a výlupků vzdělanosti většinově skládá z pitomců, hrozí velké nebezpečí, že jim pravicoví populisté nebo Putin pomocí fake news něco nakukají a bude vymalováno – světlé zítřky neprojdou. A to v jejich zájmu nelze připustit, chápete. Takže všude zní:

Vidíme to přece na Velké Británii. Angličané, většinou už od přírody blbci či již zcela senilní, byli ještě navíc zmanipulováni tamními fašisty a Ruskem a uvěřili jim, že se budou mít lépe, když si Británie bude zase vládnout sama. A následkem toho v referendu rozhodli, že chtějí EU opustit. A podívejte se, kam to vedlo. K chaosu, rozvratu, bídě, hladu, moru a neštovicím. A to ještě ani neodešli. Tohle byste také chtěli?

Zhruba něco takového jsem nedávno slyšel na ČR Plus, notovala si tam redaktorka Tachecí s nějakým eurohujerem, jehož jméno si nepamatuji.

No, nevím. Jakkoliv se poctivě snažím, nevidím příčinu tamních současných problémů spojených s odchodem v tom, že o něm bylo rozhodnuto pomocí mechanismu referenda. Občané Velké Británie před třemi lety většinově a zcela legitimně rozhodli, že nechtějí být v EU. A jejich volení zástupci měli ony tři roky na to, aby to nějak zařídili. To, že tito politici toho nebyli schopni, přece neznamená, že původcem současného tristního stavu je referendum. Politici dostali od občanů zadání a to nesplnili. A tato jejich neschopnost, nic jiného, je původcem toho, že Anglie se potácí v jakémsi vakuu a působí dojmem, že neví co, chce.

Anglie ví, co chce, její většina demokraticky rozhodla, ale problém bude spíše v tom, že ti, kterým svou vůli svěřili k realizaci, s ní většinově – včetně premiérky –  nesouhlasí. A to je důvodem současné situace v Británii. Pokud chcete vyhrát válku, nesmíte do ní vytáhnout v čele s někým, kdo ji vyhrát nechce. Takto jednoduché to je.

Přímá demokracie je navzdory tvrzení „obránců“ demokracie tím nejdemokratičtějším vyjádřením ústavních formulací o „vládě lidu“. Má nepochybně své nedostatky, stejně jako je má demokracie zastupitelská. Jedna i druhá „rozdělují“ společnost a jedna i druhá občas plodí zmetky. K dokonalosti mají obě daleko, ale jak řekl Churchill „demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli“ .

A pokud mám hádat, proč se ti, kteří se prohlašují za jediné puncované demokraty tolik obávají nejdemokratičtější formy demokracie, napadá mne jako první vždy jediná věc. Že se obávají ztráty části kontroly, kterou nad námi mají a ke které se často dopracovali velkým úsilím a za nemalých obětí – jak materiálních, tak především morálních.

1,370 total views, 2 views today