Zdroj: Youtube

Dostalo se nám unikátní možnosti. Už řadu měsíců máme možnost cvičně a s vytrvale stoupajícím úžasem sledovat, k čemu nám asi reálně budou nejen naše vzdělané vládnoucí elity v okamžiku, kdy se něco fakt posere. 

Kdy nepůjde jen o „boj“ s nějakou novou formou pro naprostou většinu lidí neškodné respirační choroby. Která ale byla kvůli v tomto okamžiku mně stále ne zcela jasným důvodům označena za smrtelně nebezpečnou a neustále je nám to hystericky vtloukáno do hlav. A je tím odůvodňován ten bezprecedentní sociálně-ekonomický  experiment jak z nějaké bolševické revoluční příručky, jehož jsme všichni ostatní silně nedobrovolnými účastníky. Až se objeví další nový a tentokrát skutečně nebezpečný virus, který to bude hlava nehlava kácet napříč populací a opravdu půjde o život. To si radši ani nepředstavuju.

Nebo až se stane něco jiného, podobně nebezpečného. Třeba až přelidnění třetího světa, které je, na rozdíl od oteplování nebo emisí, reálným celoplanetárním problémem, dosáhne kritického bodu a vypukne nové stěhování národů. Které naše elity podporují jako základní lidské právo. Až za vodou, jídlem či jen blahobytem zemí, které to všechno vlastní, vyrazí ne statisíce, ale miliony primitivů vyznávajících právo silnějšího a krédo, že Bůh tomu chce. Proti tomu nám migrační invaze z patnáctého roku bude připadat jako naprostá lapálie.

Taky války na Západě nejsou, v rozporu s tvrzeními elit, doposud úplně mimo mísu. Lidi spolu válčí už deset tisíc let takřka nepřetržitě, máme to v genech, civilizační pokožka kryjící vrozené barbarství je děsně tenká. Viz třeba teď Náhorní Karabach. My nejsme jiný druh než jsou Azerbajdžánci, Turci, Arméni, Srbové nebo Chorvati. Jen teď máme trochu delší, historicky nijak výjimečnou, rauchpauzu. Ale zabíjet se zase začneme, o tom vůbec nepochybujte.

Zvlášť, když se dělá všechno proto, aby to už vypuklo. Ochota nechat se beztrestně buzerovat arogantními a pánovitými velmocemi obecně klesá a nové velmoci se navíc hlásí o slovo. Stejně tak klesá ochota lidí nechat se buzerovat svými vládami a klesá ochota podílet se na jejich šílených plánech. Na univerzální světoobčanství, na globální, zdravou, bezemisní, bezvirovou, beztřídní, multikulturní a krásně dokonalou socialistickou společnost.

Kde promile bohatých vlastníků aut, letadel a jaderných minireaktorů pojídajících argentinské stejky, bude neomezeně vládnout nad masami chudých cyklistů v rouškách a se svíčkami, živících se geneticky upravenou sójou a sušenými brouky.

A až se díky cestě za nulovými emisemi pomocí leninských metod a leninské argumentace svět ocitne ještě i v energetické krizi, to bude teprve fofr. Tohle všechno proto zákonitě nemůže skončit jinak, než špatně. Jako všechny dosavadní utopie. A špatný konec utopií doposud vždycky znamenal velký průser. I Evropská komise zákonitě jednou přilije tu úplně poslední kapku do poháru a ten prostě přeteče.

Taky se například moc těším, až Biden, se kterým by jistě taky bylo ve světě veselo, natáhne bačkory a prezidentkou USA se stane ta puncovaná komunistka. K čemu to povede netuším, ale ke sjednocení národa a uklidnění vášní v Americe určitě ne.

Je prostě hodně důvodů se domnívat, že nějaký skutečně velký průser je každopádně už na cestě. A to sociální kutilství ve stylu Pata a Mata, co všichni ti důležití šašci poslední půlrok předvádějí kvůli v podstatě obyčejné viróze je stoprocentní zárukou, že až to přijde, nudit se teda rozhodně nebudeme.

Hodně se teď taky mluví o „Velkém Resetu.“ Pandemie je prý velkou šancí vytvořit konečně lepší svět. No, minimálně jeho západní část nějaký reset rozhodně už dlouho potřebuje jako koza drbání.

Jen jsem si poměrně jist, že já tím myslím něco úplně jiného než Klaus Schwab a princ Charles.

3,719 total views, 1 views today