Tisíce lidí demonstrovaly za svobodná média před Hradem. Čin jistě chvályhodný, protože zhruba polovina občanů si svobodná média skutečně přeje a má celkem oprávněný pocit, že se jim jich poněkud nedostává. Má to jen dvě nepatrné chybky. Zaprvé ti, co vřískali před Hradem, patří dle mého soudu téměř výhradně do té druhé půlky. Zadruhé navíc plakali na špatném hrobě. Nevím o tom, že by Hrad vlastnil nějaká média, tím méně nesvobodná média. Nevím o tom, že by Kancelář prezidenta republiky měla nějaký odbor cenzury médií. Nevím o tom, že by Zeman sám vyzýval k cenzuře médií či potlačování svobody projevu. Ano, občas média kritizuje nebo označí novináře za imbecily, obojí je ovšem pouze konstatování faktů a nikoliv výzva k cenzuře či likvidaci. Demonstrovat za svobodu médií by pan Svěrák a ostatní žíznící po objektivních a necenzurovaných informacích měli asi spíše jinde. Nejúčinnější by to patrně bylo tam, kde svoboda médií a obecně projevu dostává na prdel daleko více než na Hradě. Třeba na Kavčích horách. Nebo před budovou Českého rozhlasu. Před ministerstvem vnitra. Na Modravě před chatičkou páně Bakaly. Před Čapím hnízdem. Nebo nejlépe rovnou v Bruselu.


Poštovní známky s prezidentem jsou přežitek, nejsme prý žádná monarchie, píší na Aktuálně.cz. Možná ano. Nijak bych se nad takovým článkem nepozastavil, kdyby vyšel dejme tomu v roce 1998, nebo v roce 2003. Havlových známek se vyrobilo 260 milionů, Klausových 94 milionů, Zemana nám tiskárna cenin natiskla prozatím 18 milionů kousků. Jenže ani za Havla, ani za Klause pan Lipold s kritikou směšného přežitku z dob monarchie bohužel nepřišel. A pokud snad někdo pravidelně  sledujete jeho novinářskou tvorbu, o čemž tedy silně pochybuji, je vám naprosto jasné, že v případě vítězství profesora Drahoše by se tento článek na 155% rovněž neobjevil. Apropó, nejúspěšnější známkou nebyla ta s Havlem, ale známka s Fifinkou a Havel byl v roce 1993 k dostání za dvě Kč, zatímco letošní Zeman bude stát korun devatenáct. Obojí o nás mnohé napovídá. Jako dlouholetý konzument služeb České pošty musím v zájmu objektivity potlačit své osobní antipatie a konstatovat, že dopis s dvoukorunovým Havlem měl tehdy daleko větší šanci doputovat na místo určení ještě v tomtéž století, než má nyní ten s devatenáctikorunovým Zemanem.


Podle jakési studie chybí českým matkám v mateřském mléce kyselina potřebná pro vývoj mozku dítěte. Musím neskromně říci, že mne tato informace nijak zvláště nepřekvapila. Příklady máme před očima dennodenně. Naposledy se mé myšlenky naprostého laika ubíraly přesně tímto směrem při poslechu projevů řečníků zaznamenaných během nedávné studentské protestní akce s názvem „Vyjdi ven“.


Z podobného soudku je i další zpráva. Podle poslankyně za ODS Majerové nemá české školství za cíl vzdělanost. Místo ní poskytuje studentům „soubor klíčových kompetencí“. Tím se ovšem také mnohé z toho, co vidíme okolo sebe vysvětluje, nemyslíte? A dáme-li dohromady nechuť českých maminek jíst tučné ryby se snahou státu vyšlechtit si populaci snadno manipulovatelných dutohlavů, kteří sice nemají páru kdo byli Mašín, Balabán a Morávek, ale zato vládnou klíčovými kompetencemi milovat Brusel a nenávidět Zemana, dostaneme odpověď na to, proč první politický projev studenta Vojty Milera vypadal tak, jak vypadal.


