Podle premiérky kdysi Velké Británie paní Májové Rusko v Salisbury použilo bojovou chemickou látku na jejímž obalu je velký nápis „Cделанный в СССР“ k likvidaci naprosto bezvýznamného starého prďoly jménem Skripal. Důkazy jsou prý nezvratné, ale nikdo je nesmí vidět. Rusko se nesmí zúčastnit vyšetřování, ale má se bleskově přiznat k „nezákonnému použití síly na území Anglie“, protože ten sajrajt se před třiceti lety vyráběl v Sovětském svazu a basta fidli. 

Díval jsem se na projev té vyschlé anglické šišky v britském parlamentu a běhal mi mráz po zádech. S podobným fanatickým zápalem a pevnou vírou v sebe kdysi senátor McCarthy ve jménu boje proti komunismu téměř rozvrátil USA a desetitisícům svých spoluobčanů zničil život. Jen o pár let později s tímtéž fanatickým zápalem třískal Nikita Chruščov na půdě OSN botou do řečnického pultíku během diskuse o tom, která z velmocí je více imperialistická a vzápětí díky němu přivedl svět na pokraj jaderné války při Kubánské krizi, čímž by spolehlivě zničil život miliónům.

Zaslepený fanatismus stejného druhu, jaký byl nyní k vidění v britském parlamentu, je koneckonců součástí i naší historie. Prokurátor Urválek a jeho kolegové ve jménu obrany socialistického zřízení před podvratným působením cizích agentů a jejich imperialistických chlebodárců sázeli rovněž nezvratnými důkazy podepřené špagáty a doživotí v uranových dolech jako na běžícím pásu.

Čtu teď shodou okolností knihu „Náměsíčníci“ od krajana soudružky prokurátorky Májové, historika Christophera Clarka. Pojednává o okolnostech vedoucích k první světové válce a podle jejího názvu je patrné, že autor z jejího rozpoutání neviní nějakou konkrétní zlolajnou osobu jedné určité národnosti, ale celý zástup lidí napříč kontinentem. Všichni byli vedeni nejlepšími úmysly zachovat mír, všichni byli přesvědčeni o tom, že válku chtějí ti druzí, všichni byli skálopevně přesvědčeni o oprávněnosti svých nároků a všichni měli ničím nepodloženou víru v předurčení svého národa vést Evropu ke světlým zítřkům.

Ve skutečnosti byli do jednoho náměsíčníky, kteří pod vlivem vlastní neomylnosti, dokonalosti a fanatické víry přivedli Evropu k téměř dvaceti miliónům mrtvých a k totalitním režimům, které následně zabily další desítky miliónů lidí. Obyčejných lidí. Náměsíčníci samotní se za všech okolností bohužel v zákopech, koncentrácích nebo v hladovějící ukrajinské vesnici vyskytují velice sporadicky. Což je skutečně veliká škoda, protože dějiny by v tom případě vypadaly určitě jinak.

Mayová a spol. jsou další generací náměsíčníků, ale jaksi moderních. Kouzlo starého světa „Pax Britannica“, kdy diplomaté a politici dokázali přivést svět do zkázy s takovou noblesou a nonšalancí, že si toho člověk všiml až když se ocitl v tom zákopu, je nenávratně pryč. Vedeni nejlepšími úmysly nás svým absurdním a místy zcela šíleným chováním už sice také zase vedou do kopru, ale tak nějak pokrokově a v duchu jedenadvacátého století.  Na staré diplomatické serepetičky není čas a navíc jsou beznadějným kolonialistickým přežitkem. Teď je v módě přímočarost. Bez nejmenších důkazů vyslovovat přes média na první pohled směšná obvinění, zasílat absurdní ultimáta a vyhlašovat sankce. Zatím jen sankce.

Já nevím, kdo otrávil toho chudáka a jeho dceru, ale silně pochybuji o britské verzi. Nikoliv proto, že bych zaslepeně miloval Putina a „Sovětský svaz“, ale pouze proto, že mám mozek a nebojím se ho používat.

Vždycky by se mělo začínat otázkou „cui bono –  v čí prospěch“? Komu by násilná smrt ruského vlastizrádce a britského důchodce mohla prospět?

V první řadě nevidím motiv a na první pohled se i nezasvěcenému člověku nabízí řada dalších otázek. Co by jeho smrtí Rusko získalo? Šlo o nyní již dlouhou dobu bezvýznamného dvojitého agenta v penzi, který byl před lety součástí výměny lapených špiónů mezi Velkou Británií a Ruskem. Pokud by měla být motivem vlastizrada, protože té se Skripal prokazatelně dopustil tím, že udal své kolegy z branže, proč by ho Rusové nezlikvidovali ještě když ho měli v rukou?

