O hloupém Holanďanovi, hodné ukrajinské Karkulce a zlém ruském vlku

Tenkrát na Východě

Naše zpravodajské portály tuto událost okomentovaly v obvyklém konformním duchu. Nizozemci byli rozšafně pokáráni za svou nesolidárnost s mladou ukrajinskou demokracií a fandění Putinovi, hrajícímu v jednom týmu s euroskeptiky. Nic neočekávaného, obvyklá ideová vata, až na falešný závěr opakující se u několika komentářů. Autoři cítili zvláštní potřebu zdůraznit, že asociační dohodu už před Nizozemci zlovolně odmítl podepsat prorusky orientovaný ukrajinský prezident Janukovič na podzim 2013, a proto také po zásluze špatně skončil. Na Putinův hrubý nátlak tehdy shodil ze stolu zářivou budoucnost své země, doposud úpící v chudobě pod špinavou ruskou imperiální válenkou. Prozápadně vždy orientovaný prostý ukrajinský lid vzápětí spravedlivě povstal, smetl ruského zaprodance a nastolil vytouženou demokracii. Trvat v době internetu, dva roky po Majdanu, stále na původní verzi popisu protivládního puče, vymyšlené pro mediální prezentaci dění na Ukrajině občanům EU, je ukázkou neuvěřitelného diletantismu.

Nizozemští blbci milují Putina

Výrazně se odlišil pouze článek Teodora Marjanoviče z Hospodářských novin, nazvaný „Putinovo nizozemské potěšení“. Ten jediný neopsal pouze zprávu ČTK a beznadějně zastaralou verzi propagandy, ale vložil do textu velký kus invence, novinářského umění a hlavně fantazie. Věta „Ostudně nesolidární postoj Nizozemců k Ukrajině rozvrácené kremelskými imperiálními choutkami,“ je prostě dokonalá, a člověku nezbývá než smeknout. Připsat takto elegantně zásluhu na rozvrácenosti Ukrajiny jedním vrzem Putinovi a zároveň tím i zdůraznit zavrženíhodný charakter ruské zahraniční politiky, je tah skutečného mistra. Stylovou tečku za mediálními soudy nad nizozemskou národní inteligencí učinila česká pobočka Brusinterny (Bruselské internacionály), zvaná think tank Evropské hodnoty. Za peníze všech pracujících evropských xenofobů, tento samozvaný spolek střeží ideologickou čistotu naší politické scény a velmi pilně oplodňuje unijními semínky dobra, husitskými tradicemi doposud silně deformovanou mysl českého národa. Sami sebe popisují jako „nevládní odbornou instituci bránící liberální demokracii.“ Tito strážci správné politické linie vypracovali analýzu popisující výsledek nizozemského referenda jako kombinaci několika velmi zajímavých faktorů. Musel jsem ji číst dvakrát, abych se přesvědčil, že to není apríl. Určujícím prvkem byla samozřejmě masivní kremelská propaganda mající za cíl dezintegraci Evropy, dále úzká spolupráce Moskvy s holandskými euroskeptiky a hlavně fakt, že hlasovat šli pouze ti blbější Holanďané, neboť na chytré ruská propaganda nepůsobí. Nejlepší na tom je, že tuhle „odbornou analýzu“ jsme si sice neobjednali, ale přesto zaplatili.

Protřepat, nemíchat

Stěžejním důkazem o hemžení ruských tajných služeb v Holandsku, má být údajně podvržené video zobrazující příslušníky ukrajinského krajně pravicového paramilitárního uskupení s názvem „Batalion Azov“, vyhrožující Nizozemcům terorem, pokud budou hlasovat NE. Ti z vás, kdo viděli francouzský dokumentátní film „Masky revoluce“, který se kromě dalších zajímavých ukrajinských reálií věnuje právě zmíněnému uskupení, víte, co je Batalion Azov zač a čím se zabývá. Není náhoda, že se Ukrajina pokusila jeho vysílání ve Francii zabránit. Údajně zfalšované video je přesně ve stylu polovojenských nacionalistických uskupení s neonacistickým pozadím, jenž nyní v této zemi tvoří jakousi paralelní policejní strukturu. Další analytickou perlou je tvrzení, že v únoru letošního roku se objevil na internetu podvržený dokument, údajně dokazující pikle ukrajinské tajné služby proti referendu. Evropské hodnoty soudí, že jelikož neměl správné razítko a za falešný jej označilo tiskové oddělení ukrajinské rozvědky, jedná se nepochybně o Ruskou provokaci. Jako poslední z argumentačního soudku odborníků na odhalování ruské propagandy, jsem si nechal snad jediné nevyvratitelné tvrzení celé zprávy. Konstatují v něm, že objevení se před lety ukradených obrazů holandských mistrů na Ukrajině, „nepřispívá k pozitivnímu výsledku pro Ukrajinu v daném referendu.“ Každý ať se rozhodne sám, čemu chce věřit, informací je všude dost.

