Vyměníme samorost za loutku. Zn. Ihned

Provládní zpravodajské portály si, díky vzácné shodě náhod samozřejmě, úplně všechny vytáhly z výzkumného balíku výhradně zemanovská čísla a s vítězným jásáním je vrhla do téměř totožných titulků: „Důvěra v Zemana poklesla o 6%!“ Ha! Naše neúnavná dehonestační kampaň funguje! Už brzy ho z nás klepne pepka a na Hrad se vrátí skutečný prezident, někdo jako byl Vašík Havel, třeba Tomáš Halík. To by byl přece prezident. Vypadá jako Sean Connery, mluví jako kniha a v zahraničí ho všichni milují. A má o tu funkci opravdový zájem, „jako prezident bych měl co nabídnout,“ říkal onehdá. Teď sice dělá trochu hérečku, že je doba demagogů, a to on rozhodně není, a taky mu trochu dělá starost, že by těch 0,5 % hlasů rozumných lidí nemuselo stačit, ale to jsou jen takové mediální vlnky pro veřejnost. Jen co se nějak zbavíme Ovara, poběží kandidovat, až za ním bude vlát ornát.

V průzkumu z něhož pochází oněch triumfálních -6% pro Zemana, se nachází celá řada dalších, rovněž velmi zajímavých čísel, která považuji za mnohem důležitější, než marginální dočasný pokles důvěry v prezidenta. Médiusové ovšem vzorně kolektivně zveřejnili výhradně tuto jedinou informaci. Co vede nájemné pisálky k této obvyklé manipulaci s veřejným míněním, není těžké uhodnout. Rudé právo nám taky pečlivě vybíralo jen ty správné informace, abychom se z reality náhodou nevyděsili.

Podíváme-li se přímo na informační zdroj bez manipulačního mediálního síta, vidíme, že nyní oslavovaný propad znamená návrat na hodnotu z loňského listopadu. Podpora prezidenta se už déle než půl roku pohybuje na zhruba stejné úrovni a současný mírný pokles neznamená vůbec nic. Zeman se těší stabilní podpoře veřejnosti a o druhé hradní období ho může připravit jen jeho zdraví. Osobně si myslím, že právě tohle je hlavní důvod oné dětinské nenávisti. Tak jako vždy, daleko zajímavější než fakta vyhlášená s fanfárami je to, co řečeno nebylo.

Čísla hodnotící důvěru k vládě nejslušnějšího sociálního demokrata všech dob, Bohuslava „Mám názor“ Sobotky, jsou totiž mnohonásobně tragičtější než Zemanova. Pohled na tristní řadu hodnot završenou současnými 39% důvěřujících občanů, vhání do očí slzy smíchu. Stejně jako Zeman o 6%, si oproti březnu pohoršil Sobotka o 2%. I přes současný pokles si prezident v porovnání s loňským dubnem polepšil o 9%, Sobotka naopak pohoršil o 7%. O trvale klesající „důvěře“ v poslaneckou sněmovnu, ani nemluvě. Před rokem měli naši volení zástupci závratných 34%, letos to s velkou snahou dotáhli z březnových 30% už na 27%. Všechny tři nejdůležitější ústavní instituce si od minulého měsíce v důvěře občanů pohoršily a výsledky vlády se sněmovnou jsou oproti prezidentovým skutečně tragické. Proč nám tedy všichni hlásí jen Zemanova čísla, jenž jsou i přes současný mírný pokles stále velmi nadprůměrná?

Já ho taky nevolil, nepatřím mezi jeho příznivce a doma nám nevisí ani jeden jeho portrét. Přesto mi Milošovo vítězství a následná inaugurace nezpůsobily nejmenší psychické trauma, ani potíže s erekcí. Fakt, že se prezidentem České republiky stal vykutálený mistr bonmotů, jsem vzal prostě na vědomí jako projev vůle většiny a šel klidně spát. Jestli Miloš Zeman je dostatečně důstojnou a hlavně konformní hlavou státu fakt neřeším. Když si představím, jaká vemena mohla teď být na jeho místě, jsem rád, že tam sedí právě on. Daleko víc mi vadil nepolitický politik Havel se svou vychcanou druhou první dámou, přesto by mě nenapadlo jezdit za ním po republice a řvát na něj, že je starý kokot. „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty,“ vystihl to už před lety velmi trefně tatíček Masaryk. Jak vidno, příliš jsme od těch dob nepokročili.

Daleko větší nebezpečí pro tuhle zemi, než jeden lihem prosáklý, sprostý prezident, představuje současná vláda a především politici sobotkovského typu. Úlisní, do morku kostí slušní, vždy připravení vlézt někomu mocnějšímu do zadku ve jménu vlastního prospěchu. Národní zájmy a občanská práva bez mrknutí oka obětují za setrvání u koryta. Nepřekonatelně vzdálení od života běžných lidí bez skrupulí hrabou pod sebe, a přitom káží spisovně o morálce. Dokonce už se o nich i píší básně. Vláda a sněmovna mají nejnižší důvěru za poslední rok, ale lidu se radostně oznamuje, že prezident ztrácí podporu veřejnosti. Orwell ve své naivnosti psal o povinných Týdnech nenávisti k ideovému odpůrci Angsocu Emanuelu Goldsteinovi, my jsme nedávno oslavili nepřetržité tři Roky nenávisti k Zemanovi. Už chybí jen zavést příděly na čokoládu, vyrábět Gin vítězství a vyhlásit, že  „Nevědomost je síla“. HateFree Culture v praxi. Jděte s tím už do hajzlu, soudruzi.