Soukromý pozemek, vstup povolen

Lid si to žádá

Novela tedy obsahuje přehršli ryze populistických buzeračních floskulí, jejichž jediným účelem je znechutit střeleckou obec a vzbudit u Jetelů dojem, že je o ně řádně pečováno. To se dalo čekat a české menšiny nekonformních občanů jsou na již třičtvrtě století trvající trend zvyklé. Zákon je i přes nynější deformaci stále velmi dobrý a mnohé západní země nám ho zatím ještě mohou závidět. Obsahuje řadu pojistek, které eliminují naprostou většinu těch, kteří by zbraň vlastnit neměli. Stoprocentní záruku samozřejmě nenabízí, protože to není boží zákon, ale lidský výtvor. Zbytek je na systému a schopnostech jeho představitelů.

Po vyšumění mediálního honu na všechny střelce se ukázalo, že důsledným uplatňováním již tehdy platných postupů, by uherskobrodský vrah zbrojní průkaz a tím pádem ani zbraně už dávno neměl. Kdyby systém a jeho součásti řádně plnily svou funkci, pilot Andreas Lubitz by neměl šanci přistát střemhlav s airbusem plným lidí neplánovaně v Alpách. V téměř všech případech selhání s tragickými následky je určujícím prvkem lidský faktor, nikoliv nedostatek nějakých regulací či zákazů. Protože však vysvětlit tento prostý fakt Frantům Jetelům není v lidských silách, následují vždy povinné hony na čarodějnice. Zdroj ohrožení teplého hnízdečka před televizní obrazovkou je rituálně upálen a přestává tím oficiálně existovat. Jetel je uklidněn a dál pilně pracuje, cpe se bůčkem, kouří, pije pivo, platí daně jako mourovatý, chodí volit ty správné strany a spořádaně umírá záhy po odchodu do důchodu. Na ničem jiném z pohledu „elit“ nezáleží.

Docent Chocholoušek protestuje, major Zeman jásá 

Dvě věci z projednávané novelizace si zaslouží poněkud větší pozornost. První je zarputilá snaha poslanců KDU-ČSL prosadit povinné plošné psychotesty pro všechny zájemce o zbrojní průkaz. Samotní psychiatři přitom tuto zjevnou imbecilitu odmítají naprosto logickými argumenty. Pokud by šlo poslancům Gabalovi s Jurečkou primárně o ochranu lidských životů, přímo se nabízí požadavek na plošné psychotesty především u žadatelů o průkaz řidičský, a nikoliv zbrojní. Speciálně poslanec bratr Gabal budí už delší dobu dojem, že by psychiatra měl navštívit co nejdříve především on sám.

Novela zákona o zbraních obsahuje rovněž velmi pěkný bonus pro policisty. Novinka jim dává právo dle vlastního uvážení okamžitě zabavit zbraň člověku, o němž se budou z nějakých příčin domnívat, že by mohl být z důvodu nestandardního chování nebezpečný sobě či svému okolí, a v případě nutnosti kvůli tomu vstoupit do jeho obydlí. Jinými slovy opravňuje každého policistu narušit ústavní vlastnické právo občana a nádavkem provést domovní prohlídku BEZ povolení.

Zdánlivě toto ustanovení vypadá celkem nevinně. Franta Jetel, člověk jehož právní povědomí formuje televize Nova, mu jistě ve své oblíbené putyce freneticky zatleská. Společeně s poslanci se domnívá, že jeho se netýká, neboť naprosto souhlasí s oblíbeným heslem orgánů činných v trestním řízení, že „kdo nic neudělal, nemá se čeho bát.“ Jeho pocit bezpečné a přívětivě teplé státní náruče bude dále posílen Lucií Borhyovou, jež mu s očima navrch hlavy sdělí, že opatření zasáhne výhradně nebezpečné šílence, jejichž výskyt se v posledních letech zmnohonásobil a je přímým důsledkem příliš benevolentních zákonů.

Občan Jetel si na svůj nadšený souhlas s buzerací těch druhých ani nevzpomene, až u něj takhle jednou v pátek večer, zrovínka před honem zazvoní policajti a seberou mu brokovnici i s malorážkou, protože se jim jeho mstivá exmanželka svěřila, že je poslední dobou nějakej divnej. Může si pak po víkendech opakovat slova poslance Tejce, že „těch 14 dní to přece každý beze zbraně vydrží“, zatímco se bude zkoumat, jestli je divnej, nebo není. Dokázat že není, bude samozřejmě na něm. Během čekání na rozhodnutí byrokratů se bude moci místo lovu bažantů věnovat třeba cyklistice. Ta je dostatečně konformní, televize i politici jí podporují, a lze při ní zmrzačit sebe i jiné naprosto v souladu se společenskými trendy.

