9. listopad 2016 13:45

V pohádkách a Evropském parlamentu vždy dobro zvítězí nad zlem, ale v anglosaském světě to nějak nefunguje. Pracující burani se opět vzbouřili. Navzdory masivní propagandě to hodili Velkému Satanovi a „svět, jak ho známe, skončil“. Tak určitě.

Původně jsem chtěl napsat pár řádků na téma mléko a americké volby ignorovat. Jednak jsem, navzdory zázraku brexitu, zůstal pesimistou a očekával triumfální návrat Billa do Bílého domu v historické funkci prvního pána a pak – nebylo co psát. O obou kandidátech bylo již napsáno a řečeno vše možné i nemožné. O Hillary, že je falešná, militantní čubka a loutka korporací a o Donaldovi, že je rasistický, putinoidní chlípník, který nerozezná jaderný čudlík od vypínače. Zastánci obou táborů pak svorně tvrdili, že v případě vítězství toho druhého už nikdy nevyjde slunce.

Nu, navzdory analytikům, průzkumům, médiím, kulturní frontě, vzdělaným všech zemí, co se spojili a vůbec všem, kdo chtějí pravé Dobro, zvítězil kandidát Zla a slunce dnes přesto vyšlo, jako by se nechumelilo. Je dobré vědět, že příroda si stále ještě dělá, co chce a lidské pinožení má pořád na banánu. Dobrou zprávou je i samotné vítězství vysmívaného outsidera Trumpa a to bez ohledu na to, jak si ve své nové funkci povede. Jak by si vedla Clintonová víme a proto teď máme stále ještě naději. Po brexitu jde letos již o druhý případ, kdy zvítězil hlas lidu – oněch „pracujících, bílých blbců“ – nad „elitami“, které měly opět téměř všechny výhody na své straně. Tyhle dvě události vidím jako znamení, že svět není ještě tak úplně v kopru, jak navenek vypadá. Evidentně ještě zdaleka není hotovo, soudruzi! Kontrola není ještě úplně dokonalá – neomarxisty, jejich užitečné idioty a sociální inženýry čeká ještě těžší facha, než si mysleli.

Je neuvěřitelně zábavné sledovat takhle po noci, kdy mohutně favorizovaná zástupkyně moudré demokracie pro všechny, inkasovala naprosto nečekaný, drtivý pravý hák od úplně vydlabaného, buržoazního vydřiducha, jak prorežimní poskoci tady i za oceánem nevěřícně zírají na výsledek. I kdyby se to všechno nějak podivně zvrtlo a Donalda zítra trefil štěstím šlak, tak za tohle to stálo.

Přitom na poli propagandy bylo odvedeno tolik nezištné práce! Kupříkladu naše veřejnoprávní média předváděla tak mimořádně hodnotné výkony, že chvílemi vznikal dojem, jako bychom byli jedenapadesátým státem USA. Masírka veřejnosti probíhala podle notoricky známého vzorce „Kdo nechčije s námi, chčije proti nám!“ Stejně jako v případě britského referenda, ale třeba i euroskepticismu, nám to média servírovala naprosto jasně – Trumpa (brexit, czexit atd.) volí pouze nevzdělaní, rasističtí, xenofobní burani, toužící po totalitní diktatuře a chudobě, zatímco vzdělaní světoobčané bažící po prosperitě a celoplanetární demokracii, pozvedají hlas pro Hillary. Takhle jednoduché to je a kdo to pořád ještě nechápe, je sionistický válečný štváč a vatikánský špion…ech, pardon, samozřejmě tam mělo být ruský válečný štváč a kremelský špion.

Díky bohu zatím stále platí geniální Goethovo úsloví o „šedé teorii a zelenajícím se zlatém stromu žití“. Po buranech britských se vzbouřili i ti američtí a rovněž tak prokázali přetrvávající vlastnictví selského rozumu. Ještě stále se papalášům napříč zeměkoulí prostě nedaří přesvědčit dostatečné množství voličů o tom, že ten černý čtvereček, který vidí, je ve skutečnosti bílé kolečko.

A tak se nyní podle jedné z nejvytrvalejších hlásných trub teorie o bílém kolečku velice překvapivě dozvídáme o tom, jak Trumpa nevolili jen absolventi pomocných škol, členové Ku-Klux-Klanu a podobně, ale také spousty těch, kteří měli být skalními příznivci demokratické kandidátky. Čtvrtina hispánských voličů dala přednost xenofobnímu rasistovi a ženu volilo méně žen, než minule havajského černocha. O nevděčných floridských důchodcích ani nemluvím.

Sečteno a podtrženo, jak říká jeden můj kolega za všech okolností – „já jsem spokojenej.“ Výsledek amerických prezidentských voleb je nadějí na změnu kurzu Titaniku. Nic víc a nic méně. Jaký bude Donald Trump prezident, se velmi brzy uvidí, ten skutečný boj proti hydře mu totiž začíná teprve teď. Můj osobní názor na oba možné kandidáty lze vyjádřit rčením „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“, ale pokud si mám vybrat, volím starého prasáka, tak jako obyčejní Američané…a jako obyčejní Češi.

Trumpovo údajné prasáctví a nekompetentnost byly základní stavební kameny demokratické kampaně a Hillary byla přiřčena role zkušené a dokonale asexuální politické světice. Její volební štáb evidentně sázel na krátkou voličskou paměť, vždyť kdo z popcornových vohnoutů si mohl pamatovat, že největší prezidentská kompetence jejího manžela rovněž spočívala pod poklopcem.

Jack Nicholson se kdysi při obhajobě prasáka jménem Bill Clinton veřejně zeptal Američanů: „A vy byste chtěli prezidenta, který nešuká?“

288 total views, 1 views today