Zpráva z tisku: Bdělý funkcionář SSM zabránil ideové sabotáži! Člen univerzitního výboru SSM, nadějný soudruh D. P. byl během návštěvy univerzitní prodejny knih, kde hodlal zakoupit „Otázky leninismu“ od soudruha Stalina, šokován. Hned vedle spisů velikého Stalina totiž spatřil ležet nenávistný pamflet známého trockisty, revizionisty, zkrachovalce a imperialistického zaprodance Hampla. Soudruh D. P. neváhal ani vteřinu a jednal jako pravý svazák. Na základě jeho bleskového udání byl podvratný pamflet stažen z prodeje, vedoucí prodejny obdržel od rektora stranickou důtku a autorovi spisku bude dána šance napravit svou ideovou pomýlenost dlouhodobou brigádou na dole ČSM v ostravsko-karvinském uhelném revíru.   

Tak nějak by mohl vypadat článek v Rudém právu o událostech kolem jedné nedávno vydané knihy, kdyby v roce 1989 komunisti nesbalili fidlátka. Protože během jejich vládnutí se nežádoucí knihy už nepálily teatrálně na náměstích a všude nevisely jejich seznamy. Komunisté přece nebyli nějací nacističtí barbaři, ale nositelé pokroku a kulturní dokonalosti. Takže místo tmářského zveřejňování seznamů a následného veřejného pálení pouze vydávaly interní neveřejné „indexy“ toho, co nelze vydávat a knihy již nedopatřením vydané házeli potichu do stoupy. Výsledkem byla skutečnost, že některá díla některých východních autorů a prakticky všechna díla nelevicových západních autorů nebyla oficiálně k sehnání.

Další důležitou skutečností také je, že mezi studenty měli komunisté velkou podporu a mládež obecně patřila k nejagresivnějším propagátorům tohoto nového společenského uspořádání založeného na lži, klamu a omezování svobody.

Pokud bychom nahlédli ještě dále do minulosti, velice podobný článek by mohl vyjít  například ve třicátých letech ve Völkischer Beobachteru, protože okolnosti a aktéři byli velice podobní.

Blíží se totiž výročí zřejmě nejznámějšího odstraňování nežádoucích knih. Provedli ho – jaké překvapení – němečtí studenti a nacisté a proběhlo 10. května 1933 v mnoha německých univerzitních městech. Předcházelo mu ovšem dubnové vydání „Dvanácti tezí“ studentským nacistickým spolkem, které odsuzovaly všechnu literaturu psanou v „neněmeckém a židovském duchu“. Při rozhořčeném tepání nacismu se poměrně málo zdůrazňuje fakt, že němečtí studenti od začátku rovněž masově podporovali nacismus i Hitlera a patřili k oporám jeho režimu.

Tato prostá historická fakta jsem si vybavil při sledování aféry kolem knihy Prolomení hradeb Petra Hampla, která je naprosto nepochybně psána v „neněmeckém duchu“.  Vládnoucí režim, jenž momentálně panuje nad většinou Evropy a který bych prozatímně označil jako socialistickou džamáhíríji s prvky totality, se také těší značné podpoře mezi studenty. Levicovými studenty. Velice levicovými studenty. Jiní už snad ani nestudují, soudě alespoň podle viditelných studentských aktivit.

Celé to působí bizarně. Akademická půda bývala vždy spíše levicovější, ale mělo to určité hranice. Studenti vždy bývali radikálnější a také levicovější než zbytek populace, ale vždycky hájili maximum svobody a nenáviděli zákazy. A kde jinde by se, proboha, už měla prodávat „kontroverzní“ kniha, když ne na akademické půdě??

Teď je akademická půda zamořená téměř výhradně levicovými – měl bych napsat „liberály“, ale to bych skutečné liberály urazil, takže volím přesnější termín – „antiliberály“.  Jde buď o bývalé komunisty, jako je třeba sám soudruh rektor Zima, nebo většinově spíše o hejna neomarxistů se skořápkou na prdeli, které si fakulty sami vychovaly k obrazu svému. Skořápku zmiňuji z toho důvodu, že naprostá většina z nich už život v totalitním státu nepamatuje a proto mají pocit, že konají veliké, dosud nikým nekonané  a společensky potřebné dílo, jehož cílem je dokonalá lidská společnost. K čemuž je nutné změnit lidské myšlení, jak učil už předseda Mao. A když se kácí les, létají pochopitelně třísky.

Sice nechápu, jak je to možné, protože osobní zkušenost samozřejmě není k vyvození správných závěrů z čehokoliv nutná – pokud máte funkční mozek a umíte přijímat a zpracovávat informace – ale je to tak. Zřejmě záleží velice na tom, co čtete a zda přečtené chápete. Pokud čtete jen „správné“ knihy, máte pochopitelně pouze „správné“ názory. Neposkvrněné názory „nesprávnými“. Proto jsou nesprávné názory tak nebezpečné – otravují mysl pochybnostmi o správnosti názorů. A kdo pochybuje, je xenofobní nácek. A to nikdo pochopitelně být nechce a proto mladí soudruzi, jako je například náš hrdinný svazák David Pavlorek, tak bojují za neposkvrněnost vlastních názorů a čistotu duší svých spoluobčanů.

