Po žních k Bangovi: Proč mám radši točenou desítku než božolé

Na rozdíl od blogu idnesu, kde vládne duch raného reálného socialismu a party brusiče Karhana, byla blogosféra Lidovek příjemným ostrůvkem liberalismu, ve stylu Haškova hostinského Palivce: „Zaplať si pivo a kecej si co chceš.“ Každý se zde mohl svými texty proslavit, společensky znemožnit nebo ukájet do alelujá a nikdo nezkoumal, zda se tak děje ve správném ideovém rámci.

Zdejší prostředí mi silně připomínalo právě tu naší klasickou, začouzenou (ech, kdeže loňské sněhy jsou, že) putyku třetí cenové skupiny. Každý štamgast měl své místo, svůj půllitr a své oblíbené téma. Většinou se vedly monology, semtam dialog a i na facky občas došlo – ale fungovalo to celkem k všeobecné spokojenosti. Čoud, hluk, točená desítka a smradlavé záchody provázejí skutečnou svobodu poněkud častěji než klimatizace, božolé, cinkot stříbrných příborů a naleštěný mramor.

Nemám z toho tedy pražádnou radost, ale věšet se pravděpodobně ještě nebudu. Je pravda, že Zuzka a její trollí kámoši mi budou velmi chybět, s touto ztrátou se však pokusím vyrovnat jako chlap a putinovec. Navíc pevně doufám, že se tato pilná skupinka bude svých oblíbených autorů držet jako hovno košile a že některé z nás budou věrně následovat kamkoliv se hnou. Tak, jak to mají v pracovní náplni.

Co bych ovšem byl za latentního žido-křesťanského islamofoba, kbybych pro tento případ neposloužil zdarma dobou radou. Kupříkladu na D-FENSU se diskusí pod články účastní genderově vyvážené těžké váhy – neznají bratra ani sestru. Tam se škodí o několik levelů hůře, než na miloučkém BigBlogeru a obstojí tam jen skutečně dobrý a trénovaný troll.

Nu, ať už tedy budu šířit nenávist kdekoliv, hodlám tak i nadále činit se stejným nadšením jako doposud, dobrovolně a bez nároku na odměnu. Ačkoliv, když se nad tím zamyslím, na té poslední zásadě nijak zvlášť netrvám. Pokud by mi snad chtěl někdo za nezištnou prokremelskou propagandu platit, příliš zuřivě se pravděpodobně bránit nebudu a prohlásím společně s císařem Vespasiánem: „Pecunia non olet“.

S příznivci i odpůrci na BigBlogeru se tímto loučím a obzvláště srdečně zdravím své nejvěrnější fanoušky, členy městské policie Karlovy Vary. Přeji Vám všem, abyste poslední zbytek našeho židokřesťanství zvaný Vánoce mohli slavit ještě mnohokrát a aby přitom nebyl už nikdo roztrhán, zastřelen, podříznut nebo přejet náklaďákem jenom díky tomu, že jsme se vysrali na vlastní kořeny.