Brno je poslední dobou na špici společenského pokroku. V dopravě, sociální sféře, genderu, imigrační politice, ekoterorismu, cyklofašismu, sdíleném bydlení a především v progresivní kultuře. A zároveň je pro ostatní česká i moravská města zářným mementem toho jak dopadnou, pokud se na i na jejich radnice procpe něco podobného jako Žít Brno. Aféra s Ježíšem zmermomocňujícím na jednom tamním divadelním jevišti muslimku s nimi sice přímo nesouvisí, ale to, že se něco takového hraje zrovinka v Brně, je více než symbolické.

Nechci divadelní hru bosenského Chorvata Frljiče „Naše násilí a vaše násilí“ recenzovat, protože jsem ji naštěstí neviděl. Nicméně ke mně, aniž bych o to nějak zvlášť usiloval, postupně doputoval dostatek  informací na jejichž základě  mohu zodpovědně prohlásit, že si ji manželkou s chutí necháme ujít. A to i kdyby ji hráli u našich sousedů na zahradě, vstup byl zdarma a každý divák by obdržel půlkilový ribáj stejk ugrilovaný samotným Pohlreichem.

Tahle divadelní hra patří evidentně do kategorie „moderní umění“, k jehož produkování se podle mých zkušeností zpravidla uchylují ti, pro něž je napsání hry, na níž by se dalo dvě hodiny koukat a nezemřít přitom nudou nedosažitelnou metou. Ukázky podobných děl jsou pravidelně k vidění například v hlavních zprávách ČT, kdy se spřízněným a ideově správně orientovaným  „umělcům“ dělá zdarma několikaminutové píár na téměř identicky vypadající evidentní propadáky, jejichž jednotícími prvky jsou nonkonformní zpracování čehokoliv, morální poselství, bizarní kulisy, dokonale nepochopitelný děj a naprosto tragické herecké výkony.

Hra „Naše násilí a vaše násilí“ uváděná v divadle Husa na provázku je očividně  přesně z tohoto kadlubu. Jejím morálním poselstvím je přesvědčit evropského – v tomto případě konkrétně brněnského – diváka, že jako bílý Evropan může za všechnu špatnost světa. Za bídu afrických černoušků, co chtějí hodně šukat a málo pracovat. Za dobrovolný středověk, ve kterém žije většina muslimů. Za násilí, které na sobě černoušci, muslimové a Arabové navzájem páchají. Za násilí, které páchají ve jménu Alláha na nás. Zato, že je Západ bohatý a vyspělý a muslimský a africký svět chudý a zaostalý.

I křesťané přece kdysi páchali hrozné skutky, což metaforicky znázorňuje právě onen Ježíš prznící muslimku. Má zkrátka vzbudit pocit viny. Viny za to, že se máme dobře jenom proto, že po generace chudáky pracovité černoušky a mírumilovné muslimy vykořisťujeme a že se také navzájem nevraždíme kvůli středověkému odkazu nějakého pedofila. Viny za křižácké výpravy, za kolonialismus, za technický pokrok a za svobodu ducha. A za globální oteplování.

Podobných propagandistických sraček obsypaných granty, jsou poslední dobou plná divadla. Celkem pěkně korespondují s vytrvalým tlakem masmédií a většiny politických stran vyvíjeným přesně stejným směrem: „Styď se, blahobytný bělochu, za svůj úspěch! Musíš se rozdělit o své bohatství a musíš ještě více pracovat, protože do roku 2050 se v Africe narodí dvě miliardy dětí a tvoje děti je budou muset živit.“

Hra a především ona scéna s Ježíšem jako sexuálním násilníkem vzbudila velké vášně. Pobouřeni se celkem pochopitelně cítí lidovci, ovšem pouze někteří, protože část jejich spolustraníků jde s dobou a moderní pojetí Ježíše jim nevadí, neboť je třeba konečně přijmout zodpovědnost za dobytí od úsvitu věků muslimského Jeruzaléma křižáky v roce 1099. A zajistit si tak koryta.

Dílo balkánského divadelního novátora celkem očekávatelně rozlítilo také českou nacionalistickou a antiislámskou scénu, veřejně se nad ním pohoršil kdekdo a ačkoliv ho stejně jako já nikdo z cenzorů neviděl, zpravidla se všichni shodli na tom, že je to nehoráznost, kterou by bylo nejlepší zakázat.

Korunu tomu pak nasadil brněnský spolek s názvem „Slušní lidé“, což je, jak jsem vyrozuměl uskupení Brňáků, kteří jsou z působení Žít Brno v jejich městě nadšení zhruba stejně, jako by byli nadšení z epidemie dýmějového moru. Že je naše ministerstvo lásky označuje za „extrémisty“ asi překvapí jen málokoho. Jeho členové v sobotu učinili skutečně úplně všechno proto, aby se představení nekonalo. Marně.

Naštěstí. Protože zákazem divadelní hry to začíná a koncentrákem končí.

Jakkoliv jsou mi „Slušní lidé“ sympatičtí svou snahou nepodlehnout celospolečenské masáži, jejich sobotní počínání neschvaluji. To, že se mi něco nelíbí a považuji to za nechutnou cypovinu přece neznamená, že mám právo to cenzurovat nebo zakazovat.

Dramatik Frljič má plné právo takové moralistické sračky psát a Husa na provázku má plné právo je uvádět. Pouze diváci by pak měli rozhodnout, kolik bude repríz. Ne nějací „Slušní lidé“, ne nějaký politik, ne média, ne cenzor.

Pokud chceme žít a žijeme ve „svobodné“ zemi. Uvozovky dávám proto, že svobody máme reálně čím dál méně a je skutečně dětinské její neustálé oklešťování ještě podporovat z vlastní iniciativy.

Mne osobně by na celé té věci opravdu velice zajímalo pouze to, jak by zmíněná situace kolem inkriminované divadelní hry ze strany našich tvůrců veřejného mínění a obhájců umělecké svobody vypadala, pokud by v oné proslavené scéně neznásilňoval Ježíš muslimku, ale Mohamed křesťanku.

A jestli by Česká televize také z takového představení pořizovala záznam.

16,110 total views, 1 views today