Je nová doba. Doba elektromobilní. Auto, které nemá dizajnovanou nabíjecí dírku, nezvyšuje zisky ČEZu a nezmenšuje uhlíkovou stopu uživatele, je ee a každý, kdo to nechápe, je fašista. Také je doba hromadná. Neustále slyším více či méně imbecilní výzvy, abych nechal auto doma a jel tam, kam chci vlakem, nebo alespoň autobusem, neboť tím zastavím globální oteplování a jízda vlakem Českých drah je prý navíc nezapomenutelným zážitkem. Tolik k teorii. Jak to se zmenšováním uhlíkové stopy při cestování vypadá v reálné praxi si ukážeme na příkladu našeho výletu do Plzně.

Když někdo od nás z Karlových Varů zatouží navštívit Plzeň, vzdálenou přibližně osmdesát kilometrů a nechce přitom ohrozit klimatickou budoucnost Grétky Thunbergové více, než je bezpodmínečně nutné, má několik alternativních  možností.

Svaté Grétě nejmilejší by pravděpodobně bylo, když už tedy vůbec musíme cestovat a nejsme z nepochopitelných důvodů schopni se spokojit s virtuální online prohlídkou, kdybychom šli s manželkou pěšky. Dlouho jsme o této lákavé alternativě uvažovali, ale nakonec jsme ji museli zavrhnout, neboť jsme měli volno pouhých pět dní.

Jako další varianta se ekologicky smýšlejícím cestovatelům nabízí jízda na kole. Ačkoliv by nás nic neuspokojilo víc, než šlapat na kolech osmdesát kilometrů v pětatřiceti stupních vedra po rozpáleném asfaltu na frekventované silnici plné náklaďáků, ani tato varianta dosažení cíle nebyla vybrána. Protože máme sice planetu rádi, ale ještě raději máme sebe.

Zbývá tedy autobus, nebo vlak.

Klidně se přiznám,  že nemám proti cestování vlakem vůbec nic. Naopak. Shledávám ho zajímavým a velice praktickým. Nemusíte se rozčilovat s žádnými imbecily, co neumí zapnout blinkr či ostražitě sledovat auto před vámi řízené dědkem v klobouku, který letos v červnu již podruhé v tomto roce vyjel na nákup do Kauflandu, chce si tedy jízdu užít, nikam nespěchá a i jeho ostatní řidičské projevy tomuto šoférskému backgroundu  zcela odpovídají.

Můžete si v klidu dát pivko nebo dvě, kochat se okolím a všechny starosti spojené s přepravou nechat na těch, jimž jste za ni zaplatili. A proto si u nás doma skoro vždycky, když se někam chystáme, říkáme: „Pojedeme vlakem“. A ještě nikdy jsem jím nejeli.

Problém spočívá totiž v tom, že pokud nehodláte cestovat z bodu A do bodu B ležících na některé z několika málo páteřních vlakových tras a nebydlíte někde, kudy tyto trasy vedou a vlaky staví – ideálně v Praze – jste v prdeli. A Karlovy Vary nejsou zrovna dvakrát velkou železniční křižovatkou. Tedy pokud nechcete jet do Chebu či do Ústí. Což nechce nikdo. Pokud chcete jet kamkoliv jinam, musíte si vzít čtrnáct dní dovolené a být velkými milovníky trávení času v poblitých nádražních čekárnách.

Takže cesta vlakem do Plzně, ačkoliv jde o dvě krajská města ležící nedaleko sebe na území bývalého Západočeského kraje, obnáší nejprve jízdu lokálkou do Mariánských lázní, kde si hodinku a půl posedíte v retro čekárně a pak odfrčíte retro rychlostí, jakou dosahovali před sto lety parní lokomotivy, do Plzně „rychlíkem“. Celkem po kolejích ujedete 129 km a strávíte tím tři hodiny.

O tom, jak vypadají vagóny Českých drah, jak se chovají jejich zaměstnanci a jaké je spolehnutí na to, že když nemáte hodinu a půl foršus na další spoj, že vám díky téměř konstantnímu zpoždění všech spojů ten váš neujede a vy budete muset v nějaké zakopané řiti nocovat, ani nemluvím.

Myslím, že jen málokoho z vás překvapí, když teď napíšu, že vlak jsme rovněž zavrhli. A z ekologicky šetrných způsobů dopravy do Plzně nám tu tím pádem zbyl už jen autobus.

Karlovy Vary a Plzeň mají, na rozdíl od vlaku, přímé autobusové spojení.  Autobusem vzdálenost mezi nimi překonáte za hodinu a čtyřicet minut a ujedete 84 km. No vida, řeknete si. Ano, teoreticky to vypadá realizovatelně, ovšem ani tady to není bez komplikací.

Především je třeba vzít do úvahy faktor počasí. Momentálně, jak jistě nikomu z vás neuniklo, panuje vedro, že by velbloud chcípl a které v neklimatizovaném autobuse dosahuje opravdu zajímavých hodnot, zejména pak pro lidi mého typu – tedy potících se i když nesedí hodiny v proskleném pojízdném skleníku.

Přeprava autobusem dále znamená, že je třeba se nejdříve rovněž autobusem přepravit z předměstí do centra na autobusové nádraží, což tyto luxusní zážitky značně prodlužuje a následně z nádraží v cíli do centra, což také není zrovna za rohem. Suma sumárum zahrnuje cesta autobusem zhruba dvě hodiny strávené ve skleněném pekle a na rozžhavených zastávkách a to vše zpravidla v těsné společnosti většího počtu lidí, bez nichž byste se pravděpodobně docela dobře obešli.

Takže když jsme večer před odjezdem jako obvykle hlasovali o způsobu dopravy, zvítězil na celé čáře jako vždy ten ošklivý, neekologický automobil a to i když jsme se chystali navštívit hlavní město českého piva, což v případě, že se do něj dopravíte autem a máte pivo rád znamená, že jste jako jeho řidič velice nepříjemně handicapován.

Ale pokud si mám vybrat mezi tím, zda chci strávit několik ekologických hodin v příšerném vedru v prostředcích české hromadné dopravy přeplněných lidmi, co se potí ještě více než já a méně se myjí, nebo rychlou cestou v klimatizovaném a pohodlném autě v maximálním soukromí, nebudu ani příště váhat příliš dlouho a ta řidičská nevýhoda bude pokaždé vysoce převážena výhodami.

Mezi ně patří i výhoda ekonomická. Cesta vlakem ve dvou tam i zpátky by nás stála téměř sedm stovek. Za druhou třídu. Pokud nebudu počítat amortizaci, tak za sedm stovek dojedu autem do Plzně a zpátky třikrát.

Takže, vážení zachránci teplající planety Země, dovolte mi, abych při této příležitosti vlastního opakovaného pokusu o aplikaci vašich vznešených teorií do své přízemní české praxe konstatoval, že dokud nebudou české alternativní způsoby dopravy alespoň velice přibližně srovnatelně komfortní a ekonomické jako ten individuálně automobilní, tak na vaše výzvy k záchraně planety pomocí přednostního využívání hromadné dopravy dlabu a zůstávám fašistou.

4,840 total views, 1 views today