Venerický euroskepticismus

Svobodné rozhodnutí holandských občanů v tomto referendu i následné chování jejich vlády, je ukázkou demokratické aplikace právě těch západních civilizačních výdobytků, které si „analytici“ z Evropských hodnot a podobných eurohujerských institucí tak rádi dávají na své vývěsní štíty. Euroskepticimus, nebo také eurorealismus, není totiž zvláště nechutnou formou pohlavní choroby, jak nám po léta vtloukají do hlav, ale legitimní alternativou k převládajícímu nekritickému eurooptimismu. Urputnou snahou o jeho neustálou delegitimizaci tvrzeními typu, že kdo zpochybňuje počínání Bruselu, je duševní ztroskotanec a kremelský zaprodanec, způsobují tito nájemní knechti Evropské unii medvědí službu.

Není špion jako špion

Kdybych sečetl všechno, co podle těchto obránců demokracie platí v Evropě Moskva, vyšlo by číslo přesahující asi tak 3x HDP celé zeměkoule. Nikdo nepopírá, že Rusko vyvíjí v zahraničí určité aktivity pomocí svých specializovaných institucí a snaží se tím pro sebe získat maximální výhody. Tak, jako to dělá každá země na světě, jejíž rozpočet utáhne alespoň jednoho špióna. Včetně České republiky, ale to bych raději příliš nerozpitvával, smích světa nad počínáním naší vlády a rozvědky doposud ještě nedozněl. To už opravdu všichni zapomněli na Obamovo odposlouchávání půlky Evropské unie, svého partnera a spojence? Nebo na aféry WikiLeaks a Snowden, odkrývající nechutné praktiky hájení „národních zájmů“ USA v zahraničí pomocí masivního vměšování, destabilizace a zpravodajských akcí? Když to dělá Západ, je to v pořádku, když Rusko, je to odporné? Kdo určuje tahle pokřivená měřítka? Je na to v Bruselu nějaký specializovaný komisař? Někdo jako Věra Jourová, velvyslankyně Agrofertu při EU, bývalá podnikatelka s dotacemi a současná nejhorlivější zastánkyně cenzury internetu?

Hic Ukraine, hic salta!

Car a vládce vší Rusi Putin v případě Ukrajiny neukájel své „imperiální choutky“, ale pouze reagoval na katastrofický vývoj politických událostí u svého nejdůležitějšího evropského souseda, přičemž naprosto oprávněně podezříval EU a USA, že v tom mají prsty. Úplně vidím amerického prezidenta, jak na úspěšný neofašistický puč a pád demokratického režimu v Mexiku, provedený s pomocí Ruska, spokojeně hledí z okna Oválné pracovny, pokuřuje čerstvý kubánský doutník a listuje si nevzrušeně v koránu. Janukovič na podzim 2013 NEODMÍTL podepsat asociační dohodu s EU na příkaz Putina, ale pouze její podpis ODLOŽIL z důvodu katastrofální hospodářské situace země a nutnosti vyjasnit si před jejím podpisem komplikující se vztahy s Ruskem, svým nejdůležitějším obchodním partnerem. Ukrajina byla na pokraji bankrotu, neměla před blížící se zimou zajištěny dodávky strategických surovin, jejichž takřka monopolním dodavatelem je z geopolitických důvodů právě Rusko. Země zoufale potřebovala finance, aby přežila zimu a ne vazalskou smlouvu psanou chytrou bruselskou horákyní, která nenabízí nic a žádá všechno. Téměř 2500 stran nadepsaných „Vstupenka do ráje“, Ukrajinu zavazovalo převzít kompletní legislativní balvan EU bez toho, aby v ní měla do budoucna cokoliv zaručeno, včetně členství. Zoufale potřebné peníze EU slíbila pouze pod podmínkou, že Ukrajina zvedne ihned ceny plynu na tržní úroveň, tedy o zhruba 40%. Kompenzaci za ztrátu naprosto klíčového ruského trhu nenabídla žádnou. Janukovič byl sice hamižný trotl, ale rozhodně ne blázen, kdyby něco takového podepsal, mohl emigrovat do Moskvy rovnou. Teprve v tomto okamžiku vstupuje do hry Putin, který by musel být retardovaný, aby si nechal líbit takové politické ponížení a jen přihlížel, jak se mu Američané stěhují do předsíně. Nabídl Ukrajině půjčku 15 miliard euro a snížení ceny plynu. Zároveň také ale Kyjevu suše sdělil, že pokud dohodu podepíše, bude Rusko nuceno opět zavést ve vzájemném obchodním styku cla, aby ochránilo svůj trh před záplavou unijního zboží a budou následovat také obchodní sankce.

