Narazil jsem na informaci, že české lázně praskají ve švech pod náporem hostů, ale nemá se o ně kdo starat. Nejsou lidi. Jde prý o největší personální krizi za 20 let. Majitelé lázeňských impérií nabízejí modré z nebe, ale nikdo prý už dneska nechce tahat. Vida. Pár zaměstnanců z oboru znám, tak tady máte jejich sumarizovanou reakci. 

Nejsem sice odborník na personalistiku ani na lázeňství, nicméně z řady důvodů mi tato problematika není úplně cizí a jsem mocen základní oborové orientace. Více ani netřeba. Autorka předmětného článku bohužel evidentně postrádá i tu. Informace sháněla nejspíš telefonicky u očividně vlasteneckého spolumajitele lázeňského impéria s názvem „Royal Spa“ a u prezidenta Svazu léčebných lázní.

Čili relevantnost jejího článku je zhruba stejná, jako kdyby kvůli textu o situaci zaměstnanců ve Vodňanských drůbežárnách oslovila pouze Babiše s Faltýnkem. Jak odlišná by mohla být informační hodnota jejího textu, kdyby zvedla prdel a jela se aspoň do jedněch lázní podívat osobně. A oslovila tam kromě zaměstnavatelů i pár jejich zaměstnanců. A fakt tím nemyslím manažery a ekonomické náměstky.

Jenže to by musela být novinářkou a ne propagandistkou. Během jediného odpoledne by si tak s prstem v nose udělala z rozhovorů s recepčními, číšnicemi, maséry a lázeňskými jasno v tom, proč páni majitelé lázeňských impérií hořekují nad tragickým nedostatkem personálu.

Příčina je totiž úplně stejná, jako i v jiných oborech po celém protektorátu Böhmen und Mähren. Neustále slyšíme z televize: „Je rekordně nízká nezaměstnanost, podnikům chybí lidé“.  Jejich majitelé si tamtéž zoufají, že kvůli množství zakázek by hrozně rádi vykořisťovali mnohem více lidí, ale prostě už nemají koho. „Češi už dělat nechtějí, přivezeme sem Mongoly, Ukrajince, Iráčany, Syřany, Uzbeky“. A o to nejspíš hlavně jde.

Tak já mám pro Českou televizi, iDnes i zoufalé kapitalisty jednu zásadní informaci:

Lidí je tady pořád dost, jsou šikovní a chuť do práce jim rozhodně nechybí. Jen už odmítají dřít jak barevní za směšnou almužnu, aby pan globální kapitalista mohl koupit synkovi další ferrari nebo létat s milenkou častěji relaxovat na Bahamy.

Po recepčních se požadují ideálně tři jazyky, psychická odolnost policejního vyjednavače a asertivita Ježíše Krista – to vše bratru za zhruba 14 000 Kč/556 € čistého.

Servírka v pětihvězdičkovém hotelu má plat někde okolo 15 000 Kč/595 € čistého. Kuchař s nějakou praxí tamtéž cca 17 000 Kč/ 675 €.

Masérka za denní porci cca 16 celkových masáží obdrží závratný obolus ve výši cca 15 000/595 € čistého.

Zdravotní sestra s velmi dlouhou praxí si v lázeňském sanatoriu si přijde přibližně na 20 000 Kč/794 € čistého.

U téměř všech těchto profesí zaměstnavatelé požadují znalost minimálně jednoho světového jazyka, praxi, komunikativnost, asertivitu a pochopitelně odbornost. V lázeňství se pracuje nepřetržitě – tudíž jedete směny, turnusy, krátký-dlouhý týden, pátky-svátky, víkendy. U většiny zmíněných oborů jde o 12ti hodinovou pracovní dobu v psychicky i fyzicky náročném prostředí, kde lázeňský host má vždy pravdu.

Polívčička byla?

Existuje mýtus, že většina zaměstnanců ve službách, a lázeňství je v tomto klasikou, si vedle nízké mzdy přece slušně přivydělá na tringeltech. Zlatý voči. Ty doby, kdy tringelty tvořily slušnou část příjmů, jsou dávno v čoudu přátelé. To platilo v dobách, kdy klientelu sanatorií tvořili ve značném procentu Němci a Rakušané. Tedy naposledy v zlatých devadesátých. Tringelt je sice stále součástí lázeňství, ale z jistého přivýdělku se díky totální změně klientely, doby i prostředí stal značně nejistý prvek.