Boris Johnson obvinil Rusko, že chce využít fotbalový šampionát jako Hitler využil olympiádu. Má pravdu, předsedo! Protože každá země chce vždy využít podobných příležitostí k naleštění právě vládnoucího režimu, jehož leskem chce zakrýt některé méně vábné prvky. Dělala to třeba Jihoafrická republika v roce 2010, kde v té době již na plné koule běžela diskriminace i genocida bělochů, jen se o ní tolik nemluvilo protože ještě nebyla součástí ústavy. V roce 2014 pořádala mistrovství světa ve fotbale Brazílie, která musela k naleštění svého brutálního zkorumpovaného režimu nasadit skoro celou armádu a násilí stejně nezabránila. V roce 2022 bude mistrovství hostit Katar, proti kterému je Rusko vzorovou liberální demokracií. Nebo co olympiáda v Pekingu? Myslí si s snad pan Boris, že tenhle brutálně zkorumpovaný a navíc komunistický režim ji nenaleštil a nevyužil přesně stejně jako Hitler? K žádnému z uvedených příkladů jsem nezaznamenal sebemenší  negativní reakci ze strany Velké Británie. Tomu, co Johnson právě aplikoval na Rusko, se říká dvojí metr a je to bohužel naprostý standard současné západní politiky. V případě pana Borise je navíc ještě posílen tím, že se současný ministr zahraničí Velké Británie chová jako idiot. Což není jen můj názor, ale jde také například o pochopitelně neoficiální stanovisko izraelské ambasády, jejíž úředník ho označil rovněž za idiota, ale stranícího Izraeli a tudíž přijatelného. O zástupech nadšeně hajlujících neněmeckých sportovců, včetně sportovců Commonwealthu na berlínské olympiádě ani nemluvě. Škoda, že ministr Johnson nezůstal u psaní, to mu, na rozdíl od politiky, šlo výborně.


Dvacet zemí EU prý v pondělí vyhostí ruské diplomaty. Pokud už nepočítám chudinku rozpolcenou Anglii, tak zbývá celkem tradiční počet sedmi statečných. Česká republika, jak je jejím dobrým zvykem, k nim bohužel také celkem tradičně nepatří. Já skutečně velice pochybuji, že základním stavebním kamenem důstojné státnosti a národní hrdosti může být kontinuální vlezdoprdelismus.


Jedním z velmi častých brouků Pytlíků, jejichž názory nás Česká televize v rámci vyváženosti mezi pravdou a láskou pravidelně zásobuje, je bývalý diplomat a otec Evropských hodnot Petr Kolář. Tento význačný rusofob, což je, jak se zdá, v současnosti základní kvalifikační předpoklad pro výkon funkce ruského velvyslance a televizní mluvící hlavy, z ní velice často v hlavním vysílacím čase šíří nenávist a dezinformace velice vybranou diplomatickou formou. Ovšem sem tam to podle osvědčeného receptu proloží i nějakou pravdou. V tomto interview před ruskými volbami například pravil, že vysoká volební účast, nejlépe v poměru 70/70, by potvrdila, že je „vůdce milován“ a že Rusko si našlo vnějšího nepřítele, v tomto případě Západ, aby nemuselo příčiny současné situace hledat u sebe. Bingo. Volby dopadly 67/77, což je výsledek pro který by každý západní politik prodal manželku do jihoamerického nevěstince. Protože každý politik usiluje o co nejvyšší volební účast a o co nejvyšší volební zisk. Označit to za jakési ruské specifikum ala třetí říše může jen….televizní brouk Pytlík. A Západ JE nepřítelem Ruska. A Putina. Zhruba od té doby, co mu Putin nedovolil Rusko kolonizovat. Nebo je snad současná hysterická rusofobie a neustále harašení zbraněmi u jeho hranic projevem přátelství a Rusové to jen ve své východní zaostalosti nechápou? Kolář také označil Rusko za „velmoc, která komplikuje mezinárodní situaci“. Svým způsobem je to také pravda. Pokud za „komplikování mezinárodní situace“ chápeme druhotné reakce Ruska na nekonečný sled agresí, válek, podpory terorismu, absurdních obvinění, sankcí, vojenské expanze a neustálých provokací, jenž Západ páchá čím dál blíže k jeho hranicím. Obvinit Rusko z „komplikování mezinárodní situace“ a zmínit v této souvislosti Ukrajinu a Sýrii, země, za jejichž současnou situaci mohou v prvním, druhém, třetím až devadesátém devátém případě především Spojené státy americké, pak může jenom naprostý ignorant, Drahošův volič nebo úspěšný absolvent amerického kurzu spin doctoringu. Nebo veřejnoprávně televizní brouk Pytlík.

1,285 total views, 1 views today