Dneska to bude převážně o pocitech. O mých pocitech. O pocitech neočkovaného.

Ti bystřejší z vás už asi z některých mých textů odvodili, že jsem s vysokou pravděpodobností filosemita. Ano, je to tak. Jsem skutečně obdivovatelem Židů a jejich nepřehlédnutelné stopy v historii. A protože mou další, ještě větší vášní, jsou knihy, tak jsem toho o nich hodně přečetl. Pokud bych měl vybrat jen jeden aspekt, tak nejvíc mne fascinuje jejich unikátní schopnost odolávat ranám osudu.

V této souvislosti jsem se vždycky při četbě o tom, čím si procházeli například v 15. století ve Španělsku, v 19. století v Rusku a samozřejmě ve 20. století v Německu, pokoušel představit, jaké to asi je. Jaké to je, být z naprosto iracionálních důvodů označen za černou ovci. Jako to je být páriou, vyděděncem.

A abych neukazoval prstem jen do ciziny: jaké to asi bylo, být židovským poddaným císaře Karla IV.? Třeba v roce 1349 v Norimberku?

Jaké to je obecně, když vás někdo proto, že naléhavě shání obětního beránka, označí za původce všeho zla a odebere vám vaše práva. Čistě proto, že může. Čistě proto, že svést důsledky vlastní neschopnosti na vybranou skupinu nešťastníků, je historicky osvědčené řešení.

V souvislosti s dneškem jsou velmi pěkným příkladem této zavedené praxe právě  – viz výše zmínka o Otci vlasti – středověké epidemie moru. Věděli o tom pendrek, ale často měli taky hned jasno: Můžou za to Židi!

Pandemie bystří smysly

Čímž se konečně, promiňte ten zdlouhavý úvod, dostávám k meritu věci. Tak teď už to vím. Jak se asi mohli cítit. Židé, když je obvinili, že šíří mor. Že vraždí křesťanská batolata. Že můžou za německou bídu. Že chtěli zavraždit soudruha Stalina.

Umím si už mnohem lépe představit, jak se cítili lidé obvinění z čarodějnictví proto, že sousedovi chcípla kráva. Jaké to asi bylo, mít ve středověku jinou než oficiálně povolenou víru, nebo dokonce v Boha nevěřit. Umím si i mnohem lépe představit, jaké to asi bylo být po roce 1917 v Rusku, nebo po roce 1948 u nás buržoustem.

Jsem totiž neočkovaný.

Proti očkování přitom nemám vůbec nic, nejsem proto ani jeho odpůrcem a nijak mne nepopouzí, když se někdo očkovat nechá. Nepopírám existenci covidu-19, nepopírám ani jeho schopnost škodit zdraví. Sám jsem si jeho infekcí prošel a jsem poměrně dobře schopen vnímat realitu.

To, že jsem se doposud nenechal proti tomuto viru očkovat tedy zjevně s ničím výše zmíněným nesouvisí. Jde o výsledek mého racionálního rozhodnutí, učiněného po zralé úvaze jíž předcházelo shromažďování a studium faktů. Přičemž jsem si pochopitelně vědom, že toto mé svobodné rozhodnutí v sobě nese i jistou míru rizika spočívajícího v tom, že mé závěry byly mylné. Toto riziko jsem ochoten nést.

Proč?

Nyní krátce k tomu, proč jsem se doposud nenechal naočkovat. Základní podstatou mého rozhodnutí je především fakt, že jsem si touto nemocí prošel, což mi podle odborných studií, které bohužel mají ze záhadných důvodů mizivý mediální ohlas, dává lepší šance zvládnout případnou další nákazu lépe než jenom s očkováním. Tento argument průkazně dokládají „čísla“ – počty reinfekcí neočkovaných v nemocnicích či dokonce na JIPkách jsou statisticky zanedbatelné. Tyto šance bych pak očkováním ještě zvýšil, ale tento benefit si prozatím z mnoha důvodů odpírám.

Mimochodem, abyste tato čísla našli, musíte dolovat skutečně hluboko. Z důvodů, které pravděpodobně nesnesou denní světlo, nejsou součástí té každodenní statistické masírky. Tyhle čísla se tam asi už nevejdou proto, že všechno místo zaberou různé varianty fundamentální informace o tom, kolik drahocenných míst ve špitálech zabírají chudákům zodpovědným nakaženým očkovaným nezodpovědní nakažení neočkovaní.

Proč se o nich téměř vůbec nemluví je podle mne téma k zajímavé diskusi, které se média kupodivu vyhýbají jako čert kříži. Zajímavé. Mimochodem, i takhle vznikají konspirační teorie. Když se o něčem zjevném z neznámých důvodů nesmí mluvit.