Poslanec Váňa zase tvrdí, že „policie bude k zajišťování zbraní sahat jen zcela vyjímečně“ a „zneužití se neobává, protože policisté přece dokážou falešnou snahu o kriminalizaci rozeznat.“ Mluvčí ministerstva vnitra Korbel nasazuje ještě větší kalibr: „Pokud by policista zneužil svého oprávnění, dopustil by se trestného činu. Osoba, které budou zbraně zajištěny, si vždy bude moci podat stížnost.“ Poslanec a expolicista Schwarz nám pravděpodobný přístup policie osvětluje velmi transparentně: „Rád obětuji trochu demokratických práv a svobody na úkor bezpečnosti.“ „Vstup do objektu je pro mne jako pro bývalého policistu dobrá věc, pokud jím odhalím psychicky labilního člověka.“„Jestli přijde mstivá exmanželka, tak ji musím poučit, že sice k bývalému manželovi půjdeme, ale že pokud se udání neprokáže, tak naopak s obviněním nebo pokutou na krku může skončit ona.“

Zejména myšlenkový tok tohoto poslance stojí za zapamatování. Lehkost s jakou obětuje svobody a práva druhých ve jménu imaginární bezpečnosti je přímo fascinující. Jen mne zaráží, že není členem KDU-ČSL, která má prosazování totalitních praktik v největší oblibě. Jak asi budou jeho bývalí kolegové „odhalovat psychicky labilní jedince“? Mají zřejmě nějaký tester, podobný tomu alkoholovému, pašík si prostě foukne a už ho budou balit do kazajky.

Policejní akademie pořádá kurzy mozkového myšlení 

Velmi by mne zajímalo, z čeho vychází zjevně bezmezná důvěra koaličních poslanců v nadpřirozené morální, lidské a odborné kvality řadových policistů. Takový předpoklad by nebyl odůvodněný ani u vyšších důstojníků Armády spásy, natož u spolku proslaveného vším možným, jen ne neúplatností, morální integritou a profesionální zdatností. I policajti jsou totiž „jen lidé“ a u nás to platí dvojnásob. Přesně z tohoto důvodu je také v civilizovaném světě úřední vstup do obydlí vázán na soudní příkaz. Ne tak u nás, v orgánově zemi zaslíbené. K úředníkovi z Prdelákovic šmejdícímu nám po baráku kvůli kouři z komína, si už brzo přidáme dvacetiletého strážmistra s půlročním kursem základů práva a první pomoci, jenž na něčí udání přijde domů k sprostému podezřelému pro legálně drženou zbraň.

Prakticky jakoukoliv obdrženou buzerační pravomoc začne policie okamžitě nadužívat a hlavně zneužívat. Kombinace opojného pocitu úřední moci někoho k něčemu donutit, prosté hlouposti a některých zajímavějších špatných lidských vlastností, dokáže s člověkem v jakékoliv uniformě neuvěřitelné věci. Tento scénář hrozí zejména v případě, že zasahující policista použije „mozkové myšlení“. Přímo ukázkovým příkladem zneužívání se staly „kauce“, jenž měly původně sloužit k větší vymahatelnosti práva u řidičů-cizinců. K čemu jsou používány především, naznačuje bývalý šéf dopravky.

Pro Frantu Jetela podotýkám, že v článku s. Tržilem zmiňované „obstrukce“ při správním řízení, jsou součástí základních ústavních práv. Do této kategorie spadá rovněž úředními orgány velmi neoblíbený a mediálně často pranýřovaný „trik s advokátem“. Jinými slovy řečeno, pokud si někdo nenechá močit na záda od právních nedouků, kteří mají potíže dát dohromady holou větu, je považován za obtížného kverulanta. Využívat svých práv znamená dopouštět se „triků“ a „obstrukcí“. Totální neschopnost úřadů věc řádně a v termínu projednat, je vydávána těmito pilíři spravedlnosti za vyhýbání se trestu.

Majitelé zbraní mají tedy na rozdíl od sněmovních mimoňů mnoho důvodů se domnívat, že nová pravomoc bude zneužívána některými policisty úplně stejně, jako ty stávající. Základní Murphyho zákon zní: „Co se může pokazit, to se taky pokazí.“ Dát do ruky represivní státní složce jenž už mnohokrát prokázala neschopnost zabránit četným excesům svých členů, další klacek na slušné lidi bez jakékoliv pojistky je přesně to, co tahle země potřebuje jako sůl.