Jsem konzervativní člověk ze staré školy. Projevuje se to mnoha způsoby. Místo statusů čtu raději knihy, za největší nebezpečí pro demokracii považuji intelektuály, novináře a politiky, jsem nevěřící Tomáš a upřednostňuji tradiční formu rodiny. A také se díky tomu neustále naivně domnívám, že hlavním obsahem zpravodajství mají být zprávy.

ZPRÁVY. Tedy informace o tom, co se děje kolem nás, podle pořadí důležitosti pro jejich konzumenty – v tomto případě občany České republiky. Logika velí, že pokud zrovna ve světě nedochází k nějaké mimořádné události typu útoku NATO na Rusko, nebo zničení německých jaderných elektráren tichooceánskou vlnou tsunami, budou asi obyvatele Česka nejvíce zajímat důležité domácí události, pak důležité události u našich nejbližších sousedů, pak v Evropě a tak dále.

ZPRÁVY. Ne naprosto imbecilní bulvární příběhy například o silikonem vyztužené „poradkyni“ slovenského premiéra, ne naprosto zoufalé informační poblijóny typu „v zimě mrzne“, ne neustále opakované dezinformace o Sýrii, ne polopravdy o „spontánních“ občanských protestech v Bratislavě , ne zoufale trapná propaganda o neonacistickém pozadí občanských demonstrací  v německé Chotěbuzi, ne šíření nepodložených spekulací o vraždě novináře, ale pouze ZPRÁVY bez ideologické barvy a propagandistického zápachu, ze kterého je na hony cítit, komu Česká televize fandí a komu ne.

Tam a tam se stalo to a to a je pouze na vás, drazí občané, diváci a především plátci našeho zpravodajství, jaké si na základě našich informací utvoříte závěry. Chci skutečně tak mnoho?

No a pokud je zrovna okurková sezóna a nic zajímavého se v nikde v oblastech pro nás důležitých neděje, je možné zbývající čas zpravodajské relace doplnit například strhující informací o dvacet let starých falešných pasech severokorejských diktátorů, vydaných v Praze. Bez této zprávy by hádám většina Čechů neusnula a přesně kvůli takovým zásadním informacím určitě zprávy České televize sledují.

Protože tohle přece naše občany určitě zajímá mnohem více, než například informace o tom, že ve stejný den rakouský kancléř Kurz navštívil Rusko, jednal s Putinem a zazněla přitom celkem zajímavá slova.

A proto se tato marginální informace ve zprávách  ČT neobjevila. Vrcholný politik našeho nejbližšího a osudového souseda navštíví nejvýznamnější evropskou velmoc a jedná s jejím vládcem o věcech, které se převelice dotýkají i nás a jedinou informací z Moskvy, kterou nám ČT toho samého dne nabídne je, že Sobčaková polila při televizní debatě Žirinovského vodou??

Kladu si otázku, co je důvodem takovéhoto prapodivného počínání ČT, která sama sebe vyhlašuje za vysoce profesionálně vedenou a provozovanou instituci veřejné informační služby. Neboť to není ani poprvé, ani naposledy. Jde o její naprostý zpravodajský standard, takto oni prostě „zprávy“ dělají. Nahlédnete-li do archivu, spatříte tam jednolitou řadu takto koncipovaných zpravodajských relací.

Odpověď, proč ČT o setkání Kurze s Putinem pomlčela a místo toho nám nabídla reportáž o rezignaci senátora Čuby, je prostá a lze ji nalézt v tom, o čem při tomto setkání byla řeč. Pravda, není úplně snadné se toho dopídit, neboť bobříka mlčení s ČT solidárně držela prakticky všechna česká hlavní média, včetně ČTK.

Sebastian Kurz totiž v Moskvě znovu potvrdil, že se nebojí mít vlastní názory a ani považovat zájmy Rakouska za nadřazené zájmům Bruselu či Washingtonu. A něco takového je z pohledu zpravodajců ČT i ostatních mediálních eurohujerů prostě nepřípustné.

Rakouský kancléř s Putinem jednal o plynovodu Nord Stream II, jenž má být alternativou přepravy ruského plynu do západní Evropy vzhledem k nevypočitatelnosti Ukrajiny a na jehož výstavbě Rakousko participuje. Což je pochopitelně z pohledu eurohujerů krajně nevhodné. Rusko je přece východní despocie se kterou se nemluví a Ukrajina je vzorná demokracie západního typu. A pro Evropu je přece mnohem lepší sice drahý, ale demokratický břidličný plyn z USA než sice levný, ale imperialistický plyn z Ruska.

Během rozhovorů pak rakouská strana definitivně rozkopala ony tak pečlivě uplácané bruselsko-washingtonské protiruské bábovičky prohlášením, že „Rusko je důležitým partnerem a sousedem Evropské unie a je potřeba s ním udržovat dialog. Mír je možné zajistit pouze prostřednictvím spolupráce s Ruskem, a nikoli tím, že se budeme stavět proti němu. Je třeba přehodnotit současné trendy našich vztahů s Ruskem“ .

Už dokonce i Zemanovým voličům mezi vámi musí být jistě jasné, že takovouto průhlednou ruskou propagandu prokremelského agenta Kurze vám ČT prostě nemohla předložit, aniž by tím neposkvrnila svou profesionální čest a zpochybnila tak tradiční vyváženost a objektivitu svého vysílání. Místo toho nám raději nabídla fascinující informaci o úžasných prodejích audioknih jakési spřátelené soudružky spisovatelky, která vypadala, že pokud by někdy v životě jela do Moskvy, pak výhradně v americkém tanku.

Nemám nejmenší pochybnost o tom, že kdyby si mladý Kurz v Moskvě pochvaloval  protiruské sankce a zdůvodňoval je Putinovi ruským imperialismem, válkychtivostí, agresí na Ukrajině, vražděním neviňátek v Sýrii a pokusem rozložit Evropskou unii a ekonomiku USA pomocí zákeřného plynovodu okolo Ukrajiny, byla by reportáž o jeho návštěvě Ruska do vysílání ČT zcela určitě zařazena.

A velice pravděpodobně by byla ještě delší, než druhý nejdelší příspěvek hlavních zpráv ČT z 28. února, jenž trval čtyři minuty a byl celičký o tom, že čím více venku mrzne, tím více lidé topí.

 

Marcus Porcius Cato:

„Ostatně soudím, že Česká televize musí být zničena.“

3,399 total views, 1 views today