Němci jsou fuč, Češi nemají na rozdávání, rusky hovořící hosté se dělí na malou menšinu štědrých a velkou většinu kolenovrtů, a u Arabů je větší šance na to, že vám nabídnou na noc manželku, než na sebemenší spropitné. Nikdo jiný sem na delší pobyty nejezdí. Pravidlem se tak stalo spíše nedostat nic, tringelt v původním slova smyslu se stal příjemně překvapivou výjimkou.

Někde mezi tím se pohybuje „spropitné“ ve formě 2 (slovy dvou) cucavých bonbónů, které jsou hostům zdarma k dispozici na recepci, malé azerbajdžánské čokolády z pravého velbloudího trusu, či skleničky domácího arménského medu, kterou vám ovšem zase střelhbitě vezmou, když zjistí, že nejste vrač, ale jen sestřička. Pětikoruna za vynesení 17 kufrů do šestého patra každého kufráka taky mimořádně potěší.

Mzdy v oborech souvisejících s lázeňstvím jsou hluboko pod průměrnou mzdou, která je závratně hluboko pod průměrnou mzdou EU. Obden nám v televizi pláče nějaký mladý pedagog, jak musí vyjít s 23 000 Kč čistého a jde to prý jen převelice těžko. Musí si chudák kolikrát i přivydělávat bokem, aby uživil ženu a dítka. Ze stěžejních lázeňských profesí na tuto prý žebráckou mzdu nedosahuje žádná ani zdaleka a to ani u většiny profesionálů s dlouhou praxí.

Jak asi živí svá dítka oni, říkám si. Zřejmě sběrem lesních plodů v okolí Diany.

Netvrdím, že učitelé berou majlant, určitě by měli brát mnohem více a je spravedlivé, že mají vyšší plat než masérky. Ale i masérka a recepční jsou odborníci ve svých oborech, které nejsou o nic horší než ten učitelský a rovněž si zaslouží důstojnou mzdu. Minimálně takovou, která bude odpovídat tomu úžasnému ekonomickému boomu, který do nás hustí každý večer z České státní televize.

Masérka ji poslouchá a přemýšlí, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Vidí, jak jí na účtu přistane od pana majitele impéria za její dřinu čtvrtina německé průměrné mzdy.

Kterou je nucena po zaplacení tržního nájemného a příspěvku na Seychelly solárním baronům téměř celou vysázet v německém hytlermarketu za druhořadý aušus z ersatz materiálů německé provenience, který je tady často výrazně dražší, než mnohem kvalitnější originál v Německu.

Bratr Jurečka právě v přímém přenosu objevuje Ameriku. Rybí prstíky pro domorodce v koloniích obsahují méně masa a jsou dražší.

Lidi jsou sice většinou lumíci, což podle tvrzení intelektuálních elit vědecky dokazují dvoje minulé volby, nicméně úplně blbí nejsou a hlavně umějí počítat. Euforie z kapitalismu je už dávno nenávratně pryč a zbylo jen silné rozčarování obyčejných lidí, kteří mají v podstatě úplně stejný hovno jako měli za socialismu a celkem oprávněně silný pocit, že si z nich papaláši už zase dělají kozy.

Jediný zbývající rozdíl je v podstatě už jen v těch regálech plných stále dražšího a nekvalitního zboží nadnárodních koncernů, určeného pro podřadné východní domorodce. Na to ještě mnohem dražší a kvalitnější masérky a lázeňské bohužel zpravidla nemají.

Takže si místo pravé Parmské šunky kupují Burešovu pravou Sojovou šunčičku a nedělají to z čirého patriotismu. Nemají totiž už zase na výběr. Jen z jiného důvodu, než za reálného socialismu.

A že máme všichni placatý televize, na nový auto si vyděláme mnohem dřív a můžeme cestovat? No, tak to je fakt terno. O tom, co na nás z těch placatých televizí padá, se nemá cenu zmiňovat. Kolik vašich známých si koupilo nový auto? Kolik jich cestuje? Tradiční dovolené v Jugoslávii pochopitelně nepočítám.

Obyčejný lidi totiž zpravidla nemaj na svobodu čas. Myslím tím pochopitelně obyčejný PRACUJÍCÍ a rodiny ŽIVÍCÍ lidi. Ty, který tuhle zemi táhnou.

Všichni musí hákovat od nevidim do nevidim jen aby poplatili složenky, mnozí mají kvůli tomu dvě zaměstnání a rodina je nezná. Nemůžou si dovolit zamarodit a na dovolenou jezdí co dva roky patnáct let starou oktávkou do Kardašovy Řečice pod stan.

To je podle mého laického názoru nejpodstatnější příčina současného akutního nedostatku pracovníků nejen v českém lázeňství.

808 total views, 1 views today