Poprvé jsem začal psát, protože mě multikulturní neomarxisti a jejich užiteční idioti začali už fakt srát. Pak nám típli blogy a já si dal pauzu. A teď už je papiňák zase natlakovaný. Je čas na druhé kolo. Tentokrát na vlastním písečku. Ring volný.

Píšu především kvůli sobě a pro svou ženu, ale také samozřejmě pro určitý okruh názorově spřízněných čtenářů. Mám dětinskou radost, když manželka řekne po přečtení každého nového článku, bez ohledu na jeho kvalitu: „Tenhle je nejlepší!“ Říkat nahlas, co si myslím, jsem se rozhodl i proto, aby to dobroserové nedostali úplně zadarmo, díky i mému mlčení.

Kvůli tomuhle píšu a všechno ostatní mám na banánu.

Předložím čtenáři svůj názor na určité téma a je jen na něm, jak ho uchopí. Může ho přijmout, nebo odmítnout. Buď v něm najde styčné body, nebo se při čtení zavzdušní a mumlá si pod depilované vousy nesrozumitelné kletby. Vzápětí začne hledat komentáře, aby mi vysvětlil, že jsem neuvěřitelný trotl, placený Putinem a že s takovými názory se do křemíkového nebe* rozhodně nedostanu.

Tak tudy ne, soudruzi, tudy cesta tentokrát nevede. Moje hřiště, moje pravidla. Diskusi na mém blogu nehledejte, protože tady není o čem diskutovat. Pravdu mám jenom já, fertig.

Pokud i přesto pocítíte neodolatelné nutkání mne informovat o mé mentální retardaci či o zjevných sklonech k neonacismu, vyviňte úsilí a pošlete mi mejla. Sice ho smažu bez přečtení, ale budete mít dobrý pocit, že jste udělali vše, co bylo ve Vašich silách.

Polemizovat s mými názory musíte někde jinde. Třeba na D-FENSu, kde také občas publikuji, tam to jde. Ale pozor! Tamní diskusní komunita projevuje doposud silnou nedotčenost pokrokářskou propagandou a tudíž v ní ještě převládá beznadějně zastaralý duch kritického myšlení. S bláboly ze seminářů Evropských hodnot tam můžete zůstat poněkud osamoceni. Od října 2017 též na fejsbůku.

Můj „weltanschauung“ je čistě jen můj. Nikomu ho nenutím a žádám totéž. Jeho veřejné vyjadřování mi slouží jako pojistný ventil, místo psychoterapie. Zaháním jím depresi z plíživého comebacku další totalitní ideologie, politiků, zmrdů všeho druhu, vydlabaných vohnoutů, průměrného voliče a třeskutě blbé propagandy nejenom České televize.

Necítím potřebu dělat ze sebe kvůli frustraci a deziluzím jojo někde na náměstí, mávat nafasovanou červenou kartou a pořvávat podle scénáře. K tomu mozku arci netřeba. Jdi tam, postav se sem, tady máš transparent, hýkej tohle. Já místo toho jen píšu.

Nelíbí se Vám moje články? Nečtěte je. Nelíbí se Vám moje argumenty? Namažte si mě na chleba těmi svými. Nelíbí se Vám politik? Nevolte ho. Vyhrál ten „špatný“? Respektujte to. Máte z České televize pupínky? Vypněte ji. Říká se tomu svoboda.

Ale neupírejte tomu, co se Vám nelíbí, právo na existenci, myšlení a vyjádření. A hlavně buďte soudní. Zeman, kterého nesnášíte, porazil Schwarzenberga, jehož milujete? No a co, proboha? Nevyjde kvůli tomu zítra slunce? TOHLE je demokracie.

Zkuste se raději zamyslet nad tím, jestli z Vás skutečně mluví Váš hlas a rozum. Že prezident je ožralé prase, že Izrael pořád utiskuje mírumilovné Araby, že Ahmed má fůru práv a žádné povinnosti a nebo, že Zubajda nosí hadr na palici z vlastní svobodné vůle. Nebo jestli z pohodlnosti jen nepapouškujete to, co do Vás horem dolem hustí Vaše okolí, média a politici jako normu. A vy se vlastně bojíte s nimi netroubit, aby Vás nevyšoupli z kola ven. Říká se tomu „spirála mlčení“ a už jsme ji tu párkrát měli, pamatujete?

Ze mě, kupříkladu, mluví naprosto jasně hlas Kremlu.

Havel svojí nepolitickou politikou, a nejen jí, sral spoustu lidí, včetně mě. Hlášky: „říkal to pan profesor Bodner“ a „humanitární bombardování“, jsme zařadili do našeho rodinného repertoáru. To, jak ho parlamentní užiteční idioti furt dokola „volili“, ve volbách bez soupeřů, nám působilo duševní muka. Den, kdy vypadne z Hradu, nám připadal vzdálený tisíce let.

Trpěli jsme, ale jako by nás nenapadlo jít ho s mávátkem vítat a slzet štěstím, tak nás nenapadlo jít mu sdělit veřejně na náměstí, že je kokot. Tím méně k tomu nabádat své spoluobčany a organizovat složité dehonestační akce. Taky by nám to nejspíš neprošlo, že. Byli jsme šťastní jak blechy, že máme „demokracii“ a chápali, že takhle nějak to má asi být. Silnější pes mrdá.

Možnost vyjádřit veřejně svůj názor, a to jakýkoliv, je však základním atributem svobodné společnosti a já to uznávám. Čili, když jste opravdu hluboce přesvědčeni, že současný prezident je svině zbořená, klidně to říkejte, pište a stopujte ho po republice s trenkama. Ale nenuťte to nám ostatním, jako jediný standard slušného chování, jehož nedodržení má za následek nálepku fašizujícího, prokremelského burana.

Použil jsem v téhle přednášce Zemana jako klasický příklad, ale o něj tu vůbec nejde. Reálný socialismus se vrací na plný koule, téměř se vším všudy – s jedinou povolenou pravdou, likvidací svobodné vůle, myšlení, individualismu, ekonomiky a opozice. Jen s tím rozdílem, že tentokrát mráz přichází ze Západu. A že nejsou fronty na banány, hajzlpapír a vložky. Zatím.

Zatímco jsme se opájeli čerstvě získanou svobodou, už dávno bylo zaděláno na její opětovnou likvidaci. Západní kulturní marxisté již dávno předtím dokončili svůj dlouhý „pochod institucemi“ a ten současný eurobanánistán kolem nás, je jeho logickým důsledkem. Nechtějí nic menšího, než absolutní kontrolu společnosti, jak vystřiženou z Orwella a nikdy, nikdy nebudou mít dost.

A proto budu zase nahlas říkat, co si myslím a psát své amatérské komentáře. Dokud mne to bude bavit. Nebo dokud mi ideopolicie „neutne žílu u samýho pytlíka“.

„Když Vy břízolit, tak my kachličky!“.

Své starší články z původního blogu na Bigblogeru, jsem umístil do rubriky „Pozdní sběr“ a nebo jsou k mání v archivu z července 2017.


* „křemíkové nebe“ je fór ze seriálu Červený trpaslík

952 total views, 2 views today