Od voleb uběhlo pár dní a vše se vrací do starých kolejí. Úsměvy, sliby, morální zásady, ctnostné chování a vybraná mluva jsou na další čtyři roky minulostí a politici se zaplaťpámbu začínají opět chovat přirozeně. Tedy jako dokonale bezpáteřní, oportunističtí, prolhaní a slizcí pokřivenci, kteří by i za malý dílek moci prodali vlastní babičku.

A volby samotné dopadly tak, jako vždycky. Většina občanů je tradičně měla na párku a ti, co se navzdory vší doposud výhradně tragické zkušenosti opět zachovali jako vzorní občané, se místo vytoužené změny k lepšímu rovněž tradičně dočkali pouze výměny party, která si na radnici už nasušila, za partu, která se chystá si tam nasušit nyní.

Komunální volby mají od té správné velikosti obce pouze tento jediný primární účel. Pokud během volebního období náhodou dojde i na splnění nějakého předvolebního slibu, jde zpravidla o náhodný vedlejší produkt vzniklý při důsledném naplňování primárního účelu. Čest oněm pár světlým výjimkám.

K tomuto závěru jsem dospěl dlouhodobým pozorováním dění okolo jednoho nejmenovaného magistrátu. Politických part se tady vystřídalo hodně a nebýt toho, že tuto změnu vždy avizují volby, nikdo by si toho nejspíš ani nevšiml. Všechno běží víceméně stejně jako předtím. Věci pro občana důležité má ta nová parta pokaždé vzácně shodně s tou minulou na banánu a jedinou změnou je pokaždé to, že se zruší dotovaná megacypovina, kterou rozjeli ti před nimi pro své kámoše a vymyslí se jiná, pro jiné kámoše. Jak se jmenuje nový primátor a za koho na své sesli sedí, není za těchto okolností nijak zvlášť důležité.

Většinově jde pokaždé čistě o projekt zaopatřovacího ústavu pro mocichtivé neukojence, jehož hlavním smyslem je dojit veřejné rozpočty všeho druhu tak dlouho, dokud nejsou cecky suché jako troud, voliči neprohlédnou, nebo dokud orgány činné v  trestním řízení neprovedou první úkony.

Druhou královskou disciplínou komunální politiky je vedle dojení veřejných cecků napojení na všechny další průměrnému voliči představitelné i nepředstavitelné penězovody, které s činností obce či ještě lépe města nějak souvisejí. Plat starosty, radního, či náměstka primátora se pochopitelně také hodí, ale ve srovnání s přístupem k ceckům a penězovodům, jde o pouhé nepatrné kapesné. Tak na kubánská cigára a skotskou pálenku z obilí.

Také při praktické realizaci komunální politiky nabyté kontakty mají cenu zlata a je nutné je pečlivě pěstovat hned od počátku, protože času je málo. Kromě zvětšení hromady toho, co lze nahrabat pod sebe, se skvěle hodí i k pozdějšímu pohodovému přežití velice smutného období bez mandátu. Kromě vytrvalého hrabání pod sebe je rovněž důležité nechat smočit zobáček také všechny staré kámoše, co mají vhodnou firmu a vybrané dobré známé z golfu.

Výsledkem smáčení těchto četných zobáčků je pak například známá Karlovarská losovačka, jejímž hmatatelným výsledkem je malá hokejová hala v ceně velkého mezinárodního letiště a obří dluh, kruháče a retardéry každých deset metrů, lavička za téměř tři sta tisíc, jedna záchodová štětka za 4 316 Kč, nebo úřednické počítače na smolení lejster za cenu těch, co řídí v NASA vesmírné lety.

Na předvolební, povolební i jiné oficiální politické kecy, jejichž jediným účelem je dostat vás v určený čas k urně, tedy raději zavčasu zapomeňte a už nyní si uvařte zklidňující zelený čajík. Ti, co jste je právě v marné naději přišoupli ke korytům, je pustili z hlavy nejpozději první ráno po volbách. To, co vás ve vašem městě sere nejvíc, jako třeba děravé silnice, zůstane s velmi vysokou pravděpodobností i nadále beze změny. Místo toho se u vás objeví nové klidové zóny, radary a kamery, multifunkční online popelnice, půjčovny růžových kol a LGBT free zastávky MHD. A aby se zachovala žádoucí rovnováha, zmizí naopak další parkovací místa, prodejny potravin a ševci a zvednou se všechny platby i poplatky.

