„Česká vláda uznala Guaidóa venezuelským prezidentem“, prolétlo včera jednotně českou mediální scénou. Byla to ozvěna téměř jednotného zvolání české politické scény, které bylo zase vyvoláno téměř jednotným přáním zavděčit se americkému páníčkovi. Zapomeňte na husitství, to byla nejspíš nějaká podivná anomálie, tohle je ta pravá esence češství. Panáčkování a vrtění ocáskem. Proto jsme vždycky „věrní spojenci“ a naši páníčci nás vždycky mají tak rádi. 

Tenhle permanentní vlezdoprdelismus českých „elit“ je něco, co snáším skutečně těžko. Sotva náš momentální páníček jen pomyslí na hození klacíku,  československý/český pudlík už radostně běží směrem předpokládaného letu aportíku. Když klacík kdysi házela Moskva, probíhala například zrovna podobná situace jako dnes ve Venezuele v Nikaragui. Přetahovaly se o ní mocnosti. A naši pudlíci zrovna poslouchali Moskvu, takže se poslušně pěli pajány na tamního revolucionáře Ortegu a spílalo imperialistům z USA.

Dnes nám klacík díky dějinným posunům hází Washington, takže zase pějeme povinně a evidentně radostně pajány na toho, koho chce ve Venezuele, zemi s největšími zásobami ropy na světě, což je jistě pouhá náhoda, mít u vesla Washington. A tak pořád dokola. Jak to neustálé vrtění ocáskem prospívá už tak pokřivené a zkroucené národní páteři radši nemyslet.

Na Ukrajině proběhne polofašistický puč, ovšem s americkým požehnáním a pomocí, krev na náměstí ještě nezaschla, a naši pudlíci už vřískají – „fuj, Putin!“ Někdo, s největší pravděpodobností ukrajinští, proameričtí  „demokraté“ sestřelí dopravní letadlo, to ještě nedopadne na zem a čeští pudlíci už očůrávají kremelskou zeď. Krym se v souladu s právem stane součástí Ruské federace, jeho poslanci ještě ani nedohlasovali a pudlíci už vyjí – „anexe!“ V Kerčském průlivu se ještě lodě nevrátily do přístavů, ale čeští pudlíci ňafají – „ruské pirátství, terorismus!“ V Sýrii někdo údajně odpálí barel s „chlórem“ , první ze stovek stále těch samých holčiček ještě ani nebyla patřičně nalíčena a naši pudlíci kvílí – „Asááááááád!“ A tak dále, a tak dále. Nekonečný příběh.

Dal bych nevím co, kdyby se našel český vrcholný politik, který by byl schopen se při podobných situacích projevovat jinak, než hlubokým předklonem s hlavou v něčím zadku. Nemusí to být hned druhý Bismarck nebo Churchill, já mám mírné nároky, jsem skromný a realista. Úplně by mi stačil nějaký ne Evropan, ale jenom Čech, s páteří a vlastní hlavou. Který by černé říkal černá a bílé bílá. A hlavně by to říkal po vlastní úvaze a ne podle nějakých obecně přijatých globálních notiček sloužících výhradně cizím zájmům. No, to bych chtěl asi fakt moc.

A víte, co mne na tom všem krká nejvíc? Že musím v duchu už po xté a teď po xté prvé i veřejně konstatovat prostý fakt, který by mne v roce 1989 nenapadl ani v nejdivočejších snech. Jediný politik, který se k událostem ve Venezuele vyjadřuje příčetně a s jakousi logikou, je komunista.

Odmítám pokus o státní převrat ve Venezuele, otevřeně organizovaný a sponzorovaný administrativou USA, s cílem svrhnout zákonně zvolenou vládu a instalovat ‚poslušného‘ prezidenta, který by jen vykonával zadání ze zahraničí.

A kdosi na fejsbuku k tomuto tématu podotkl, parafrázuji:

Tak jsme Venezuele vybrali prezidenta. Nedivte se, až jednou někdo vybere prezidenta nám.

2,707 total views, 1 views today