V několika médiích se nedávno objevila zpráva o zastřelení „třináctileté americké bojovnice proti střelným zbraním“ . A protože boj proti střelným zbraním, respektive především proti jejich vlastníkům z řad svobodných občanů je momentálně v kurzu a titulek navíc sliboval mimořádně výživný obsah, klikl jsem. A byl tam. Ten výživný obsah. Zbraně jsou špatné, gigantická černošská kriminalita neexistuje a za všechno můžou běloši, protože své děti vychovávají a otroctví zrušili až v roce 1865.   

Pokaždé, když narazím na článek tohoto typu, jsou předem jasné tři věci. Zaprvé –  i v nejlepším případě, tedy když v něm nebudou vyložené lži, tam budou minimálně neúplné, či zkreslené nebo zavádějící informace doplněné spekulacemi, jejichž míra mimóznosti závisí pouze na míře neiformovanosti, zaujatosti, zkorumpovanosti či prosté hlouposti autora. Nikdy jen pouhá fakta. Všechna fakta. A novinářů se znalostí problematiky střelných zbraní máme ještě méně, než těch se znalostí Ruska.

Zadruhé – o střelných zbraních v něm bude bez výjimky hovořeno negativně, o střelných zbraních v rukou občanů velice negativně a v obou případech bude všem v okruhu jednoho kilometru jasné, že autor/ka neví o střelných zbraních vůbec nic. Pokud k popisované události dojde, jako v tomto případě, mimo Českou republiku, je nutno k výše popsaným jevům přidat ještě vysoce pravděpodobnou naprostou neznalost, či v horším případě ignoraci prostředí, kde k k jevu došlo a jeho širším souvislostem.

Zatřetí – to, co je ze střelné zbraně vystřelováno, bude autor textu nazývat „kulky“*.

V tomto článku je vylíčena z hlediska „novinářů“ tohoto typu dokonalá oběť vraha se střelnou zbraní – černá holčička. A nejenom, že je černá, navíc je i „slavná“. Esejistka s cenou M. L. Kinga, dobrá studentka a budoucí intelektuálka a tragickou náhodou také „bojovnice proti střelným zbraním“.

Článek dále obsahuje zhruba tyto informace: zasažena zbloudilou kulkou při střelbě z ulice, zemřela statečně, pachatelé byli záhy dopadeni, jmenují se X a Y, starosta města označuje situaci ve městě z blíže nespecifikovaných důvodů za „šílenou“. Fotografie oběti a matky, dopadených pachatelů nikoliv. Tečka.

Další obsah tvoří pouze pečlivě vybrané úryvky z onoho jediného eseje, jímž se Sandra proslavila a jednu větu z interview, jenž s ní udělalo místní rádio:

Žijeme ve stavu chaosu. Ve městě, kdy bydlím, slyším a vidím případy chaosu každý den. Malé děti jsou oběťmi bezcitného násilí a střelby…

Všechno, co slyším, je, že někdo umírá a někdo byl zastřelen. Lidi nemyslí na ty, jejichž otec nebo syn či vnuk byli právě zabiti.

Pokud bych byl Marťan a přečetl si tento článek, získám z něho následující dojem: v Milwaukee je z neznámých důvodů vysoká kriminalita a mnoho násilí páchaného střelnými zbraněmi na čemž se podílí stejnou měrou všichni jeho obyvatelé a nejčastějšími obětmi střelby jsou, bůh ví proč, zástupy nevinných černých dětí. Takový bych alespoň získal dojem, maje k dispozici pouze informace proniknuvší k nám přes ten veliký a pro informace obtížně překonatelný oceán z Ameriky.

Krátký průzkum amerických zdrojů hovořících o tragické smrti Sandry Parksové, přinesl některé poměrně významné a nepřekvapivé doplňující poznatky, které poněkud mění celkové vyznění informace.

Některé z nich zveřejnily fotografie pachatelů – stejné etnické příslušnosti, jako jejich oběť – jako například místní The Milwaukee Journal Sentinel, jiné nikoliv. Některé zveřejnily stejné vybrané úryvky z eseje, jako u nás, jiné přidaly ještě další, poměrně informačně významné. Jako například The New York Times. Jde o větu přímo navazující na výše uvedenou citaci o „…životě ve světě chaosu…“:

Je tam příliš mnoho černošského zločinu.

