Pobodaný mučedník, sprejeři z nenávisti a ctnostný udavač

Policie ho vyslyšela, případ důkladně vyšetřila a došla k závěru, že se skutek nestal. Jinými slovy, že si „brutálně“ přepadený aktivista útok vymyslel a opatrně se do špeku píchl sám. Dal jsem panu Fendrychovi několik týdnů času, aby se s touto skutečností popasoval jako muž a komentátor. Vždycky ví nejlépe, co by si česká veřejnost měla myslet, vždy vidí naprosto jasně všechna ohrožení naší vratké demokracie, vždy překládá jasné návody, kdo a co by se v zájmu „svobody“ mělo ukázňovat, nebo potlačovat. Jako bývalý šéfredaktor Respektu má ostatně k šíření dobra, správných ideových postojů a společenské likvidaci názorových oponentů tu nejlepší kvalifikaci.

Velmi překvapivě jsem se žádné reakce na loutkové představení „pobodaného“ muslima a jeho rovněž „obzvláště dobře vypečené“ družky ze strany pana profesionála nedočkal. Úkol nasměrovat veřejné mínění žádoucím směrem byl splněn, pravda není důležitá. Velebení Halíka s Jourovou, nastavování zrcadla českým xenofobům a jejich převýchova v europtimistické multikulti nadšence si žádají maximální nasazení.

Přitom jsou to právě takové fendrychovské účelové komentáře, které významně přispívají ke společenskému napětí, podněcují tu mýtickou „nenávist“ a tvoří neexistující problémy. Tito bojovníci s hnědým slizem z kdejakého prdu okamžitě vyrobí kuličku, prohlásí ji za důkaz ohrožení demokracie a nástupu fašizmu a žádají tvrdá opatření. Něco mi to připomíná a jde z toho mráz po zádech. Ve jménu potírání „nenávisti“ volají po totalitních praktikách a vydávají je za opatření na obranu svobod. Mám čím dál silnější pocit, že v nich samých je daleko více nenávisti, netolerance a sklonů k hnědé barvě, než v těch, které z toho permanentně obviňují.

Češi nejsou nijak nadprůměrně rasističtí, nebo xenofobní, jak se nám snaží neustále namlouvat, důkazem toho jsou statisíce cizinců žijících poklidně v naší zemi. Nejsou ani islamofobní, dokonce si troufnu tvrdit, že proti islámu jako náboženskému směru u nás většina populace nic nemá. Vadí jim však, že nedílnou součástí tohoto konkrétního náboženství je ideologická část, která je neslučitelná s hodnotami západní civilizace a jíž se muslimové tvrdošíjně odmítají vzdát. Mají na to plné právo a ve svých zemích ať si klidně žijí podle středověkých zákonů. V Evropě však platí naše pravidla a kdo tady chce žít, musí se jim plně přizpůsobit. Muslimové po celé Evropě nás však neustále přesvědčují o opaku a spolu s dobrosery všechny vytrvale nutí přizpůsobit se jim. Kdo nesouhlasí, je pravicový extremista a rasista.

Fendrychův „pobodaný“se pokusil předstíráním rasově motivovaného útoku polarizovat společnost, vyhrotit situaci a zvýšit napětí. Jeho divadelnímu představení se dostalo široké mediální publicity, spolu se svojí přitelkyní nám byli dáváni za vzor občanské solidarity s trpícími a byla nám neustále otloukána o hlavu naše xenofobie, vedoucí až k onomu brutálnímu „násilí“. Pak bublina najednou splaskla a v mediálním prostoru nastalo hrobové ticho. Objevilo se pouze několi článků v duchu „kdoví, jak to bylo“, nepřímo obviňujících policii z diletantství a zaujatosti. Pokus o umělé vyvolání společenského konfliktu nikomu z dobroserů nestál za komentář, nejméně ze všech Fendrychovi. Lidovky.cz dále zveřejňovaly rozhovory s dvojicí aktivistických extrémistů, jakoby se nechumelilo. „Prostě jim nevyšel podfuk, no bóže, náhodou ho nikdo nepobodal, ale určitě ho někdo pobodat chtěl, protož jste stejně všichni rasisti.“

Největší důkaz o české rasové nenávisti tak už potichu spadl do koše a nemám pochyb, že stejný osud potká i ten druhý největší. „Nenávistné“ posprejování kaváren „bez nenávisti“ bude nepochybně policií odloženo, neboť se nepodaří odhalit pachatele. I kdyby se stal zázrak a někoho polapili, nebude to médiím stejně k ničemu, neboť mnoho indicií nasvědčuje, že jde o „nenávist„ z podobného soudku, jako v případě „pobodaného“ muslima. Martin Fendrych i v tomto případě bil na poplach před „největším nebezpečím, kterému Česko čelí“. Mám jiný názor a tvrdím, že největším nebezpečím pro Česko jsou podobní novináři a podobné projekty. Spolek vykuků HateFree, financovaný také z našich daní, čelí fiktivní pravicové „nenávisti“ šířením skutečné levicové nenávisti a umělým rozdělováním společnosti.

