Pře několika dny zmizel Pan Šibenička. Respektive jeho kanál na Youtube a twitterový účet. Člověk, jehož byl Pan Šibenička projekcí, snad zatím ještě ne. Doufám. Ale na to naprosto nepochybně dříve či později také dojde. Protože pokrok nejde zastavit a na Západě zrozená, bílá, pravicově konzervativní část lidstva se musí stát jinou  – lepší. Méně bílou, méně početnou, méně pravicově konzervativní. A hlavně se musí konečně naučit držet hubu a krok.

Jak mnozí z vás jistě vědí a ti kdo ne, to ke své smůle zjišťují právě teď, Pan Šibenička konal velice záslužnou práci. Práci, za jejíž vykonávání platíte každý rok dohromady devět miliard z vlastních kapes veřejnoprávním médiím a která ji odmítají ve jménu výše zmíněného pokroku a jakéhosi neurčitého vyššího principu mravního vykonávat. Místo „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ , nám servírují téměř výhradně pravý opak – neobjektivní, neověřené, ve svém celku žalostně nevyvážené a trapně jednostranné informace, z nichž si za žádných okolností nelze svobodně vytvořit vlastní názor.

A Pan Šibenička se pokoušel ty nezbytně nutné chybějící informace pro svobodné vytváření vlastních názorů v rámci svých možností dodávat. Nešířil nenávist, nikoho k ničemu nevyzýval, neposílal kulturní marxisty do prdele ani do plynu a pokud je mi známo, ani nerozhazoval před mešitami slaninu. Pouze překládal do češtiny a zveřejňoval videa, jejichž obsah v českém mediálním prostoru zoufale chybí a která většinově liberálně levicová česká média zarputile ignorují.

Pan Šibenička nás na Youtube seznamoval s pravicově konzervativním pohledem na svět kolem nás. Asi málokoho překvapí, že je diametrálně odlišný od pohledu, jenž nám pravidelně servíruje kupříkladu Česká televize, což je velice zábavný paradox ke kterému se vrátím vzápětí. Bylo tam možno shlédnout záznamy interview nebo vystoupení významných pravicových komentátorů či aktivistů jako jsou například Taylor, Carlson či Fuentes. Z informačních zdrojů pak bývala nejčastěji zastoupena americká Fox News, o jejíž existenci nebyla ČT doposud informována.

Oním zábavným paradoxem je, že televize právem obviňovaná z toho, že velice okatě nadržuje liberálně konzervativní pravicové straně, jak se TOP09 sama charakterizuje, zarputile a cíleně ignoruje a když neignoruje tak alespoň tvrdě cenzuruje pravicově konzervativní informační zdroje. Jde zřejmě o jakýsi typ mediální schizofrenie, pro níž nemám rozumné vysvětlení.

Jinými slovy televize, ve které doslova bydlí údajný pravicový konzervativec Kalousek a která má v popisu práce nestrannost a vyváženost, používá jako informační zdroje téměř výhradně liberálně levicové studnice účelových dezinformací typu CNN či The Guardian. Zajímavé.

Pan Šibenička není jediný, kdo zmizel. Tak jako on, mizí z veřejného prostoru další a další lidé, kteří se nějakým způsobem pokoušejí narušovat zatím ještě neoficiální informační monopol pokrokářů. Mizí z něho všichni, kdo zpochybňují univerzalitu Jediného Správného Názoru. Mizí z něho všichni, kdo nejsou dostatečně politicky korektní. Mizí všichni, kdo nejsou dostatečně nadšenými multikulturalisty, eurofederalisty a homosexualisty. Mizí mlíkaři i profesoři filozofie.

Je jen otázkou času, kdy začnou mizet další. Ti, co nesprávně volili. Ti, co doma nemají ani jednu červenou kartu a nevyvěšují tibetskou vlajku. Ti, co nelajkují Šafra, Feriho a Evropské hodnoty. Ti, co nečtou Respekt, nesledují Otázky Václava Moravce a nechodí na povel demonstrovat za utajení jeho platu.

Možná nastává ta správná doba zopakovat si ještě v dostatečném předstihu slova člověka věřícího nikoliv v Jedinou Zjevenou Pravdu, ale jen v Boha. Boha slitovného, člověka pro jeho rozmanitost a různost milujícího. Slova pastora Niemöllera, luterána, politického vězně a SKUTEČNÉHO antifašisty:

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista.

Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat.

Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář.

Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.

A taky nejspíš přišel čas se znovu podívat na legendární Skřivánky na niti, film z doby, kdy se u nás ještě točily filmy, na které se dalo dívat a začít se velice nahlas ptát s jeho hlavním hrdinou:

My bychom rádi věděli, kde je mlíkař, kde je profesor filozofie a vůbec, kam se poděly ty starý zlatý časy, kdy si jeden druhýho vážil a kdy se lidi měli rádi…

A já pod vlivem těchto záběrů dodávám: „Kdy se harantům místo politického školení, přednášek bývalých pornoherců a projektů oslavujících ‚Jeana a jeho dvě maminky‘ , dostávalo ve školách skutečného vzdělání. Vzdělání, které dalo vzniknout doposud nejúspěšnější z civilizací – civilizaci bílého Západu založené na svobodě. Především na svobodě projevu.“

2,978 total views, 2 views today