Čínská, americká, netopýří – vyberte dle libosti –  breberka k nám přijela z Itálie a obrátila to tady vzhůru nohama. Tedy ne ona sama, ale jejím jménem naše vláda. Prý to byla otázka života s mrti. Možná ano, možná ne, můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno. Faktem natrvalo zůstane, že ekonomika díky tomu inkasovala drtivý vládní knockout, ze kterého se bude vzpamatovávat léta. A mnozí živnostníci, kteří byli první na ráně, se už nezvednou nikdy.

Další, kdo dostal slušně na prdel byla svoboda, respektive ty zbytky, co nám po letech evropské integrace, boje s ničím nesouvisejícím terorismem, s počasím, s dezinformacemi, se svobodou projevu a s Putinem  ještě zbývaly.

Ztráty to tedy byly a ještě budou veliké a otázka, která s postupem času vyplouvá stále viditelněji na povrch zní, zda za to stály. Jestli bylo opravdu nutné rozvrátit si hospodářství, zadlužit se do třetího kolena a instalovat dočasnou hygienickou totalitu, která nám v nějaké formě, podle ověřené skutečnosti, že jednotkou dočasnosti je jeden furt, zůstane už velice pravděpodobně napořád.

Jestli Covid 19 byl opravdu takovou hrozbou, která to všechno posvětila. A nejenom jestli byl, ale jestli stále je a nepochybně i jestli bude. Protože téhle breberce, ať přírodní či umělé, se u nás zalíbilo a už nás nikdy neopustí. Říkají odborníci, ne já.

A bude se tedy v nějaké periodě a v nějakém rozsahu vracet. Jako třeba chřipka. Ta nás obšťastňuje každoročně, dostanou ji statisíce a tisíce umřou. Bez mediální hysterie, bez tiskovek, bez příběhů jak z Kroniky města Kocourkova říznutého 1984. Aniž by si toho někdo všímal, balil se kvůli tomu do igelitu, zavíral nám hospody, nutil nás chodit s rouškou, kterou si ale musel každý nejdřív sám ušít nebo nás čipoval kvůli chytré karanténě.

Proč je zrovna ausgerechnet Covid 19 důvodem k tomu orwellovskému Kocourkovu, což je vyšší level toho již běžného Kocourkova eurounijního a H1N1 si nikdo nevšímá? Protože je, na rozdíl od fousaté chřipky, nováček a co je nové přitahuje daleko víc pozornosti? A protože se na něj dá při velké smůle i umřít, což v kombinaci s onou novostí tvoří mediálně naprosto neodolatelnou kombinaci? Média milují zkázu a zmar. Dramaticky zvyšuje sledovanost. Za full hd záběry postav ve skafandrech na pozadí hromad mrtvol by šéfredaktoři vyměnili vlastní babičku.

Protože to, co tady teď kolem sebe máme a ještě dlouho mít budeme způsobila z podstatné části právě média. Udělaly z nás hejno pochcánků klepoucích se doma hrůzou ve vlastnoručně ušitých rouškách a plnících poslušně i ty nejdementnější vládní příkazy. Takové masivní masáži se jen těžko odolává, přičemž politici mají tuto odolnost díky své profesi ještě mnohem slabší, než normální občané. Takže půda pro klasický scénář: média vyrobí problém a politici ho začnou horlivě řešit, aby o nich média nepsala ošklivě, byla připravena.

Ano, Covid 19 může způsobit někomu značné zdravotní potíže a dokonce sem tam i někoho usmrtí, ale takových breberek tu máme mnoho a nikdo kvůli nim stanné právo nevyhlašuje. Já v tom prostě nevidím žádnou logiku, vláda si počíná jako pacienti doktora Chocholouška vedení Leninem a to je to, co mne kapku trápí.

Jestliže se Covid 19 vrátí, jakože se vrátí a vracet bude, jak prohlašuje pan profesor P.  a nebo se objeví jiná nová „přírodní“ breberka, stane se pokaždé zase to, co se stalo teď? Všichni do igelitu, zarouškovat, zastavit stroje a sedět doma na státní podpoře? Nevím, školy nemám, ale tohle mi nepřipadá jako realizovatelný scénář k častému opakování. Ale pokud se při příštím příchodu té „smrtící“ breberky už nebudeme všichni balit do igelitu, rouškovat a hlavně pokud už znova nehodíme vidle do celé ekonomiky, jaký tedy mělo smysl činit tak dnes?

