Ježíšek na Sibiři, Junckerjugend a za rychlou jízdu doživotí

Na půlnoční budou kostely zase praskat ve švech, přeplněné dokonale ateistickými konzumenty Babišových velejemných sojových párečků, kteří nemají ani ponětí o jejím významu, do kostela jinak celý rok nepáchnou a nejvíc práce mají vždycky v neděli. Vánoce, kdysi dávno symbolizované veskrze sympatickým a skromným Ježíškem, se po svržení importované diktatury falešně dobráckého bolševika Dědy Mráze staly doménou jiného obtloustlého, fousatého úchyla v červeném županu – Santa Clause, rozvážejícího poslušným dětem poslušných rodičů Coca Colu na sáních tažených plastovými soby z Číny.

Nejviditelnějšími výdobytky této dlouhodobé poctivé práce na poli kulturní osvěty jsou vánoční koledy v obchodech už od října, firemní vánoční večírky a nekřesťansky drahé vánoční půjčky. Z Ježíška se stal disident, jehož současnou společenskou pozici asi nejlépe demonstruje takzvaná „Ježíškova cesta“ na Božím Daru, kam byl po krátkém období znovunabyté svobody vystěhován v roce 1994. Jde o neskutečně ohavnou, papundeklovou „stezku plnou zábavy“, kterou nikdo příčetný a vybavený minimem vkusu s dítětem podruhé nenavštíví.

Po jako obvykle zdlouhavém úvodu, jenž byl inspirován nákupem v Globusu, se konečně dostávám k jádru věci. Psychicky vycucnut neopakovatelnými zážitky z adventního „hytlermarketu“, jsem si uvařil čaj s rumem a oddal se rozjímání. Hovínka (rodinný kódový výraz pro veřejnoprávní média) zrovna vítězoslavně oznamovala národu vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.

U našich osudových sousedů právě zelenorudý ekoterorista, vydávaný kdovíproč za liberálního demokrata, na několikátý pokus konečně porazil nahnědlého populistu a prozatím vrátil tápající Rakousko do lůna jednotné Evropy.

Řekl jsem si posmutněle, kdo chce kam, pomozme mu tam a obrátil opět pozornost k duchovnímu rozměru adventu, zesílenému horkým nápojem. A pak to přišlo, jako blesk z čistého nebe – vidění. Do mysli se mi vloudila fantaskní představa, inspirovaná právě vstřebanou informací a tuplovaným panákem tradiční chutné tuzemské lihoviny, jenž se díky nekonečné moudrosti Bruselu nesmí jmenovat rum.

Co kdyby nepopulistické, xenofilní, láskyplné a multikulturní dobro zvítězilo všude a na celé čáře? Co kdyby se najednou po celé Evropě dostali, díky náhlému zmoudření voličů, k veslu pouze Van der Bellenové a většina občanů konečně pochopila, že močit proti větru se nemá? Co bude pak? Bude jako v kultovní sci-fi novele „Piknik u cesty“ bratrů Strugackých „štěstí pro všechny, zadarmo a nikdo neodejde s prázdnou?“ Myslím, že asi ne, přátelé.

Připusťme však, že se to stane a naše společnost se tedy bude i nadále pohybovat současným směrem, přičemž budou logicky zachovány i současné tendence, jejichž nejvýstižnější označení znějí „utahování šroubů“, „pomalé vaření žáby“ a „salámová metoda“. Na kecy o reformách a naslouchání lidu můžete klidně zapomenout, pokud by se výše uvedené stalo skutkem, nebude současnou „elitu A“ k jakýmkoliv změnám kurzu nic nutit. Jim momentální status quo maximálně vyhovuje, tak proč by ho proboha měnili?

Díky výše zmíněným stylům a použitým prostředkům postupného totálního ovládnutí společnosti pod záminkou imaginárního boje proti čemusi – terorismu, korupci, daňovým podvodům, xenofobii, rasismu, nacionalismu, ruské propagandě, silničním „pyrátům“, čoudícím komínům, zarytým individualistům, lebkám s hnáty a případně temné straně Síly – by se v Evropě velmi rychle naplnily desítky let staré vize Erica Blaira, známějšího pod pseudonymem George Orwell.

Sledovací kamery už teď chybí jen na hajzlech a v bytech, i tam bychom se jistě brzy dočkali. Buzerace zvaná „úsekové měření rychlosti“ by se zavedla úplně všude a byla by posléze nahrazena komplexním sledovacím gps systémem, jenž by se stal povinnou součástí hardwaru povinných mobilních telefénů. Sankce za dopravní přestupky by zahrnovaly propadnutí veškerého majetku a doživotí. Ještě později, po zrušení individuálních způsobů přepravy, vyjma cyklistiky, jenž bude naopak povinná, budou uzákoněny čipy, nastřelované v porodnicích a odesílající přes satelity Galilea do centrály bruselského Ministerstva lásky automaticky veškeré myslitelné údaje, včetně myšlenek.

Okleštěné přežitky z krátkých časů liberální demokracie, jako například nedotknutelnost obydlí, nebo svoboda projevu budou zcela zrušeny radostnou aklamací, aby nadále nebránily pokroku. Udavačství, třídění odpadu a víra v Alláha naopak získají oficiální status lidského práva a v nové Evropské ústavě je plnohodnotně zastoupí. Kromě kontroly kotelen tak budou genderově, etnicky i nábožensky vyvážené úřední úderky lustrovat například i lednice, zda obsahují dostatek výrobků koncernu Agrofert s halal certifikátem.

