Nedávno  jsem poprvé slyšel osobu zodpovědnou za nynější demonstrace hovořit souvisle delší dobu. Díky tomu jsem se utvrdil v dosavadním přesvědčení, že to nejrozumnější, co mohu ve vztahu k aktivitám pana Mináře udělat bude i nadále je ignorovat. Nicméně jeho originální myšlenkové toky mne přivedly k úmyslu proniknout do jeho světa trochu hlouběji.

Navštívil jsem tedy webové stránky Milionu chvilek pro demokracii. Tady bych rád udělal malou odbočku. Zkušenost mne naučila, že když má něco v názvu slovo „demokracie“, vnější projevy subjektu tomu zpravidla vůbec nenasvědčují. Což se potvrdilo například poměrně nedemokratickou a poměrně totalitní snahou Milionářů zabránit jmenování pánů Štěpánka a Jakla (který ji zakládal a psal o ní zákon…) do RRTV jen proto, že jejich názory nejen na veřejnoprávní média silně neladí s názory pana Mináře a spol. A nyní zpět k meritu věci.

Kromě úvodní informace, která zatím není podložena ničím jiným kromě dojmů, že „Babišův střet zájmů je zcela nepřijatelný“, je  návštěvník stránek dále konfrontován s hlavními požadavky pana Mináře a jeho následovníků. Jde o pět následujících požadavků, viz printscreen:

Podle pana Mináře a jeho podporovatelů by tedy Andrej Babiš, respektive jeho „bývalé“ firmy, měly nejprve vrátit všechny dotace a žádné další už nikdy nepobírat, poté by se premiér měl zbavit médií a následně, když všechny tyto požadavky splní, by měl podat demisi. Zajímavé. Musí to být radost, mít takto intelektuálně zdatné odpůrce.

Kromě toho Milion chvilek pro demokracii (ignoroval bych je i jen kvůli tomu imbecilnímu názvu) dále požaduje „lepší vládu“ a „nezávislou justici“. Hm.

To jako, že vláda bez Babiše bude lepší? V čem? Bude méně buzerace, méně servility vůči Bruselu a Washingtonu, méně rozhazování, méně daní a větší platy? Nebo jsme snad už nějakou „lepší vládu“ měli? Pokud ano, tak mi to bohužel ušlo.

Jedna každá vláda od roku 1989 byla nemlich jako ta Babišova. Nejdřív to tady rozprodali a rozkradli, pak nás vecpali do druhého RVHP a potom už nám všichni jenom zvyšovali daně a zmenšovali svobodu – pravice nebo levice. A jeden každý premiér byl nemlich jako Babiš. Musel bych dlouho přemýšlet, kdo z nich byl větší kokot. Zeman s Klausem, Gross, Paroubek, Topolánek, Sobotka nebo snad byla „lepší“ vláda „paní Nagyové“ a pan Minář ji chce zpátky? Byla by vláda Antify Bartoše „lepší“, než Agroferta Babiše ? Silně pochybuji. Všichni možní náhradníci jsou stejní jako Babiš, případně dokonce mnohem horší. Všichni chtějí k moci, chtějí jí mít ideálně na furt, a všichni si velice přejí, aby jim do jejich osvíceného vládnutí lidi hlavně moc nekecali.

Protože oni nejlépe vědí, co je pro nás dobré. Jediný rozdíl je v tom, že je nikdo trestně nestíhá. Zatím.

Čímž plynule přecházíme k požadavku „nezávislé justice“. Trestní stíhání si lze v tomto Banánistánu prokazatelně objednat. S tím se prostě smiřte. Jako si lze objednat mnoho jiných zajímavých věcí, máte-li dostatečnou moc, nebo dost peněz, nebo obojí. Policistu si lze koupit, žalobce sil lze koupit, soudce si lze koupit. Jsou to jen lidé a každý touží zabezpečit rodinu. Příkladů je plný internet. A z „nezávislosti justice“ nedělají vtip pouze peníze, ale také třeba osobní vazby nebo mediální či politické tlaky. Byl Kramného soud produktem „nezávislé“ justice? Rathův? Nečesaného? ČSSD vs. Altner? A to nemluvím o faktu, že v zemi, která má dva miliony často navzájem si odporujících zákonů, se může každý ocitnout u výslechu dřív, než řekne borůvkový koláč.

S Benešovou to nemá nic společného. Rovnost před zákonem je pouhý mýtus.

A to je těch pár hlavních důvodů, proč já v neděli na Letnou tu dobrou věc podpořit nepřijedu. Jen velice nerad totiž dělám někomu kaštana. A pokud bych snad i někdy pocítil značně nepravděpodobnou potřebu někomu kaštana dělat, tak by to rozhodně musel být jinačí formát, než je tenhle frustrovaný, nápadně nevýrazný potroubek s požadavky jak z mateřské školky. Poprvé a naposledy jsem tak činil  v roce 1989 a tato velice zajímavá a inspirativní zkušenost mi bohatě stačila.

Kromě toho mám skutečně velkou potíž se identifikovat s někým, kdo mi silně připomíná nadšené svazáky mého mládí, jako byla třeba paní Pajerová, kteří se místo činností přirozených a obvyklých pro mladé lidi všech režimů tedy souložení, promiskuitě, konzumaci levného alkoholu a užívání lehkých drog také raději věnovali schůzování, politické agitaci a organizování peticí a demonstrací o ničem.

Být na Babišově místě, jsem úplně klidný a chytám motýle. Audit z Brusele nemá cenu ani papíru, na kterém je vytištěn, potenciální soud daleko, třetina voličů stále jistá, protivníci úchvatná jelita a ta avizovaná „půlka národa“, co za nimi prý stojí má do skutečné půlky nekonečně  daleko.

Celkem trefně to popsal nedávno Petr Holec: „Babiš nemá důvod odstupovat. Chtějí to po něm hlavně ti, co mu hlas stejně nikdy nedají. Čísla Medianu ukazují, že demonstrace spíš než většinu lidí zajímají většinu novinářů.“

Představa, že i díky mému spontánnímu mávání vyfasovanou unijní vlaječkou či plakátkem v angličtině pan Minář uspěje, Babiš podá demisi, následně prohraje díky prozření voličů předčasné volby, díky čemuž toho zkorumpovaného autoritáře konečně nahradí nějaký pravý a nezkorumpovaný demokrat, třeba pan Rakušan, je totiž natolik vzrušující a lákavá, že to raději nebudu riskovat.

1,284 total views, 5 views today