I kdyby se z nějakých záhadných důvodů po deseti letech rozhodli, že ho zlikvidují, proč by proboha volili tak divadelní způsob a navíc s vlastnoručním podpisem autora? Proč by nepoužili nějaký ve světě běžný a především nenápadný způsob odstraňování nepohodlných osob – přejetí autem, dopravní nehoda, 20 deka C4 pod palivovou nádrží, udušení hranolky, utonutí ve vaně, předávkování acylpyrinem, náhodný skok z 21 patra, infarkt? Proč ho prostě neznámý ruský pachatel neuškrtil, nezastřelil, neubodal, nebacil po hlavě cepínem jako kdysi Trockého? Umějí to stejně jako jejich západní kolegové výborně.

Proč by Putin slovy Borise Johnsona Skripala „osobně nařídil zabít“ a zanechat na místě činu vlastní navštívenku? Aby mohlo být Rusko a on sám obviněn z útoku chemickými zbraněmi? Aby přišly další sankce, bojkot mistrovství světa ve fotbale, další vytěsňování Ruska z mezinárodního společenství? Aby vyprovokoval válku a Rusko bylo stejně jako zbytek světa zničeno? Fakt si tohle někdo svéprávný myslí, pane Stropnický? Má to zhruba stejnou logiku, s jakou neustále „používá chemické zbraně“ vítězící Asad.

Soudní komentátoři a lidé znalí věci se vyjadřují v tom smyslu, že po již poněkud vyčpělém tématu „ruské agrese“ na Ukrajině, ruských hackerů a hybridního ruského hybridění, bylo třeba prostému lidu Západu nabídnout další stupeň protiruského trolení, které se stalo prakticky jediným způsobem komunikace s Ruskou federací.

Česká republika v tom hraje také svou hrdou úlohu a jak jinak, než na té správné straně. Aniž by kdokoliv z našich politiků viděl sebemenší důkaz, postavili se na stranu Velké Británie s tím, že jí prostě věří, protože spojenci by si přece nelhali bla bla bla. Hm. Nějak si nemůžu vzpomenout, jestli jsme někdy v minulosti měli spojence, včetně Velké Británie, který by nám nelhal jako když tiskne a který by nás, když došlo na lámání chleba, elegantně neponechal napospas osudu.

Rusko nás navíc jmenovalo jako jeden z potenciálních zdrojů oné bojové chemické látky, což Stropnického se Šlechtovou celkem pochopitelně rozpálilo do běla a donutilo k řadě pozoruhodných výroků. Dají se shrnout asi takto: My nic, my muzikanti.

Faktem ovšem je, že náš protichemický prapor je výkladní skříní armády, všude ho před sebou strkáme jako armádní klenot vysoké kvality a hodnoty. A nemusíte být zrovna odborník, aby vás napadlo, že když je něco protichemické, je to zároveň z podstaty věci také chemické, že.

„Náš pluk chemiků se zabývá výhradně ochranou proti těmto látkám“ , prohlásila ovšem kategoricky ministryně Šlechtová. Hm.

Pokud se chcete proti něčemu bránit, musíte vědět proti čemu. Pokud to chcete vědět, musíte mít vzorek. Pokud chcete mít vzorek, musíte ho umět vyrobit. Pokud něco umíte vyrobit, můžete to použít. Tečka. Ale zároveň chápu, že očekávat přiznání výroby velice smrtící bojové chemické látky, byť malého množství pro „laboratorní účely“, by bylo opravdu velice nerealistické. Tak to prostě chodí.

Kolik je asi té látky zapotřebí k zabití jednoho člověka? Necelý gram?

Všechno navíc velice ulehčuje, pokud „Novičok“ předtím „likvidujete“ v místě původní výroby, někteří jeho vývojáři mají nyní občanství vaše, nebo vašich spojenců, jsou vám velice vděční a rozhodně si to s vámi nechtějí nijak rozházet.

Ale třeba jsem „Bajku o Novičoku“ fanatické paní Májové jen nepochopil správně, protože jsem pod vlivem ruských ideodiverzních centrál, sionistů a své pravicově konzervativní manželky. Protože podle nich umějí varianty chemické látky A-230 nazývané médii „Novičok“vyrobit téměř všichni členové NATO, včetně Velké Británie a Česka – přesně jak uvedlo Rusko – jejich výrobní vzorec je veřejně znám od roku 2008 a je k dostání za 30 dolarů na Amazonu.

Přesto všichni, včetně naší potetované ministryně obrany před Ruskem, unisono dokola vřískají „Putin, Putin!“

Vrcholný politický představitel by měl teoreticky reprezentovat to nejlepší z populace daného státu. Elitu. Místo toho vidíme opět samé náměsíčníky, i když nepochybě elitní.

Je mi Velké Británie, země, jenž dala světu Churchilla, líto. O nás a zbytku civilizovaného světa ani nemluvě.

6,960 total views, 2 views today