Druhým zásadním faktorem podílejícím se na mém vysoce asociálním chování, což je oficiální narativ ve vztahu k neočkovaným, je způsob jakým to celé probíhalo a probíhá. Vládní a potažmo mediální očkovací kampaň od začátku až do dneška připomíná ze všeho nejvíc ono proslavené „východoněmecké porno.“ Tam, kde bylo třeba užít pinzetu, vzali krumpáč a podle toho to dopadlo.

Poručíme větru, dešti, viru!

A nejde jen o očkování. Nevím, jak to vnímáte vy, ale v podstatě úplně všechno, co vláda od začátku v „boji s pandemií“ udělala, bylo východoněmecké porno. A jsem pevně přesvědčen, že kdyby neudělala nic, byli bychom na tom teď zhruba stejně. A kdyby se zaměřila jen na nakažené a prokazatelně rizikové skupiny místo plošné buzerace nerizikových a zdravých, byli bychom na tom líp. Na tohle vsadím boty.

Mám přitom na mysli nejen materiální a zdravotní, ale především morální stav společnosti. Protože kdo seje vítr, sklidí vždycky jenom bouři. Pořád se mluví o nenávisti a mluvící hlavy v televizi široce rozebírají, kde se bere. No, kde asi. Přesně tady.

Když problém místo pinzety řešíte krumpáčem. Když chrlíte imbecilní, zdravému rozumu odporující nařízení jak Křižíkova fontána a když nakonec v zoufalství z vlastní nemohoucnosti začnete vykřikovat, že za všechno můžou „Židi.“

Když něco podobného vykřikujete dostatečně dlouho a dostatečně hlasitě, lidi tomu uvěří. Ne všichni, ale ti jednodušší ano. A problém je v tom, že dle statistických zákonů je takových vždy většina.

Konkrétním  výsledkem takové činnosti v tomto konkrétním případě je, že si jako naprosto zdravý člověk, prokazatelně dostatečně odolný proti nákaze virem Covid-19 nemůžu, kromě jiných ústrků, zajít do hospody na pivo. Protože bych tím podle vlády, některých odborníků a médií mohl prý jako neočkovaný přispět k šíření nákazy.

Zatímco podle stejné vlády, stejných odborníků a stejných médií očkovaný na pivo může. Přestože tím může prokazatelně přispět k šíření nákazy, protože očkování prokazatelně nebrání dalšímu šíření viru ani nechrání před nákazou. Marně v tom už dlouho hledám byť jen jiskřičku logiky.

Co ale vidím po mém soudu jasně je fakt, že princip je stejný. Absurdní rozhodnutí  založené převážně na dojmologii vedoucí k absurdním nařízením, která vedou k rozdělení společnosti a třídění do kast. Což vždycky vede ke vzniku kasty nedotknutelných.

Což vede k posilování nenávisti, kopání příkopů a tak dále.

Možná mi někteří z vás teď řeknete, že je to přece úplně něco jiného. Že dost přeháním. Že nemůžu srovnávat tragédii Židů s marginálními ústrky, které musí nyní snášet neočkovaní. Že koncentrák kvůli špatné „rase“ a zákaz vstupu do restaurace kvůli „nezodpovědnosti“ je nebe a dudy. Ano, máte pravdu, je to nebe a dudy.

Ale zároveň je to tak podobný, až mně z toho mrazí.

Poznámka pod čarou stran mé údajné nezodpovědnosti, o které stále slyším hovořit nejen soudruha ministra farmaceutických korporací Vojtěcha. Nenechat se nyní z důvodů podobných mým očkovat proti kovidu rozhodně nevnímám jako nezodpovědnost. Dokonce půjdu tak daleko, že řeknu: „A přece se točí!“ Protože já to kupodivu vidím naopak jako projev zodpovědnosti.

Nepatřím do rizikové skupiny. Jsem minimálně stejně, pravděpodobně ale daleko více, odolný proti nákaze jako očkovaní. Pravděpodobnost, že zatížím zdravotnický systém je dokonce mnohem nižší. Tak proč zatím riskovat aplikaci narychlo vyrobené a dosud dostatečně neprověřené vakcíny, jejíž účinnost je navíc velice diskutabilní?

To, že nějaký televizní brouk Pytlík prohlásí, že vakcína, kterou je zcela zjevně třeba lidem vnutit, je úplně bezpečná a vysoce účinná, mi fakt nestačí. A proto bych v konkrétním případě mé osoby její aplikaci promptně označil za projev nezodpovědnosti.

Vůči sobě samému, svým blízkým i té slavné posrané společnosti.

2,918 total views, 1 views today