Můj zkušební provoz na fejsbůku pomalu končí a přišel čas dalšího hodnocení. Názor jsem sice nezměnil – je to mor a cholera, ale přece jen kapku poupravil. Ten Babylon má nesporně i pár světlých stránek, takže se asi zdržím déle, než jsem čekal.

Objevil jsem si svou Ameriku především tím, že některé, pro blogera zajímavé informace, jsou k dispozici pouze tam a nikde jinde. Například o vycházející hvězdě eurooptimistů Dominiku Ferim, pro nějž jsou sociální sítě vzhledem k věku druhým domovem. Ale o tom až někdy jindy.

Přiznám se rovněž, že jsem velmi rychle podlehl kouzlu téměř neomezené komunikace. Obzvláštní potěšení mi činí možnost trousit kapky jedu mezi skupinky názorových oponentů. I člověk jako já tady tedy může najít nějakou hodnotu, která mu aspoň částečně vyváží početná negativa této komunikační platformy.

Jinak ovšem zatvrzele zůstávám v zajetí svých předsudků, které osobní zkušenost spíše posílila. Současná podoba fejsbůku je obrovský dudlík, vražený do huby občanům, aby přestali vřískat. A aby je třeba z nudy a nemožnosti upustit páru, nenapadlo vyjít do ulic.

V rámci osvědčeného konceptu chléb a hry je nám tedy dána možnost omezeně kafrat a čílit se pomocí zdánlivě soukromé instituce, mající na štítě nezávislost a svobodu projevu. Všichni máte možnost vidět, že nic nemůže být vzdálenější od pravdy.

Fejsbůk je sice fakticky soukromý, ale jen vocaď pocaď. Ve skutečnosti se už stal součástí systému, proti kterému na něm kafráme. Zuckerberg není žádný Che Guevara, aby za svojí nebo, nedej bože, dokonce vaší pravdu i umřel. Je to pouhý byznysmen, který dobře ví, že močit proti větru se nevyplácí.

Když mu Merkelová řekne: „Marku, musíte s tou nenávistí něco dělat“, Mark srazí kufry a z fleku svým váženým klientům nasází banány. Když ho požádají o data policajti, tajné služby – prostě kdo má do prdele díru – Mark je vyplázne bez mrknutí oka. Když mu řeknou udávej nám potížisty sám, napráší potížisty. Když řeknou: „Teď chceme i ty, co potížisty lajkovali – v lágrech je ještě spousta místa“ – fejsbůk vám tam bez uzardění zajistí jízdenku.

A nejde jen o fejsbůk samotný, všichni vidíte i ty zástupy ochotných Jidášů, vytvářejících v první fázi seznamy – viz například současný hit, takzvaný „Projekt Target“ nebo populární cenzorní a špiclovský odbor na MV.  Smíte třikrát hádat, co bude obsahem dalších fází.

Špiclování a škodění ze strany jak samotného fejsbůku, tak těchto podpůrných aktivit pokřivených zmrdů a státu, vytváří prozatím poloskrytý prostor pro budoucí masivní perzekuci nepohodlných. Až se šrouby dotáhnou pořádně.

Potenciál sociálních sítí je obrovský a bohužel má, tak jako všechno, dvě strany. Dávají nám veskrze falešný pocit svobody a lákají svými možnostmi sblížení a komunikace. Cenou za tuto velmi „snesitelnou lehkost bytí“, je rozleptání pojiva, které společnosti věky drželo pohromadě. Ze silného celku se stávají slaboučké fragmenty.

Místo, abychom seděli jak zastara společně v knajpách, nadávali na starostu (hejtmana, ministra, vládu, Brusel etc.) a po deseti pivech mu hromadně vyrazili rozbít hubu a převrátit na střechu jeho zánovní dieslovou oktáfku, sedíme po jednom doma, srkáme okurkový smoothies a navzájem se lajkujem.

Něco mi říká, že přesně tohle oni chtěj.

428 total views, 1 views today