Katalánská brutální neděle dokonale odkopala velebenou západní demokracii a poskytla nám šokující výhled na její zasviněné spodky. Španělské těžkooděnce masakrující  důchodce a ženy, jsem sledoval – tak jako vy – naprosto nevěřícným pohledem. Takhle kolem sebe mlátí přece jen banánové režimy, které melou z posledního. A samozřejmě Putin.  

Vidět v srdci západní Evropy scény jak z jihoamerických diktatur, bylo drsným probuzením ze snu o dokonalé civilizaci. Díky Kataláncům a jejich touze po vlastní zemi, jsme dostali unikátní možnost vidět na vlastní oči, co se stane, když naše remcání překročí euroelitami určenou mez tolerance a panské blahosklonnosti vůči poddaným.

Makejte jak mourovatí, nakupujte, kuřte a chlastejte, ať máme co rozhazovat. Pak koukejte rychle umřít. Mezi tím máte taky právo držet hubu, krok a jednou za čtyři roky nás zase zvolit. Komu se to nelíbí je fašista, se kterým se nikdo srát nebude.

Díky Kataláncům jsme viděli, jak při pocitu zvýšeného ohrožení svých pozic vládnoucí třída „demokratů“ bleskově přejde z již dokonale zažitých nenásilných represí proti remcalům k brutalitě, která hravě překonává vše, co u nás předváděli komančové při Palachově týdnu nebo i 17. listopadu 1989.

Ta lehkost, s níž Madrid odhodil i tak tenkou slupku civilizovanosti, pokroku, občanských práv a demokracie a vrátil nás všechny do minulosti, by v nás měla rozsvítit červené kontrolky od shora až dolů. A v nás, Češích, už tuplem.

Oni si už moc, nebo i jen její část dobrovolně vzít nedají a jsou schopní všeho, aby si ji udrželi.

Kde jsou teď všichni ti instantní demokrati, co vždycky začnou okamžitě vřískat jak na lesy o lidských právech a ohrožení demokracie, když v Rusku zašijí na dva dny ultranacionalistu Navalného. Když vítěz polských regulérních voleb uskutečňuje svůj předem známý politický program, když Orbán přistřihne křídla neziskovým zmrdům a kolaborantům, když úplně normální pravicově liberální strana dostane v německých volbách 13% hlasů??

Kde jste teď, ptám se, Vy apoštolové svobody, když demokracie a občanská práva dostaly ve Španělsku v přímém přenosu na prdel, jako v Evropě už dlouho ne?

Dlouho bylo naopak hrobové ticho, signalizující zpravidla čekání na evropsky jednotné notičky a až teď se začíná postupně ozývat nesmělé pípání:

Ano, stala se nepříjemná věc a jistě to šlo vyřešit lépe. Ovšem katalánští separatisté, kterých ostatně není mnoho, celý incident vyprovokovali svou neústupností a snahou rozvrátit demokracii. Rovněž pomočili španělskou ústavu, která je, jako všechny naše ústavy, úplně dokonalá a tudíž neměnná až do skonání světa. A kromě toho jim to jejich protistátní referendum zatrhnul i ústavní soud, ne? Za ten oprávněný, byť trochu neadekvátní policejní zásah mohou tedy především oni sami.

Přímo z toho tryská snaha zalepit rychle buben, který prokopl vydlabaný španělský premiér a pokračovat ve vyhrávání pro dobrou náladu Evropanům, jako by se nic zvláštního, ani mimořádného nestalo.

Vzpomínat při příležitosti „protiústavního“ katalánského referenda na okolnosti vzniku Kosova, na ono proslavené humanitární bombardování Srbska letectvy NATO, asi nemá příliš smyslu, protože „to bylo přece něco úplně jiného“.

Nebylo, bylo to nemlich to samé, jen v bledě modrém.

Vzpomínám na tehdejší radostné hýkání apoštolů pravdy, lásky, demokracie a lidských práv o právu na sebeurčení, když albánští muslimští mafiáni násilím odtrhli Kosovo od Srbska a rozpoutali pogromy na Srby. Vzpomínám na vybombardovaný Bělehrad a opravdu trpce lituji, že jsem už tehdy neměl tolik rozumu, abych pochopil, která bije.

Slavné Rooseveltovsko-Churchillovské právo na sebeurčení buď platí pro všechny, nebo nemá smysl se o něm bavit a vymažme ho ze slovníku. Platí pro Katalánce úplně stejně, jako platilo pro kosovské Albánce, krymské Rusy a nebo pro Slováky.

Ty vaše dvojí, případně trojí metry na vaše vlastní pravidla hry, aplikované s kreativní pružností nejen na sebeurčení národů, už začínají nebezpečně atakovat tu výše zmíněnou hranici tolerance, ale té naší.

Katalánci ještě nepochybně neřekli poslední slovo a španělský premiér Rajoy bude naprosto určitě hořce litovat dne, kdy dostal hovězí nápad zamezit jim v  referendu brutální silou. A s ním patrně i mnozí další europapaláši.

Pevně v to doufám.

567 total views, 1 views today