Zdroj: Listina základních práv a svobod

Švandovo divadlo vyvěsilo nápis „Black lives matter.“ Nakladatelství Naše vojsko vydalo kalendář s podobiznami několika person nacistického Německa. Novinářka Hovorková označila moderátora Veselého Xavera za bezvýznamného, servilního a proruského normalizátora a ten ji oplátkou rovněž velmi barvitě znectil. Jaroslav Dušek se vyjádřil ke koronaviru. A Martin Fendrych už zase vidí ve výsledku volby, která nedopadla podle jeho představ ohrožení demokracie.

Tohle jsou jen namátkou vybrané praktické příklady realizace svobody projevu z poslední doby, které se (až na Fendrycha) nějakou měrou podílely na tvorbě veřejného mínění o věcech s nimi souvisejících. Takže, jak ti chápavější z vás právě pochopili, dneska to bude hlavně o svobodě projevu.

Svoboda projevu, tedy možnost veřejně a bez obav z postihu vyjádřit jakýkoliv svůj názor či postoj, musí být v každé společnosti, která se chce nazývat svobodnou, prvním přijatým zákonem. Právo říkat, co si myslím, právo zpochybňovat naprosto cokoliv a právo hlásit se k čemukoliv musí být absolutní. Nesmí existovat žádné tabu, jinak už nelze mluvit o svobodě projevu. Jedinou výjimkou by mělo být navádění či vyzývání k činům, které obecné mínění naprosté většiny jinak různě smýšlejících lidí shodně založené na společné kultuře a přijatých morálních imperativech, považuje za naprosto nežádoucí.

Jako třeba trávení lidí v plynových komorách, stavění koncentráků, vraždění, vypalování, rabování nebo snaha o zavádění ideologií výše zmíněné svobody potlačující. Například nacismu, socialismu, komunismu, islámu.

Musí prostě existovat široká společenská shoda na tom, že vyzývat na fejsbučku k vypálení Švandova divadla, k lynčování pana Fendrycha nebo k zavádění práva šaria je fuj a EE. Protože slušní a hlavně civilizovaní lidé takové věci prostě nedělají. A ani ne tak proto, že se to nesmí, jako daleko spíš kvůli tomu, že to díky morálním principům extrahovaným z vlastních dějin a obsaženým hluboko v DNA dělat sami nechtějí. Nepotřebují zákon, aby věděli, že tohle dělat nemají. A v neposlední řadě především nesmí jít o subjektivní názor poměrně nevelké skupinky lidí, jejichž dominantní vlastností je, že mají prostředky k tomu být velmi hlasitě slyšet.

Ve společnosti, která ctí svobodu projevu mohu ale nicméně taky klidně říct nahlas, že osazenstvo Švandova divadla je zjevně hejno pasivně agresivních a progresivistických žaludů. Protože se přihlásili k něčemu, co se jich netýká, děje se to daleko a s vysokou pravděpodobností o tom vědí jen to, co si přečetli a slyšeli v médiích. Tedy pendrek. Black lives matter, jo? A co bílé nebo žluté životy? Není to heslo kapánek rasistické?

Takhle to fungovalo kdysi. V Nikaragui se to mlelo, věděli jsme o tom taky úplný prd, ale protože „sandinisty“ protežoval Sovětský svaz, „contras“ USA a hádejte komu fandilo Rudé právo? měli jsme všichni povinně jasno. A nejvíc měli jasno právě takoví aktivní svazáci, co sami od sebe vyvěšovali hesla „Ami, go home!“ a vybírali na fond solidarity s nikaragujskými soudruhy.

Ve svobodné společnosti můžu klidně prodávat kalendář nebo hrnek s Hitlerem.  Cosi to o mně sice vypovídá, ale mělo by být jen na lidech, jak se k tomu postaví. Jestli si to koupí, zhejtí nebo jim to bude úplně fuk. Osobně se vsadím, že naprostou většinu lidí ten kalendář nepálí. Pokud to chce někdo zakazovat, nic tím nevyřeší. Obdivovatele Hitlera rozhodně nevymýtí a jen nám dá najevo, že jsme nesvéprávní tupci.

Ve společnosti, která se chce nazývat svobodnou, musí být možné přihlásit se nahlas a hlavně bez obav ze společenského vydědění k Black lives matter i ke Sdružení bílých heterosexuálních mužů, musí v ní být možné vydat Mein kampf, Rudou knížku předsedy Maa nebo kalendář s Heydrichem či prodávat hrnek se Stalinem. Musí v ní být možné označit novinářku za lhářku a svini nebo moderátora za servilního normalizátora a to obzvláště v případech, kdy to bude holým faktem.