Nic z toho, čím neustále eurohujeři straší se nekoná, čeští „rasisté“ se pořád neměli k činu, tak se to prostě extrémní levice pokusila trochu popostrčit žádoucím směrem. Z pohledu mainstreamu je to samozřejmě v pořádku, levicový extremismus neexistuje, nebo je žádoucí, protože má ušlechtilé cíle. Pokud jako sprejeři, žháři, násilníci, nebo extremisté držíte v rukách cedule s nápisy „Refugees Welcome“, nebo „HateFree“, nemáte se ze strany médií ani státu čeho bát. Naopak, vašemu spravedlivému boji se dostane široké publicity, jako například v případě levicových radikálů z pověstné „Kliniky“, kterým ČT v hlavní zpravodajské relaci udělala po opakovaném neoprávněném obsazení cizího majetku velmi pěkné veřejnoprávní PR.

Do té úporné snahy vyrobit z Česka bruselskou socialistickou provincii, kde menšiny vládnou většině a klasická rodina skládající se z ženy, muže a dětí je směšný anachronismus, hezky zapadá i naše tradiční silná stránka – udavačství. K doposud nejznámějšímu českému práskači Čurdovi se v nejlepším duchu národního folklóru onehdy přidal donašeč jménem Čulík. Hlavní ideolog levicového internetového plátku Britské listy považoval za svou občanskou povinnost udat MuDr. Vladislava Rogozova, českého lékaře a bývalého kolegu bigblogera jeho britskému zaměstnavateli. „Považoval jsem za svou občanskou povinnost informovat anglosaské prostředí o rasistických nehoráznostech, které v uzavřeném ghettu českého jazyka publikoval Vladislav Rogozov, zaměstnanec fakultní nemocnice v anglickém Sheffieldu.“

Čulík i Rogozov žijí a pracují ve Velké Británii. Doktor Rogozov píše a hovoří o svých zážitcích a zkušenostech z Anglie. Jeho prožitky se zřejmě liší od zkušeností soudruha Čulíka a proto bylo třeba rázně po bolševicku zakročit. Británii ani Česko si rozvracet nedáme! Doktor Rogozov je momentálně suspendován a čeká na výsledky šetření zda je, či není rasista. Čulík sklidil od svých ideově spřízněných kolegů potlesk na otevřené scéně a jeho udání nikdo z intelektuálních „elit“ neodsoudil. Zřejmě ho považují za morálně ospravedlnitelné, Čulík přece udával pro dobrou věc.

Pokud pomineme fakt, že vyslovení kritického názoru je pokládáno multikulti idioty automaticky za rasismus, nebo extremismus, zůstane nám samotný akt udavačství. Rogozov je myslící člověk, má nějaký názor a ten může být mylný úplně stejně jako názor Fendrycha, Čulíka, nebo Žemby. Mít kritický názor není rasismus soudruhu Čulíku a spol., je to základní lidské právo a hybatel společenského pokroku. Díky tomu je západní civilizace tam kde je a muslimský svět rovněž.

Rasismus je odmítnout ošetřit Pakistánce, protože je černý, rasismus je nutit ho sedět v autobuse na zadních sedadlech, rasismus je diskriminace jiného z důvodu barvy, etnicity nebo vzhledu. Nic z toho doktor Rogozov, pokud vím, nedělá. Kdyby ano, dávno by letěl, v tak multikulti městě jako je Sheffield, by rasistický lékař nevydržel deset let pracovat a lstivě skrývat svůj rasismus. Jeho jedinou „vadou“ je, že odmítá být jako ony tři pověstné japonské opice – „nevidím, neslyším, nemluvím.“ Udat někoho z důvodu názorové neshody je odporné. Udat někoho s úmyslem způsobit mu tím újmu, je ještě odpornější. Nevidět, neslyšet a mlčet k takovému skutku, je rovno samotnému udavačství. Schvalovat ho pak může jen dokonalá duševní děvka.

Karel Čurda udal kolegy parašutisty, legendární „Tři králové“ – Mašín, Morávek, Balabán – jedni z nemnoha skutečných hrdinů odboje se všichni stali obětí udavačů, Čulík udal Rogozova. Pokřivenci mezi námi už po generace udávají všechny, kteří si zachovali páteř a odmítají smradlavé teplíčko šedé zóny. Vítejte v té skvělé společnosti, soudruhu Čulíku.