Bavím se. Což je v souvislosti s politikou čím dál vzácnější jev. A téměř pokaždé, když k němu dojde, stojí za tím náš pan prezident. Zaplať pámbu za něj. Kdysi jsem napsal, že s ním zažijeme ledacos, ale nudit se rozhodně nebudeme a dědek mne zatím nikdy nezklamal. To, jak vysoko tento svérázný gigant vyčnívá z hejna těch zbylých pochcánků pokaždé nejlépe vynikne, když se pochcánkové pokusí s ním boxovat a konečně mu vzít všechny jeho tituly.

Ne nadarmo se úpolové sporty dělí do váhových kategorií. Je to výraz vnímání reality a respektu k faktům. Žádná muší váha ještě nikdy neporazila supertěžkou. Je to fyzicky téměř nemožné. Protože padesátikilový prcek, byť seberychlejší, není díky fyzikálním zákonům schopen knokautovat stodvacetikilového obra. Naopak to jde skoro samo.

Vnímat realitu a respektovat fakta by se konečně měli naučit i političtí protivníci Miloše Zemana. Ušetřili by si tím ty nekonečné série knokautů, které jim ten „mladý a krásný“ politický Kličko neustále uštědřuje. Já chápu, že je dědek dráždí už jen svou existencí, neřku-li tím, co říká, jak jedná a jak pořád odmítá projížďku Prahou na dělové lafetě. A tím, jak s nimi neustále vytírá podlahu ringu.

Ale myslím, že už si mohli zvyknout, myslet si své a prostě už to tu chvíli nějak vydržet. Všichni jsou ostatně minimálně o generaci mladší. Nechápu, jak jim může stát zato se po každé s pohřebními výrazy a monokly na obou očích stavět k těm mikrofonům a koktavě oznamovat svou další zjevnou porážku.

A pak dalších čtrnáct dní všude plakat, že ta hradní těžká váha neboxuje fér. Že používá podpásovky, uštědřuje direkty po zaznění gongu a pravidla hry i fair play má naprosto na banánu.

Svatá prostoto! Jasně, že neboxuje fér a prdí na pravidla, když vidí, že mu to může zajistit vítězství. Takhle to totiž ty nejlepší politické těžké váhy dělají. Všude na světě. Proto jsou nejlepší. Vidí, že si nekryjete solar a bum. Nedívá se rozhodčí? Bum. Můžete si pak stěžovat na lampárně.

Politika není, nebyla a nikdy nebude fér. A nikdy v ní neuspějí ti, co nepochopili, že pravidla neexistují – počítá se jen vítězství.

Dneska nám to exemplárně předvedli Babiš s Hamáčkem. Přijeli do Lán ve dvou s úmyslem dědka při stopadesátém pokusu konečně společně knokautovat. Respektive s tímhle úmyslem tam přijel naiva a silně podprůměrná muší váha Hamáček. Babiš tam přijel jako křoví Hamáčkova zmasakrování. Protože, na rozdíl od Hamáčka, není imbecil a už dávno ta nepsaná pravidla unfair zápasů bez rozdílu vah pochopil. Že pro muší váhu je nekonečně výhodnější se s tou supertěžkou spojit, než s ní boxovat. A mimochodem, nahlíženo touto terminologií, Babiš není muší váha, jako mimoň Hamáček a ti ostatní, co si s nimi Zeman neustále vytírá zadek, ale pérová. Možná je dokonce i welter. Proto i on je celkem snadno neustále poráží jak se říká – rozdílem třídy.

Je nepochybné, že prezident si ústavu a své pravomoci  vykládá…ééé, velice kreativně. Že rozhodně není oním slavným „fíkusem“ či „automatem na podpisy“. To tedy není. Je evidentní, že Miloš je zastáncem prezidentského systému a když mu nebyl dopřán ústavou, tak si jeden takový malý vytvořil sám.

Není první ani poslední. I tatíček Masaryk byl takový. I třeba de Gaulle. I tito velcí a oslavovaní státníci odmítli ústavy, které z nich měly učinit ony „fíkusy“ a v tom nefér ringu si vybojovali i pomocí velice unfair počínání jiné, lepší. Dávající jim více moci. A i přesto se jejich zněním i tak občas příliš netrápili. A demokracie tím tehdy nijak neutrpěla. Naše ústava je nicméně taková, jaká je, tedy jednak prezidentovi nepříliš nakloněná a druhak již silně zvetšelá a prožraná moly. Ale to je už jiný příběh.

Já se přiznám, že rozhořčení muších vah – tedy opozice, médií a aktivistů – nad způsobem, jakým supertíha Zeman vykonává svou funkci, nesdílím. Je mi to dokonce naprosto šumák. Že dělá z ústavy trhací kalendář? Dělá. Že mají furt monokly? Mají, zaslouženě. Ale nechává mne to naprosto klidným, protože jeho počínání nikdy nesměřuje proti „demokracii“. Prezident mi tím nikdy nechce vzít nějakou svobodu. Naopak se tím královsky bavím a ve většině případů mu dokonce i tleskám.

Většinou totiž prezidentova kreativní aktivita směřuje proti něčemu, co mně samotnému vadí. Nebo proti někomu, kdo u mne samotného vzbuzuje nutkání přejet dotyčného či dotyčnou tam i zpátky naloženou Tatrou.

A vůbec nejzábavnější na tom všem je, že současného pana prezidenta stvořili ti, kdo se z  něj dnes permanentně vyvracejí.

To vy, muší váhy, jste ho svou nebetyčnou neschopností a gigantickým zmrdstvím posadili na Hrad. To vy všichni, co dneska zase ublíženě vřískáte, že si dědek furt dělá co chce on a ne to, co chcete vy, čímž se „pohybuje daleko za hranicí ústavy“ a ať s tím konečně někdo něco udělá, jste tohoto nesnesitelně neporazitelného Frankensteina stvořili. Tím, že jste za třicet let nedokázali vygenerovat nikoho, kdo by ho dokázal knokautovat.

Takže komu žalovati, život je plný ústrků. A já se díky tomu skvěle bavím.

868 total views, 3 views today