Nedostatečně ponížený tón při komunikaci s úřední osobou bude obnášet měsíc veřejně prospěšných prací. Fejsbůk bude jako nenavistné mazat všechny příspěvky obsahující znaky kritického myšlení. Případným kritikům režimu a šiřitelům nenávisti mimo tuto jedinou schválenou diskusní platformu, bude příslušníky Waffen HateFree v blankytně modrých uniformách s žlutými hvězdičkami odebíráno připojení k internetu a náhradou přidělována pracovní místa v dolech a hutích. Vláda bude v rámci ochrany kyberprostoru kontrolovat veškerá data na internetu, šifrování bude zakázáno. Odbor boje s ruskou propagandou a dezinformacemi na ministerstvu vnitra bude neustále posilován, až zaměstná 90% všech policistů. Půlka bude čučet do monitorů a ta druhá objíždět vytipované nositele nenávisti a dělat na ně bububu, podle současného pionýrského projektu v Nizozemsku.

Znalost ruštiny bude u pojízdných lidových soudů přitěžující okolností. Myšlenková nádrž Evropské hodnoty se transformuje do ministerstva propagandy a Jakub Janda se stane pražským župním vedoucím – v originále gauleiterem. Miloš Zeman, zvolený podruhé prezidentem 80% hlasů, bude po reformě moci zákonodárné, výkonné a soudní obžalován z velezrady a prokremelské špionáže, u soudu se kajícně přizná a bude pro „psa žádat psí smrt“. Vytoužený trůn na Hradě po něm konečně získá důstojný kandidát. Tomáš Halík bude do funkce dosazen s voláním „Habemus Papam!“ doživotními senátory, jmenovanými na základě majetkového cenzu. Ti na své první schůzi zruší dolní komoru parlamentu pro nepotřebnost a její rozpočet přidělí Člověku v tísni.

Děti s IQ vyšším než 100 budou navštěvovat zvláštní, Praktické školy a hlavními vyučovacími předměty mateřských, základních i středních škol budou Láska k Evropské unii a Láska k jinakosti. Při vyučování bude povinná pokrývka hlavy, aby nedocházelo k traumatizování a diskriminaci věřících studentů – v dívčích třídách hidžáb, v chlapeckých kefíja.

Jean-Claude Juncker obdrží od Evropského parlamentu jednohlasně doživotní předsednické pravomoci a právo vybrat si svého nástupce mezi všemi Lucemburčany. V euforii nad jeho zvolením začne zcela spontánně po celé Evropě skauty nahrazovat Junckerova mládež – v originále Junckerjugend.

Soukromé podnikání samozřejmě zrušeno nebude, protože ho i nadále budou všichni politici aktivně podporovat, tak jako doposud. Drobní živnostníci s ročním obratem alespoň miliardu euro se opravdu nemají čeho bát a dotace složené z peněz evropských soustružníků a prodavaček se jim i nadále jen pohrnou.

Všichni budou brát nějaké sociální dávky a jejich pravidelný přísun bude podmíněn pouze důsledným naplňováním hesla „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Dálnice D8 se po odstranění posledního sesuvu propadne do kráteru o velikosti Kokořínska a Ortel bude následně odsouzen za podněcování k přírodní katastrofě.

Po odzbrojení normálních občanů přijdou vzápětí na řadu i překvapení myslivci, kteří se dlouho naivně domnívali, že se jich všeobecné odzbrojování nelovících plebejců týkat nemůže, protože oni přece chodí na hon s okresním tajemníkem té správné strany.

Tragické ztráty na životech při plavbě nechtěnců za evropskými dávkami po Středozemním moři budou minulostí. Společná Evropská pohraniční stráž je bezpečně přepraví kyvadlovou dopravou z Afriky do Itálie, jenž se díky tomu jako první země EU ocitne v občanské válce. Jejím výsledkem bude pokus o vzkříšení římského impéria v čele s císařem Beppe Grillem.

Evropská armáda vyzbrojená na dluh americkými zbraněmi, se okamžitě po svém zřízení přesune na Ukrajinu v rámci bratrské pomoci potlačit kontrarevoluci vzor 68. Při obraně ukrajinské demokracie a územní celistvosti přitom u Volgogradu-Stalingradu odrazí zákeřný útok ruského agresora. Trump vzápětí splní předvolební slib a americká jaderná sila zůstanou zavřená. Následného dlouhého ústupu až do Berlína se zúčastní i české antipropagandistické družstvo, jehož příslušníci obdrží po uzavření míru medaili Za hrdinství. Díky válečným uprchlíkům z Evropy se opět zalidní Blízký východ, jehož obyvatelé se předtím přesunuli opačným směrem.

Evropští uprchlíci si sebou přinesou do pouště svou kulturu a obyčeje, díky čemuž bude po jedné generaci celý region připomínat Bavorsko. Nejchudší zemí oblasti zůstane tradičně Palestina, nacházející se na místě bývalého Státu Izrael. Ten byl fatvou UNESCA zrušen a prohlášen za islámské svaté místo vzápětí poté, co se OSN stalo konečně oficiální součástí OIC (Organizace islámské spolupráce).

Nejmarkantněji se pak Nová doba projeví právě v tomto čase. Nejenom vánoční křesťanské symboly postupně zmizí z veřejného prostoru, jako důsledek přirozeného, ozdravného a obohacujícího procesu mísení kultur a drobných rozdílech v natalitě. Tisíciletý zvuk evropských zvonů umlkne po stížnostech plně integrovaných spoluobčanů a nahradí jej osvěžující volání muezzinů. Na náměstích u zimních stromů si pak místo zrušených atributů naší civilizace zazpíváme společně internacionálu, připijeme horkým čajem bez rumu a všude bude přitom znít přátelské salam alejkum, wa alejkum salam.

Tohle kapku chmurné adventní vidění uzavřu svým oblíbeným citátem z kapku chmurného vizionáře Orwella, který po mém soudu výstižně definuje popsanou situaci: „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku, nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“ Amen.