Sandra Parksová byla evidentně schopna, na rozdíl od médií o ní píšících, vnímat okolní realitu nezkresleně, tedy politicky nekorektně a byla schopna rozpoznat a popsat i příčiny. Nebyla „bojovnicí proti zbraním“ ani „slavnou esejistkou“, ale evidentně byla chytrou a vnímavou bytostí, která neměla problém popsat problém. „Slavnou bojovnici“ z ní post mortem učinila média za účelem, jenž bych se skutečně zdráhal označit jako bohulibý či chvályhodný.

Statistika usmrcení střelnou zbraní podle etnicity a pohlaví (pouze dvou, což je samozřejmě necitlivě diskriminační) ve věkové kategorii 20 až 29 let, do níž spadají oba zatčení.

Některé zdroje dále uvedly, že pachatelé jsou oba černí recidivisté, již dříve odsouzení za násilné trestné činy a jiné nikoliv. Kupříkladu CNN nezveřejnila ani etnicitu pachatelů, ani jakékoliv informace o nich, ani nic jiného, co by mohlo byť jen naznačit, že čin nějak souvisí s vysokou kriminalitou černošské populace.

Já jsem z eseje i dostupných informací o jeho vzniku získal dojem, že dívka si jako téma své pravděpodobně školní práce (psaní esejů je v amerických školách běžné) vybrala násilí a střelné zbraně, protože šlo o jevy, které vídala pravidelně kolem sebe. Popisovala v něm běžný každodenní život ve svém okolí, tedy čtvrti a městě obývaném nadpoloviční většinou obyvatel tmavé pleti. Jejichž násilná kriminalita nejen v Milwaukee vysoce převyšuje průměry i čísla násilné kriminality páchané bělochy.

Statistika vražd v Milwaukee za rok 2018.

Smrt Sandry Parksové, černé dívky zabité černým zločincem, tak liberální média nejen u nás pomocí osvědčených postupů využila pro svou agendu tvorby světa bez nepohodlných faktů, v tomto případě o vysoce nadprůměrné černošské zločinnosti, jenž by měl být obýván pouze odzbrojenými občany pod absolutní kontrolou státu.

V tomto případě za použití lehké až střední informační mlhy zakrývající nepříjemná statistická fakta vypovídající, že bílých dívek zastřelených bílým zločincem je podstatně méně. To vše využila především k vystřelení dalšího granátu do obranného valu převážně bílých Američanů, kteří hájí své právo na zodpovědnost za vlastní život a životy své rodiny pomocí ústavního práva na vlastnictví střelných zbraní.

Tenhle boj probíhá souběžně i v Evropě a v České republice. V západní Evropě už je vlastně dobojováno, stát zvítězil a občané tam o právo rozhodovat o svých  životech, o právo být zodpovědným, nezávislým občanem už dávno přišli.

U nás je to zatím remíza, naše dobrá zbraňová legislativa zatím ještě z posledních sil odolává, ale snaha státu, respektive Bruselu, odzbrojit i nás, abychom v případech občanské nutné obrany a krajní nouze neměli čím jeho reprezentanty postřílet neustává a pokud se nezmění stávající směr vývoje a podmínky, tak nakonec zvítězí i tady.

Včetně vítězství na souběžně bojované frontě za likvidaci „dominance“ bílého muže a jeho kulturního dědictví, což je obojí podle liberálních médií, politiků a především nátlakových aktivistických skupin pro společnost ještě mnohem škodlivější, než střelné zbraně. A co teprve střelné zbraně v rukách svobodného, nezávislého bílého muže.

Což je z hlediska novinářů pana Lukačoviče evidentně ideální stav, pro jehož dosažení dělají podle západních vzorů opravdu maximum.

*Ve střeleckých kruzích se na to obvykle odpovídá, že kulky jsou to, co si líže pes.     To, co lítá vepředu z hlavně střelné zbraně, je střela.

2,716 total views, 1 views today