Už jsem si zase zvykl na fakt, že o něčem česká média informují a o něčem ne, přičemž důležitost a obsah informace hrají mnohem menší roli než to, zda se hodí do krámu. Takže se s mnohem větší pravděpodobností dozvíme, že s vysoce ekologickými  papírovými brčky se nedá pít, než že opět zasedal Bilderberg.

A proč také. Vždyť to se jen pár pečlivě vybraných mocných a vlivných lidí soukromě pravidelně setkává mimo demokratické a oficiální struktury čistě proto, že v sobě nalezli zalíbení, mají společné koníčky a cítí potřebu si o nich v klidu pohovořit se spřízněnými dušemi. Třeba o tom, jaké uspořádání Evropy i světa by jim vyhovovalo nejvíce, jestli zavést euro ještě před federalizací EU, kdo tyto i mnohé další jejich  zájmy nejvíce ohrožuje a jak ho co nejúčinněji zlikvidovat. Nebo, jako v případě letošního setkání v Montreux probrat budoucnost kapitalismu, brexitu, vesmíru či umělé inteligence.

Prostě se v utajení, bez publicity a bez jakékoliv formy veřejné kontroly tito globální „přátelé“ čas od času sejdou, za dokonale zavřenými  dveřmi probírají jakým směrem se bude ubírat budoucnost Západu, protože vládnou vlivem a mocí ji formovat a česká média hlavního proudu s jedinou čestnou výjimkou to mají dokonale na banánu. Asi soudí, že by nás to nezajímalo.

Chápu to. Nač s takovými malichernostmi českého občana obtěžovat či dokonce znepokojovat. Ještě by mohl pod vlivem ruské dezinformace, že se vybraní mocní pravidelně tajně scházejí a kují pikle zneklidnět a zneklidněný občan by mohl přestat roztáčet kola ekonomiky ovládané zhusta členy Bilderbergu a začít místo toho třeba klást nepříjemné otázky.

Jako například co je pravdy na tom, že značná část toho, co zvolení západní politici a další elity prosazují, je předem rámcově předjednána nevolenými členy Bilderbergu a proč o tom, krucipísek, ještě neudělali Slonková s Kubíkem, Kroupa, Kmenta nebo Kundra žádné senzační a sáhodlouhé reportáže, dokumenty a knihy?

Protože ve srovnání s globálními tématy, jenž se každý rok probírají na uzavřených zasedáních Bilderbergu, je životní příběh našeho premiéra, jeho dotačních šméček i jeho rodiny naprosto nepodstatným lokálním detailem. Protože superlobbistickým skupinám jako Bilderberg je naprosto šumák, který z koloniálních eurohujerů – protože je zajištěno, že nikdo jiný se v zájmových zemích ke kormidlu nedostane – bude v té „Čečenské“ republice prosazovat jejich agendu.

Protože si jen velice obtížně umím představit nějaké novinářsky přitažlivější téma, než je pravidelné setkání mocných tohoto světa, které probíhá v naprostém utajení a o jehož průběhu se nikdy nic bližšího nezveřejňuje. A to i přesto, či spíše právě proto, že na něj jsou pravidelně zváni rovněž žurnalisté, nakladatelé či intelektuálové. Někteří. Pečlivě vybraní. Tak pečlivě, že přestože už se sešli téměř sedmdesátkrát, doposud nic z jejich jednání neuniklo na veřejnost.

Pouze to, sami chtěli. Například informace o tom, že kupříkladu zavedení eura má původ právě zde. Tedy v úzké skupince na jeho zavedení zainteresovaných osob o které se ani při nejlepší vůli nedá říci, že má byť náznak mandátu od stovek miliónů těch, o jejichž osudech v uzavřených zasedacích sálech luxusních hotelů rozhoduje.

Takže z nějakých záhadných důvodů o tom, že se 30. května až 2. června Bilderberg opět sešel ve švýcarském Montreux a jako vždy se ho kromě bývalých politiků zúčastnili i mnozí současní, včetně Trumpova zetě, ministra zahraničí či generálního tajemníka NATO, do této chvíle informovalo pouze jediné významnější české mainstreamové médium.

A to i přesto, že všechny tradiční „seriózní“ zdroje našich tradičních „seriózních“ médií o tomto setkání mocných s různou mírou povšechnosti informovali. Mám na mysli The New York Times, The Washington Post a především britský levicový The Guardian, ze kterého je nám citováno občas i počasí a tiráž.

A to například i přesto, že právě jinak vzývaný The Guardian vyslovil domněnku, že jedním z úkolů Trumpova zetě Kushnera a jeho ministra Pompea může být „prodat zúčastněným válku s Íránem“. A dále konstatuje, že „Bilderbergskou směs osobností veřejného života, lobbistů a investorů diskutujících za zavřenými dveřmi o politice je z hlediska transparentnosti těžké hájit. Dokonce i večírek na parníku… má ovzduší korupce.“

Jistě chápete, že schůzka potentátů, mající podle tradičního zdroje našich pokrokových médií  „ovzduší korupce“ a jíž je z „hlediska transparentnosti těžké hájit“ a kde by se mohl kromě mnoha dalších, pro nás jako Evropany vysoce zajímavých věcí probírat chystaný potenciální útok NATO – jehož jsme členy – na Írán je prkotina, se kterou u nás není třeba nikoho zatěžovat.

Jsou přece mnohem důležitější informace, které je občanům třeba zprostředkovat. Takových, které ho nezneklidní a nevyvolají otázky. A pokud ano, tak pouze žádoucí zneklidnění a žádoucí otázky – kupříkladu zneklidnění ze setrvalé vysoké volební podpory hnutí Ano je velice žádoucí. Otázka, kdy hodlá podat demisi rovněž.

Takže si můžeme všude přečíst, že Babiš je oligarcha ve střetu zájmů a dotační zločinec. Nebo na Aktuálně.cz, že papírová brčka v MacDonaldu jsou sice ekologická, ale nepoužitelná. Či na webu ČT, že „nové české lano budou používat námořníci po celém světě“, na Novinkách, že „Ind spadl do patnáctimetrové jámy“, na Seznamu, že „preparátor dostal tři roky“ a na iRozhlasu.cz, že „na elektrokoloběžky v centru Prahy chodí desítky stížností“.

Nemám nic proti tomu, abych byl informován o kostlivcích v premiérově skříni, to je v pořádku. Pokud je tam má. Nemám nic proti tomu, abych byl informován o brčkách, preparátorech, Indech i lanech. Obojí mám možnost vzít za bernou minci či ignorovat.

Ale vadí mi, když mi média vydávající se za etalon pravé žurnalistiky servírují brčka místo Bilderbergu.

2,701 total views, 1 views today