Mnoho otázek a na můj vkus velice málo odpovědí. Nicméně všechno zlé je i k něčemu dobré. Díky koronaviru a z něj vzešlému chaosu multiKocourkova velice připomínajícím onu legendární scénu z Limonádového Joea, kdy Doug Badman v salůnu  pod vlivem stále se měnící situace hystericky velí: Pal! Nepal! Pal Nepal!, jsme mohli shlédnout věci jindy obtížněji viditelné.

Přesvědčili jsme se, že spoléhat ve všem na stát může být fatální a že více individuální zodpovědnosti za svůj vlastní osud a osudy svých blízkých může mít větší cenu, než se nám v tom dosavadním pohodlném globálně-paternalistickém skleníku zdálo.

Měli jsme minimálně podruhé možnost vidět, k čemu je v případě nějakého většího průseru Evropanům reálně platná Evropská unie.

Viděli jsme v přímém přenosu k čemu nám jsou politici a jak dokážou zvládnout, respektive nezvládnout krizi a posoudit jejich reálné vůdčí schopnosti. Prázdné sklady zdravotnického materiálu a pandemický plán „Pal-Nepal“ něco vypovídají. A schopnost řídit, respektive neřídit naše osudy, když jde do tuhého. Přičemž je zcela lhostejné, kdo je momentálně u kormidla. Pokud si někdo myslí, že kdyby ve Strakovce seděli Fiala, Bartoš, Pitomio nebo šílená Pekarová – Adamová bylo by to jiné, je blázen a měl by se nechat vyšetřit.

To, co v uplynulých týdnech vláda a vůbec státní aparát předváděly, byla krásná ukázka krizového řízení odborníky a zodpovědnými politiky s plánem, vizí a jasnou strategií: Ušijte si sami roušky a noste je! Zavřeme malé krámy živnostníků s jednotlivými zákazníky, ale hypermarkety korporací s tisící lidí a květinářství Agrofertu ne! Nejohroženější jsou důchodci a proto pro jejich ochranu dlouho nic neuděláme! V supermarketu se hromadit můžete, ale v knihkupectví ne! Váš pudl se už dát ostříhat může, vy ne! Hranice budou zavřené dva roky! Hranice jsou otevřené! Nesmíte si koupit sako! Můžete si koupit sako, ale nesmíte si ho vyzkoušet! Pendleři ven! Pendleři dovnitř! Pendleři testovat! Národ do karantény! Národ promořit! Chytrá karanténa to vyřeší! Chytrá karanténa nefunguje! Děti ze školy! Děti do školy! Děti dva metry od sebe!

Permanentní Kocourkov, který máme nyní možnost sledovat, je daní za liberální demokracii a příslušnost k Západu. Západní liberální demokracie se v něj vyvinuly, respektive v něj zdegenerovaly a protože my jsme se v roce 1989 přesunuli z Východu na Západ, máme co jsme chtěli. Tedy kupodivu v podstatě to samé, co tu bylo před rokem 1989. Nekonečnou řadu prapodivných figur jak z východoněmeckého porna, kterým byste v reálu nesvěřili ani maringotku se střelnicí, ale které přitom v podstatě nezměnitelně řídí naše osudy. Politické osobnosti či dokonce státníci se nevyskytují, protože v moderním toxickém prostředí politické korektnosti už nemají šanci na přežití. Stejně jako ji neměli v prostředí komunistické stranické hierarchie. Proč tomu tak je by bylo jistě zajímavé téma do diskuse.

Mohli jsem se také přesvědčit, že dosavadní stále omílané vládní kecy o tom, jak  všechno děláme výborně a nejlépe ve vesmíru neobstály hned v první zkoušce tlakem. Ukázalo se, že opoziční skuhrání o vládní rozpočtové rozmařilosti a nezodpovědném nevytvoření rezerv v době hojnosti pro dobu strádání mělo svoje opodstatnění. Kdyby koalice v minulých letech všechno, co nám vytahala z kapes neprožrala a nerozházela na všechny strany a místo toho šporkovala na zlé časy, jako třeba Německo, tak jsme teď měli o starost míň, a ne tři sta miliardovou sekeru ve futru našich dětí.

Patří k tomu i nynější pochvalné samomluvy pana premiéra, jak jsme už zase „nejlepší v Evrope“ , tentokrát v boji s breberkou. No, asi jsme v boji s breberkou jedni z nejúspěšnějších v Evropě, čísla, jakkoliv podivná a diskutabilní, hovoří jasně, jen se vkrádá na mysl otázka, jestli cena zaplacená za tohle prvenství nebyla příliš velká.

2,905 total views, 2 views today