Zdroj: ČT

Už asi měsíc sedíme se ženou u televize s popcornem a natěšeně čekáme, až Rusko  každou chvíli úplně bezdůvodně napadne Ukrajinu. Zatím jsme ale zklamaní a přemýšlíme, jestli Putin vůbec ví, že podle ČT už měl dávno začít.

To, co zaznívá o Ukrajině z médií jsem doposud úspěšně ignoroval. Máme tady svých problémů dost, tak proč ztrácet čas. Kdybych náhodou pocítil neukojitelnou touhu dozvědět se, jak to je ve skutečnosti, musel bych stejně jinam. Vnímám proto jen tu zábavnou stránku věci.  Média, jejich oblíbené mluvící hlavy i politici, se totiž zase překonávají.

A jak je v mediálním i politickém prostředí dobrým zvykem nikoliv v tom, kdo pohovoří fundovaněji, zasvěceněji, rozumněji nebo dokonce, bože chraň, objektivněji. Nýbrž jako vždy v tom, kdo bude víc mimo mísu, kdo řekne větší blábol, kdo přileje více oleje do ohýnku a v tom, kdo zasune hlouběji hlavu do euro-atlantického zadku. Ty nejpopulárnější mluvící hlavy pak zvládnou vše v jednom několika větami.

Jak jsem uvedl v úvodu, psát se mi o tom nechtělo. Ukrajinské problémy mám na banánu, osud tamní demokracie dtto a nikoho tam neznám. Ukrajinci, respektive nějaká jejich část, se rozhodli močit proti větru, to mívá následky a jaké nakonec budou mě nepálí. Informace z médií mají nulovou hodnotu a dolovat furt dokola „pravdu“ z hlubin internetu mně nebaví. Ale jako v mnoha případech předtím, tak i nyní mne ke změně názoru popostrčil úchvatný výkon moderátora, respektive moderátorky ČT.

Tvarůžková dneska odpoledne zjevně dostala úkol demonstrovat jedním vrzem na poslanci Kobzovi z SPD pro nespokojené koncesionáře, že ČT je objektivní a ty spokojené zase opět utvrdit v pečlivě udržovaném přesvědčení, že SPD je fašistická strana.

Bylo to trochu dobrodružné, trochu cestopisné a velice zábavné. Tvarůžková se snažila, ale Kobza je tvrdý oříšek. Nejen, že nevypadá jako fašista a nemluví jako fašista, ale navíc v každém okamžiku působí dojmem vzdělaného, vyrovnaného člověka s velkým rozhledem, kterým tento bývalý zkušený diplomat i skutečně je.

A to i ve chvílích, kdy Tvarůžková drsně útočila tradičně hluboko pod pás a do toho rovněž tradičně podle notiček pro „fašisty“ skákala Kobzovi neustále do řeči a kdy bych já dávno poslal Tvarůžkovou do prdele. Smekám.

Pan Kobza je mi ostatně už dlouho sympatický, osamělý hlas věcnosti a rozumu v politické poušti, ovšem po dnešku ho miluju, chtěl bych si ho vzít a mít s ním děti. Být Kobza SPD, tak klidně vstúpím nebo aspoň volím.

Tomu okamžiku, kdy na urputnou snahu vymačkat z něj předepsané rituální  odsouzení Ruska jako jediného viníka „zvyšování napětí“ a za „hromadění vojsk“ lakonicky odpověděl, že na rozdíl od vojsk NATO se Rusové hromadí doma a že by takto reagoval každý stát u jehož hranic se děje to, co na Ukrajině, se budeme se ženou smát až do ruského útoku.

Ale to nebylo dneska všechno. Slzy smíchu v souvislosti s Ukrajinou a Českou televizí u nás vytryskly ještě i o něco později, při hlavních zprávách. Její hlavní církevní inkvizitor doktor Železný totiž informoval věřící, že Velká Británie obvinila Kreml, že chce na Ukrajině dosadit loutkovou vládu. Ha!

Jistě. Zatímco Londýn, Brusel a hlavně Washington dosadily v roce 2014 na Ukrajině, za ruskými humny, vládu neloutkovou… Asi nemám slov.

A když už jsem se do toho dal, tak do třetice všeho dobrého. Z plejády dutých hlav, které k Ukrajině říkají to, co se od nich očekává, jsem si vybral jednu z nejdutějších. Což mimo jakoukoliv pochybnost prokázala již mnohokrát a jistě ještě opakovaně prokáže.

