Ruský budík Vostok.

Aston byl dneska zase ve formě. Zlé Rusko, ošklivý ruský agent Zeman. A k tomu přidal svůj již slavný příklad s ruským budíkem, který používá asi tak dvakrát ročně. Zpravidla tehdy, když mu nějaká ruská realita zase nabourá jeho polistopadovou teorii o tom, že Rusové stále mají samoděržaví, žijí v zemljankách, melou zrní ručními žernovy a z Petrohradu se právě začíná po širé Rusi šířit poslední výkřik techniky – vodní kolo. Ondřeje Neffa si pro mnoho věcí vážím a obdivuji, ale s tímhle už mne začíná trochu srát.

Takže jsem se z čiré poťouchlosti rozhodl, že když on zase svůj slavný neexistující ruský budík, tak já zase (už jsem to někde rozebíral) jeho slavné „doruble“.

To je společná evropská měna, kterou se podle Ondřeje Neffa vzor 1988, mělo platit minimálně po celé, většinou socialistické Evropě 21. století. Ve světě, kde po zhroucení a rozkladu kapitalistického Západu a především díky rozpadu USA, dominuje jako faktický vítěz studené války vzkvétající Sovětský svaz, stejně jako zbývající kapitalistický svět plně robotizovaná socialistická technologická velmoc, která se společně s ostatními socialistickými státy podílí výrazným způsobem na světové kolonizaci a průmyslovém využití Měsíce. To je ve stručnosti obsah knihy Ondřeje Neffa Měsíc mého života, žánru science fiction, vydané roku 1988 v komunistickém Československu, kde milovat Rusko a vše co z něho pochází, bylo společenskou povinností a zárukou klidné existence. I vydání knížky.

A říkat nahlas, že Rus kromě zbraní a vodky neumí vyrobit ani budík, bylo stále ještě poměrně riskantní. Pro novináře a spisovatele alespoň určitě. Tedy, pokud chtěli dál novinařit a vidět své knihy na pultech knihkupectví. Takže proč nezávazně nezavěštit Sovětskému svazu i celému táboru míru a socialismu světlou budoucnost, když to pomůže dobré věci. A když to dělají všichni. Myšleny všechny ty drobné úlitby komunistickým bohům, které prováděla většina z nás, aby nám dali pokoj a nevšímali si nás.

Ruský budík Granat.

Ondřej Neff je nadstandardně dobrý novinář, čtivý spisovatel, výborný fotograf a neúnavný propagátor digitálního světa a jeho svobody. Proto si ho vážím a ctím i jeho šediny, ačkoliv chodí holohlavý. Na mnoho věcí máme podobný názor, na mnoho věcí nikoliv a ve dvou z nich se s ním zásadně neshoduji. V názoru na Zemana a ve vztahu k Rusku.

Mně jako pravičákovi levičák Zeman na Hradě nevadí, vivat demokracie, jemu ano. Mne Zeman jako osobnost i jako politik především baví, jeho výhradně rozčiluje. Zemanův postoj k Rusku a Číně považuji za realistický a pragmatický, Ondřeji Neffovi způsobuje duševní kopřivku. Podle mne dělá prezident mnoho věcí dobře a  mnoho věcí špatně. Podle něj neexistuje nic, co by Zeman dělal, když už ne dobře, tak alespoň průměrně, všechno dělá špatně. Když se odmítá připojit k nyní vyžadované kolektivní rusofobii, je to podle Neffa proto, že je ruský agent. Když  ostře protestoval proti ruskému poslaneckému návrhu na rozšíření statusu veterána i na účastníky ruské invaze do ČSSR v roce 1968, bylo to proto, že je rafinovaný ruský agent.

Zkrátka, mám-li parafrázovat Neffův vlastní výrok, tak nic, co Zeman řekne či udělá není podle něj nikdy správně. Má na takový názor plné právo, nicméně do racionality to má po mém soudu poměrně daleko. Zajímalo by mne, co za touto místy až absurdně iracionální  nenávistí asi stojí. Blbost to není, tak co tedy?