Ve svobodné společnosti si může Jaroslav Dušek při svých vystoupeních říkat co chce o čem chce a nikdo by neměl mít právo ho cenzurovat. A to i kdyby to, co říká, byly opravdu naprosté kraviny. A ve svobodné společnosti by měl mít právo psát své kraviny i Martin Fendrych do alelujá, aniž by mu hrozilo, že ho nějaký bezejmenný cenzor vymaže nebo zabanuje.

A já musím mít právo napsat, že Fendrych zjevně nechápe základní principy demokracie a píše neuvěřitelný kraviny. Ale nijak tím kupodivu demokracii ani svobodu projevu ani jeden z nás neohrožuje. Naopak. Piš si, co chceš, Fendrychu! Demokracii ani svobodu nijak neohrozím ani tím, když po přečtení několika jejích článků o zjevně mimořádně špatné novinářce Hovorkové prohlásím, že „kdyby hloupost nadnášela, bude se v redakci vznášet jako holubička.“ Mohu se tím maximálně dotknout její cti, má-li nějakou, o čemž lze s úspěchem pochybovat.

Ve skutečně svobodné společnosti musí být místo pro politicky uvědomělé herce, nemorální nakladatele, hloupé novinářky, nekonfliktní a nekonformní moderátory, pološílené mystiky i užitečné idioty. A nejen to, musí v ní být místo i pro přímé či nepřímé projevy jejich názorů, hodnotových žebříčků a více či méně morálních zásad. I pro projevy jejich geniality, kretenismu či politické uvědomělosti.

Protože svoboda projevu znamená přesně to, z čeho se skládá její pojmenování. Ze svobody se projevit. Jakkoliv. Konformně, nekonformně, konspiračně, nekonspiračně, prorusky, proamericky, propapuánsky. A nechat výhradně na těch ostatních, aby ten projev posoudili a na jeho základě si sami vyhodnotili, zda jsem lhář, manipulátor, pravicový extrémista, rasista, ruský agent, obyčejný kokot, nebo stojím za pozornost. Výhradně na lidech a na jejich schopnosti nebo neschopnosti to poznat. Bez filtrů, bez zprostředkovatelů, bez cenzury, bez mazání, bez banování, bez nápovědy aktivistických novinářů a médií, bez manipulace. Bez cenzurních odborů ministerstva, bez Jourových, Kartousů, Vrábelů, Kalenských a jak se všichni ti jediní majitelé pravdy jmenují.

Ve skutečně svobodné společnosti musí mít všichni právo se projevit, všichni musí mít právo se tím případně znemožnit a všichni musí nést případně následky, pokud jejich projev někdo posoudí jako zásah do svobody svojí. Takže „manipulátorka“ Hovorková má nejen plné právo psát „dementní články“ na dementním webu pana Šafra, ale i zažalovat Xavera za to, že to o ní řekl. Vivat svoboda.

Svobodu ani demokracii nijak neohrožuje kritika EU, NATO či ČT, pravicově konzervativní smýšlení, alternativní medicína, pravda o dezinformačním webu Forum24 nebo nechuť povinně hanobit politiky, co jsou na černé listině.

Svobodu a a demokracii ohrožují vždycky v první řadě lidé, co takové černé listiny sestavují. Lidé, co tohle všechno označují jako škodlivé a nežádoucí a chtějí to silou potlačovat.

A jak jsem zmínil už výše, svoboda projevu buď je, a nebo není. Nic mezi tím. Pokud platí jen pro někoho nebo se k ní přidává „ano, ale…“ , už je zase fuč a ani jste si toho nevšimli.

Ronald Reagan, americký prezident, kterého levicoví „demokraté“ také dlouho pokládali za úplného imbecila, stejně jako Trumpa, kromě toho, že se stal jedním z nejúspěšnějších prezidentů, řekl: „Svoboda není od zániku nikdy dál než jednu generaci.“

Na herce a člověka, který se narodil v zemi, která nikdy svobodu neztratila, slušný postřeh. Říkám já, člověk, který se v nesvobodné zemi narodil a pokud se nic zásadního nezmění, tak v ní se slušnou pravděpodobností zase i umře.

1,692 total views, 2 views today