Naše nová ministryně obrany pošle Ukrajině 5 tisíc dělostřeleckých granátů. Aby prý podpořila její, cituji: „cestu k demokracii.“

Aha. Jsem nevěděl, že cesta k demokracii se dá podpořit i granáty. Které obdarovaná strana v tamní občanské válce nepochybně dříve či později vystřelí na stranu druhou. A já fakt silně pochybuju, že soudružka Černochová nám zaručí, že české demokratické granáty nedopadnou na nemocnici, školku nebo aspoň na nějakou povstaleckou bábu teroristku, co půjde sbírat roští, aby v té ruské…ech pardon, ukrajinské zimě nezmrzla.

Chtěl bych se v této souvislosti paní Černochové na dálku imaginárně zeptat, jestli  třeba předtím nepřemítala, proč například Německo, náš velký vzor, vyhlásilo na dodávky zbraní Ukrajině embargo, a tvrdě ho prosazuje i u zbraní, které již prodalo třetím zemím?

Opičíme se po nich ve všem tak, že by jeden zvracel, ale ausgerechnet v tomhle to  budeme najednou dělat po svém. Snažím se v tom najít aspoň nějakou logiku, když už ne humánnost, ale nedaří se.

Nyní bych vám všem, jak je tady dobrým zvykem, chtěl stručně sdělit, jak to bylo a co si máte o tom, co se tam děje teď, myslet.

V roce 2013 došlo na Ukrajině k převratu podporovanému USA a EU, při kterém byl svržen demokraticky zvolený, prorusky orientovaný prezident, který nechtěl tak úplně skákat, jak Západ pískal. Aby mohla být dosazena proamericky a prozápadně orientovaná vláda, která skákat spolehlivě bude.

Ukrajinu i stav její demokracie přitom měli všichni zúčastnění u prdele, motivem bylo zasáhnout Rusko. Které od nástupu Putina kontinuálně stoupá vzhůru ze sraček, do kterých ho Západ za Jelcina cíleně posadil a které zároveň od té doby rozhodně také odmítá skákat.

Nevím, co Západ čekal, ale Rusko pochopitelně na primárně protirusky orientovanou následnou občanskou válku v sousední zemi, kde je významná ruská menšina, adekvátně zareagovalo.

Obsadilo rusky mluvící Krym, protože si jednoduše nemohlo dovolit o něj přijít. A podpořilo ruskou menšinu na Donbasu, které se změna poměrů o 180 stupňů spojená s jejich diskriminací a rozpoutání celostátní protiruské hysterie tak úplně nezamlouvaly, v jejich odporu.

Poslední hřebíček do ukrajinské rakve a do rakve vztahů s Ruskem se Západu podařilo zatlouct v okamžiku, kdy začal nahlas mluvit o vstupu Ukrajiny do NATO. Mám k tomu jednoduchý geopolitický komentář: Ukrajinu v NATO Rusko ve vlastním zájmu nikdy nepřipustí, tečka. To by rovnou mohlo spáchat sebevraždu. Kecy o právu států na svobodnou volbu si v tomto konkrétním případě můžete strčit do prdele.

Státy v postavení Ukrajiny, Gruzie nebo i Česka, tedy státy na geopoliticky kritických místech, si nikdy nevybírají svobodně. Notabene v tak vyhrocené situaci, kdy Západ systematicky zvyšuje tlak, vyvolává napětí, provokuje a k tomu soustavně kope Rusko do koulí pomocí sankcí. A jedna velmoc musí respektovat zájmy druhé.  Kromě toho, jak známo, velmoci nemají spojence, jen zájmy. Takhle to prostě chodí.

A nerespektovat to, navíc z imbecilních důvodů, je velice nebezpečné. Jak řekl Tvarůžkové Jiří Kobza, Rusko už nemá kam ustoupit, Rusko je doma.

Závěrem přemýšlím o tom, proč ten samý problém co s Ukrajinou, neřešíme třeba s Finskem, také bývalou součástí Ruska, která také není v NATO. Z dobrých důvodů.  A nikdo nevykřikuje, že jeho vstup do NATO je otázka života a smrti, nikdo kvůli tomu netluče na válečné bubny.

Zřejmě to tehdy, když se velmoci domlouvaly, byly nějaké lepší časy.

3,452 total views, 1 views today