Nemůže mne nenapadnout, že zatímco ruský agent Zeman v roce 1984 napsal a Technický magazín v létě roku 1989 konečně zveřejnil dnes již mýtický heretický článek o totálním selhání socialistické ekonomiky pod názvem Prognostika a přestavba, který lidé šířili samizdatem, vysílal ho Hlas Ameriky a za který byl vyhozen z práce, zcela konformní socialistický novinář Neff napsal o rok dříve zábavnou knihu, kde Rusku, jeho internacionální socialistické ekonomice, systému i technologickému rozvoji dohromady věští, ať už z jakýchkoliv důvodů, skvělou budoucnost. Že by špatné svědomí?

Tehdy tedy jejím prostřednictvím Ondřej Neff hlásal přesný opak toho, co napsal dnes, kdy podle něj Rusko neumí a nikdy neumělo vyrobit funkční budík, což proložil řečnickou otázkou: „Máte snad doma ruský budík“?

Ruský budík asi má doma skutečně už málokdo, ale to má jisté, zcela objektivní příčiny a určitě to neznamená, že ho Rusové neumějí vyrobit. Uměli to v dobách SSSR a umějí to spolehlivě i dnes – a ano, chápu, že pan Neff to myslí pravděpodobně symbolicky. A neznamená to ani, že v Rusku se stále žije ve výše zmíněných zemljankách, což je ale nakonec přesně to, co Aston vlastně tou symbolikou s budíkem opakovaně říká.

Mimochodem, kdo má doma americký, francouzský, německý, italský nebo dokonce český budík? Všichni máme pravděpodobně čínské. Jako všechno.

Ve skutečnosti to neznamená vůbec nic. Jedině snad skutečně v symbolické rovině, ale trochu jiné, než má na mysli Aston. Je to možná jakýsi odpustek, který Aston prodává sám sobě, aby se zbavil dávných hříchů spočívajících v tom, že kdysi nenašel odvahu psát do šuplíku to, co chtěl on a v touze být slavný spisovatel psal to, co chtěl režim.

A Zeman tu odvahu tehdy našel.

Hodinky Poljot Šturmanskije, speciální edice k výročí Gagarinova letu. Kopie těch, co letěly s ním.

Já netvrdím, že Rusko je přední technologická velmoc. Není, ale budík či dokonce náramkové hodinky, a to i ty symbolické, vyrobit umějí. Minimálně tak dobře jako my, Češi. A vyrábíme vůbec my teď nějaký český budík? Umíme si ho vůbec ještě v globalizovaném světě sami vyrobit?

Pokud jsou Rusové tak strašně technicky neschopní, tak proč tak strašně technologicky vyspělí Američané teď létají do kosmu ruskými raketami a na ruskou mezinárodní vesmírnou stanici? Kolik z těch států, které umějí „vyrobit budík“ , vyslalo prvního člověka do kosmu nebo úspěšně přistálo na Měsíci?

A na závěr trocha historie pro Astona:

První ruská továrna na hodiny i první ruská továrna vůbec byla v Petrodvorci u Petrohradu založena carem Petrem Velikým v roce 1721. Pod obchodním názvem Raketa vyrábí hodinky dodnes. Vyráběly se zde i u nás legendární hodinky značky Pobeda.

Ve světovém hodinářském regionu číslo jedna – ve Švýcarsku, funguje nejstarší nepřetržitá hodinářská výroba od roku 1755.

U nás se s velkou slávou hodinářský průmysl zakládá za Rakouska-Uherska, zhruba 170 let po vzniku první ruské továrny na hodiny, masově se rozvíjí podle sovětského konceptu po roce 1948 a po roce 1989 téměř chcípá. V současnosti se obrovským úsilím podařilo znovu jakž takž vzkřísit výrobu hodinek PRIM.

Když jsem si to po sobě četl, napadlo mne, že dnešní fanatický rusofob Aston to vlastně tehdy věštil sice servilně prorusky, ale zároveň se úžasně trefil do černého:

  •  Kapitalismus a Západ páchají skutečně sebevraždu
  • Evropa je socialistická, USA brzy budou a pak se to celé rozsype
  • Evropa má společnou měnu
  • plná robotizace průmyslu je za dveřmi
  • chystá se druhé a definitivní dobytí Měsíce
  • a kromě toho ještě také přesně věštil: ničivý náboženský, především islámský fundamentalismus, ekologický terorismus, vládu nadnárodních organizací a vznik nejrůznějších aktivistických hnutí směřujících k nějaké formě totality

Jen ten věčný a triumfující Sovětský svaz a ruský technologický pokrok mu holt nevyšel. A tak to teď prostě jen napravuje.

2,591 total views, 1 views today