Krajně levicoví politici v čele se známými populisty Sobotkou a Zaorálkem, oslavují nejnovější svobodný a hluboce autentický projev náboženské víry španělských eurospoluobčanů islámského vyznání. Jako vždy jde o vysoce upřímná, osobní, pravdivá a z hloubi jejich osvíceného lidství plynoucí vyznání.

Premiér a politik na odchodu s. Sobotka, respektive nějaký jeho podržtaška, nadšeně twítuje: „Další nádherný příklad tolerantnosti islámu. Projekt EUROMED se nám konečně krásně rozjíždí. Bravo! Tentokrát měli štěstí drazí Barceloňané. Blahopřeji jim, i rodinám mučedníků.“

Budoucí vítěz voleb a premiér s. Zaorálek, respektive jeho podržtaška, klikl těsně vedle ve stejném seznamu unifikovaných polotovarů pro každou příležitost: „Štastný den pro Barcelonu! Oceňuji zejména precizní provedení. ČR stojí věrně po boku ESP v boji proti islamofobii, rasismu a intoleranci. Gratuluji rodinám odvážných obětí žido-křesťanského útlaku a v duchu slavím s nimi.“

Soudružka Krnáčová si ještě ani nestačila smýt z obličeje barvy duhy a už musela podpořit další, nenávistnou většinou utlačované, chudáky. Proslulé svým všeobecně známým respektem k LGBT komunitě. Lidová politička šla jako obvykle razantně, stručně a smysluplně přímo k meritu věci: „Je to nádhera, jiné české slovo ostatně ani neznám! Hodně síly všem barcelonským muslimům. Alláhu akbar!“

K radostné události se rovněž veřejně vyjádřil i s. Hamáček. Pro ty z Vás, kteří se po každých volbách neučíte nazpaměť seznam poslanců obou komor parlamentu a právem se tedy tážete: „kdo to, proboha svatýho, je?“, přidávám jeho bleskové politické CV. Přátelé, seznamte se.

Tento nápadně nevýrazný pán s vizáží vzorného hošíka, jest předsedou poslanecké sněmovny za ČSSD. Politik, o němž se dá říci snad pouze to, že do lánu české politické scény nevyoral zrovna nejhlubší brázdu.

Soudruh Hamáček, podle stylizace tentokrát zřejmě osobně, tedy píše: „Vítám krásný a odvážný akt svatého džihádu v Barceloně. Evropané, jak vidno stále jste se ještě dostatečně nesemkli, přestože Vám to furt radíme. Chyťte se všickni imaginárně za ruce, nevěřící s muslimama a oslavujte mučedníky pěkně společně. Třeba na fejsbůčku. Multikulturně. Tím posílíte bezpečnost skoro na 100% a už bude jen dobře.“

O tomto tématu jsem psal už mnohokrát. Pokaždé s o kousek větším pocitem marnosti než minule a také s větší únavou. Psali a stále o něm píší i daleko větší kalibry, než jsem já, pouhý pochybný pisálek z okresního přeboru. Nepochybuji ale, že i je ten boj s větrnými mlýny vyčerpává stejně. Nebudu jmenovat, abych na někoho v tom dlouhém seznamu slavných xenofobů nezapomněl.

Všichni, kdo jste dočetli až sem, je stejně nepochybně znáte a čtete. Udělám pouze jedinou, zahraniční a navíc již nežijící výjimku, která ten marný, ale nutný boj začala poněkud dříve, než my všichni dohromady.

Jděte do nejbližší prodejny „Levné knihy“ nebo použijte internet, a kupte si za dvacku islamofobní pamflet „Hněv a hrdost“, sepsaný italskou žurnalistkou Orianou Fallaci po 11. září 2001.

Odpojte se ze sítě, přestaňte na chvíli lajkovat rasisty a psát Sobotkovi pod „jeho“ twíty, že je slizký, prolhaný a bezpáteřný eurohujer, stejně to nečte. Jděte si radši  koupit tu tenkou knížečku, někde ji možná ještě mají.

Žádná další vydání nebudou. O to se nepochybně soudruzi Sobotkové a Zaorálkové už brzy postarají. Na to se spolehněte.

2,512 total views, 1 views today