Heil Ukrajina!

Okolnostmi vynuceným odložením podpisu smlouvy s ďáblem, si Faust Janukovič definitivně podřezal větev. Planými sliby zblblí Ukrajinci vyšli do ulic, iniciativu okamžitě převzala extrémní fašizující pravice a bylo vymalováno. Co všechno z toho poté vzešlo a s jakými následky, je už zase jiný příběh. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale tenhle tyjátr mi nedává jinou možnost: S plnou odpovědností člověka, jenž třetinu života prožil pod moskevskou kuratelou, v zemi okupované ruskými vojsky říkám, že studená válka už skončila a nepřeji si žádnou novou. Ačkoliv se opravdu velmi snažím, necítím při spatření Vladimíra Putina zápach síry a ani nemám pocit ohrožení. Zato si dělám velké starosti s tím, co by se stalo s Ruskem a kdo, a hlavně jak, by tam vládl, kdyby se splnil vlhký celoevropský sen a napoleonským komplexem trpící Vladimir Hrozný, se při dalším výlovu antických amfor na Krymu utopil.

Prodáno!

Po posledních vyjádřeních významných západních představitelů, z nichž jasně vyplývá, že Kyjev už hodili přes palubu a po inventuře dostupných informací, docházím k jednoznačnému závěru. V případě Ukrajiny, tohoto tradičního východoevropského outsidera a otloukánka, jehož území si po staletí dělila polská Rzeczypospolita s carským i sovětským Ruskem a vůbec všichni, kdo šli okolo, včetně nás, šlo primárně o to, co nejvíc nasrat Putina. Případný zázračný přerod polodespocie orientálního typu v demokratický stát, způsobně čekající ve frontě na členství ve vysněném západním spolku, zatímco si jeho trhy i hospodářství parcelují nadnárodní korporace, měl být pouze příjemný bonus navíc, který katastrofálně nevyšel.

Ukázka dobových zpráv z odbobí, kdy byl prezident Janukovič ještě stále žádoucím a demokratickým partnerem pro EU, novináři typu pana Marjanoviče mi to snad nebudou mít za zlé:

„Ukrajina zatím nepodepíše asociační dohodu s EU.“

„Ukrajina utnula přípravy asociační dohody s EU.“ (Zajímavé jsou citáty Janukoviče a Putina)

„Ukrajinský prezident se na summitu ve Vilniusu do EU nalákat nenechal.“

Protivládní ozbrojený puč, jedním z jehož hlavních organizátorů byl Oleg Tjahnybok, vůdce neofašistické strany Svoboda, už byl v plném proudu a z řádně zvoleného Janukoviče se stala zrůda:

„Režim Janukoviče musí být potrestán.“

„Krev na rukou má Janukovič, zní ze Švédska.“

Zde už je naštěstí ruský zaprodanec pryč a zemi opět vládne lid:

„Západ k masakru v Oděse mlčí.“

„Svoboda projevu podle Kyjeva: Zákazy a zatýkání.“

„Kyjev procitl. O východ vede válku, západ ovládají gangy.“

„Ozbrojenci napadli na západě Ukrajiny turisty.“

Abych naplnil poněkud pokulhávajícího ducha ústavního práva na informace, vybírám ze světového tisku zpávy, jenž u nás neměly příliš velkou publicitu:

The Jerusalem Post: „Památník holocaustu v Babím Jaru letos už po šesté vandalsky poničen.“

Britský The Guardian: „Proč Ukrajina potřebuje Rusko víc, než kdy jindy.“ Za poslední rok se životní úroveň obyvatel snížila o 50%, hodnota měny se propadla o 2/3 a inflace stoupla o 43%. 72% Ukrajinců se domnívá, že země kráčí špatným směrem. 85% obyvatel nevěří premiérovi.

60% obyvatel říká, že korupce je společenskou normou.

74% Ukrajinců má v úmyslu emigrovat na západ.

The Washington post: „Proč téměř 40% Němců podporuje ruskou anexi Krymu?“

Unian: „Na Ukrajině vstoupil v platnost zákon stranické diktatury.“ Umožňuje stranám PO volbách libovolně měnit kandidátky.

Ti Holanďané jsou opravdu strašně nezodpovědní.