Foto: Pixabay

Jako každá akce vyvolalo i prezidentovo tradiční vánoční poselství odpovídající reakci. Ti, kdo ho vzývají a uctívají nadšením omdlévali a ti, kdo ho nenávidí a přejí si, aby už konečně natáhl brka, zase zvraceli. Myslím si, že nejlépe s tím jako vždy naložili ti, kdo k této události přistoupili jako ke každému jinému politickému projevu. Pokud už si ho z nedostatku smysluplnější činnosti vůbec poslechli, tak jim šel jedním uchem tam a druhým ven.

S projevem politika, lhostejno zda běžným, novoročním či jako v tomto případě vánočním, nic rozumnějšího prostě udělat nelze. Jakýkoliv jiný přístup nebo dokonce reakce, je jen ztrátou času a energie. Protože mezi tím co si politik myslí, co říká, co reálně dělá a jak se to dohromady konkrétně projeví v reálném životě jeho posluchače, zeje v naprosté většině případů propast zvící Macochy.

Politici, kteří mají podle líbivě znějících teorií údajně zastupovat lid a zprostředkovávat mu podíl na moci, totiž působí až nápadně často dojmem, že zastupují kdekoho, jen ne lid. Nebo snad má někdo pocit, že příkladně současná vláda a současný parlament zastupují lid téhle země a uvádějí do praxe jeho vůli? Schválně do toho nepočítám prezidenta, protože nemáme prezidentský systém a ačkoliv ti, co při jeho projevu zvraceli, se usilovně snaží vzbuzovat jiný dojem, je prezident jen ceremoniální figurou, oním slavným fíkusem.

Pravda, Miloš je díky svým schopnostem a zkušenostem mimořádně vzpurný fíkus, ale furt jenom fíkus. Reálná moc je v rukách vlády a parlamentu. Pokud projeví dostatečnou sílu vůle, nemá prezident nic, čím by jim mohl delší dobu vzdorovat.

Tak proč se vzrušovat tím, co řekne fíkus na Vánoce? Bude to snad mít nějaký faktický a reálný dopad na naše životy? Zvítězila snad pravda a láska nad lží a nenávistí, ačkoliv jsme to slyšeli celkem třináctkrát? Co po tom dělá Zeman na Hradě?

Jediná výjimka, která mne napadá, byl prezident Zápotocký. Jeho projev v předvečer utajované měnové reformy, začínající větou: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé,“ je legendární a reálný dopad měl. Kdo ho vzal tehdy v červnu roku 1953 vážně, nestačil se o dva dny později divit. Ovšem, pravda je, že taťka dělníků Tonda takto bezostyšně dělníkům nelhal na Vánoce, ale v létě, takže se to nepočítá.

Změní se snad něco na tom, že navzdory chvále ekonomického růstu, nízké nezaměstnanosti a rostoucích platů, jsme stále kolonií Západu a jeho montovnou, kde více než polovina domorodců ani zdaleka nedosáhne na průměrnou mzdu, která je i tak směšná ve srovnání se Západem, přičemž ceny máme ale srovnatelné?

Zrychlí se snad od prvního ledna soudy, zatížené miliony neustále přibývajících zákonů a prolezlé navzdory blábolům o jakési mytické „nezávislé“ justici – pilíři demokracie – kariérismem, korupcí, byrokracií, klientelismem a neschopností úplně stejně jako ostatní lidské instituce?

Posypou si snad poslanci hlavy popelem a schválí takový zákon, aby člověk při snaze využít bohatství nabytého díky úžasné ekonomické situaci tak, že si postaví dům, během tohoto procesu nezešedivěl? Budeme snad od nynějška stavět dálnice alespoň z poloviny tak rychle, jako čínští komunisti nebo ruští mužici?

Nebude snad první věc, kterou budoucí političtí nástupci Andreje Babiše spláchnou do hajzlu už jenom z principu jeho Národní investiční plán?

Nebo snad začnou lidi dokonce myslet? Což je po mém soudu to jediné, čeho se politici opravdu bojí. Zbytečně. Myšlení totiž opravdu bolí. A bolesti se tenhle národ umí vyhýbat jedinečně.

Nebo snad naše vláda začne, protože to prezident řekl ve vánoční poselství, ke klimatické změně náhle přistupovat realisticky jako k přírodnímu procesu a ne jako k náboženství a pošle Brusel s jeho Zelenou dohodou pro Evropu do prdele? Myslím, že ne. Tak proč se vzrušovat?

Zeman je prostě Zeman a jeho vánoční poselství bylo zemanovské. Kdyby seděl na Hradě Drahoš, bylo by…..vlastně Nevím. Já mám na Zemana poměrně jednoduché kritérium. Pokaždé, když se Miloš nějak projeví, lhostejno či pozitivně nebo negativně, si nejdřív připomenu, kdo všechno taky mohl být na Hradě místo něj.

A díky tomu se na něj zahledím tak nějak shovívavě. Ať si plácá, co chce, mohlo být i mnohem hůř. Podle mého soudu byl tenhle senilní ruský zaprodanec a čínský špion žijící ve „století páry“ nejlepší možnou volbou – či nejmenším zlem, chcete-li – z té zoufale tristní nabídky, kterou nám naše vládnoucí třída připravila. A projevuje se přesně tak, jak se dalo čekat. Pokud by si měli jeho vytrvalí kritici rvát nad něčím vlasy, tak především nad tím, že nebyli podvakrát schopni vygenerovat tomu lihem prosáklém senilovi protivníka, který by byl schopen ho porazit.

Takže pořád stejně zarputile pitvat špendlíčkem i jeho sedmé vánoční poselství, které bylo sice úplně marné, ale to byly i novoroční projevy obou jeho předchůdců, mi přijde zbytečné a úsměvné. Proč zbytečné jsem snad vysvětlil. A úsměvné proto, že ani na ty zkurvený Vánoce nejsou hlasatelé lásky schopni se povznést, projevit ji a alespoň jednou v roce upustit od své žlučovité nenávisti.

Kterou, troufnu si tvrdit, nepřiživilo ani tak prezidentovo formální, naprosto očekávané a vcelku (na Miloše) smířlivé poselství jako spíš to, že dobře a spokojeně vypadající prezident ho opět přednesl spatra a nejevil tak ani nejmenší známky toho, že by jeho druhý mandát snad měl skončit předčasně.

2,595 total views, 1 views today