Tím, že z veřejného prostoru odstraní všechny nesprávné názory. A to přece není žádná cenzura – jsou přeci ti demograti – to je pouze obrana nás všech před „xenofobní knihou xenofobního autora vydanou xenofobním nakladatelstvím“. A jistě sami uznáte, že když se v souvislosti s jednou knihou vysloví tolikrát slovo „xenofobie“, tak ji prostě už z principu goebbelsovské stokrát opakované lži, jenž se tím stává pravdou, nelze považovat za ideově nezávadnou.

Soudruh Pavlorek se pro mne rázem stal symbolem téhle zkurvené doby. Jako byli jiní „Pawlorkové“ symbolem nacistického Německa a jiní zase komunistického Československa. V Sovětském svazu byl zase velice populární Pavlík Morozov. Někteří z vás si je i pamatujete, protože se na ně nedá zapomenout. Na ty aktivní blbce, kteří se všude procpali jako první, měli milion funkcí a nic se bez nich neobešlo. Narozeni bez páteře, pro kariéru by prodali vlastní babičku, čest, morálka a respekt neznámé pojmy. A vzpomínáte? Bez nich a jejich posudku nic nešlo – nevzali vás na školu, nedostali jste pas, místo stavění mostů jste díky jejich kulatému razítku šli kopat výkopy.

Nebo vám nevydali knihu. Nebo ji stáhli z prodeje –  a je naprosto jedno, že prozatím jen ve dvou krámech. Jde o princip. Pavlorkové se nám tu množí jak bakterie salmonely, humanitní fakulty každý rok vypustí mezi nás tisíce takovýchto snaživých blbů s vírou v jedinou pravdu. Kteří nákazu „správného“ názoru šíří dál. Například tím, že důrazně „požadují, aby se to nedělo!“

Teď dudlají Hampla, zítra Kurase, pozítří von Misese a popozítří zavedou povinně dvě minuty nenávisti. Někdo tomu říká Overtonova okna, někdo salámová metoda, někdo vaření žáby. Výsledek je ale vždycky tentýž – méně svobody.

Samozvaný cenzor Pavlorek se sám přiznal, že knihu Petra Hampla, jejíž stažení z pultu v univerzitní prodejně pro ideovou závadnost zařídil, nečetl. Aby se neposkvrnil jeho odlišným názorem předpokládám. Tentýž snaživý svazáček stojí i v pozadí petice, která by měla zamezit lidem typu pana Hampla – tedy lidem s jinými názory, než má soudruh Pavlorek –  vůbec vstupovat na akademickou půdu. Tedy jako přes kopírák počátek téhož, co už delší dobu sledujeme v další fázi třeba v USA, kde jsou šiřitelé nesprávných názorů již z akademické půdy vytěsňováni hromadně.

Na fejsbůku se náš amatérský cenzor zřejmě po záplavě pozitivních reakcí hájí tím, že dílo Satanovo vymýtil pouze z prodejny Karolinum, kde se pro sirný zápach už nedalo vydržet, protože je tam špatné větrání. Kosmas prý knihu stáhl z prodeje z vlastní iniciativy a jinde si ji lze bez problémů zakoupit a tudíž, kde je problém, vy xenofobové?

Nikdo jiný by přece toho kryptofašistu Hampla nečetl.

Na celé té věci není nejhroznější to, že v několika prodejnách stáhli z prodeje nějakou knihu. Jak píše i soudruh Pavlorek – dá se klidně koupit jinde. Děsivé je na tom to, jak se díky jednomu profesionálnímu svazáckému funkcionáři zase o kousek odmaskoval ten skrytý systém polooficiálního kormidlování veřejnosti tím „správným“ směrem.

Pavlorek na FB píše:

Informace (o jeho koniášské aktivitě) se bohužel podvečer dostala i do médií, konkrétně na server Aktuálně.cz, což mi přijde škoda ve chvíli, kdy bylo možné tuto situaci řešit interně.

Jasně. Hamplovu knihu šlo přece zlikvidovat pěkně potichu, bez rozruchu. Prostě by tiše zmizela a ideová jednota by byla zachována, aniž by veřejnost podléhala nějakému nežádoucímu znepokojení.

A pokud se dílo Pavlorků všech zemí opět podaří dotáhnout do zdárného konce, bude možno v pozdějších fázích přeměny společnosti v jinou – lepší – už zase potichu a bez nežádoucího mediálního rozruchu  zlikvidovat i samotného xenofoba Hampla.

Mimochodem, všimli jste si, jak často určitý člověk vypadá přesně tak, jak si ho podle jeho činů představujete? Docent Konvička v této konkrétní souvislosti zmiňuje na FB přímo kreténismus, ale tak daleko se já neodvážím jít. Slabomyslnost myslím bohatě postačí.

2,590 total views, 1 views today