Ať jste zkrátka volili, jak chtěli, žádné změny si v následujícím období pravděpodobně nevšimnete. Velice sporadicky budete mít vzdálený pocit, že radnice koná, jak má, a ve zbývajícím čase vám zase půjdou z uší bubliny. Podotýkám, že tato vysoce subjektivní amatérská analýza se zpravidla netýká venkovských prdelí, kde se všichni znají osobně a jejichž rozpočty navíc nestojí za námahu, a těch několika málo šťastných měst a městeček, kde z nějakých záhadných důvodů tato zavedená pravidla evidentně neplatí.

Na druhou stranu zase nelze brát tak úplně za bernou minci ani mé výše zmíněné prohlášení o imunitě malých obcí vůči výskytu vychcaných zlatokopů. Na to je jen v našem kraji příliš mnoho výjimek – viz například poměrně známé případy Bublavy a Pramenů.

Senátorem snadno a rychle

Volby senátní dopadly o něco zajímavěji, protože probíhají jiným způsobem a volič má v tomto případě mnohem větší vliv na to, kdo nakonec zasedne u koryta a kdo se bude muset i nadále živit prací.

Jejich výsledek i přes tradičně mizivou volební účast v plné nahotě ukázal, jak si u nás momentálně a zcela bez ohledu na klamnou realitu sociálních sítí skutečně stojí dva momentálně převažující ideové proudy.

Naprostý debakl prakticky všech kandidujících euroskeptiků a zastánců zdravého rozumu již v prvním kole, i jejich celkově nízká voličská podpora poměrně značně kontrastovaly s relativně velkou voličskou podporou eurohujerů, levicových liberálů, digitálních bolševiků, marketingových loutek a užitečných idiotů.

I Českou televizi pravidelně sledující člověk by z toho měl být bez obtíží schopen vyvodit závěr, že tábor války, globalizace a korporátního fašismu, ztělesněný zřejmě nejlépe již stoprocentně jistým novopečeným senátorem Drahošem, je v mobilizaci svých sil dlouhodobě mnohem úspěšnější, než tábor míru a zdravého rozumu, jehož nejznámějšími reprezentanty byli v tomto klání idejí zřejmě pánové Kuras, Jakl a Konvička.

Drahoš – 20 595 hlasů a postup z prvního kola, Benjamin Kuras – 2 801 hlasů a čao kakao. Hilšer – 15 045 hlasů a téměř jisté vítězství v druhém kole, Ladislav Jakl – 2 159 hlasů a fertig. Pan Jakl má u mne ovšem jedno malé, bezvýznamné plus, neboť dokázal v přímém souboji porazit kandidáta europolitbyra Gabala, což mi přivodilo krátkodobý pocit absolutního štěstí a já touto cestou Ladislavu Jaklovi srdečně blahopřeji. Konvičkovo tisíc ostravskych hlasů celkem reálně odráží jeho skutečný politický potenciál navzdory tomu, že jeho veřejná činnost je zpravidla chvályhodná. Z příčetných kandidátů tak postoupila do druhého kola, nemýlím-li se, pouze paní Chalánková, protože Kubera se jako tradiční výjimka potvrzující pravidlo nepočítá. Pokud jsem snad ještě někoho normálního vynechal, tak se omlouvám.

Celkovým výsledkem voleb tedy bude bez ohledu na dosud neskončené druhé kolo významné navýšení počtu v senátu pohodlně vegetících dobroserů, jejichž hlavním stranickým úkolem je jednohlasně zvedat ruce pro všechny směrnice a regulace EU, ať jsou sebedementnější a napomáhat tak postupné likvidaci suverenity ČR a jejímu bezproblémovému začlenění do vznikajícího  Svazu evropských socialistických republik. A nebo bránit čemukoliv, co by tento schválený proces mohlo zvrátit.

Ještě se musím zmínit o naší čistě rodinné záležitosti, úzce související se senátorskými volbami. Ve volebním okrsku  Rokycany kandidoval ing. Martin Uhlíř, MBA. Z důvodů, jenž tu nebudu rozebírat, jsme měli s mou paní opravdu mimořádný zájem na tom, aby tento velice pokrokový ing. Imbecil, MBA neuspěl. Dokonce jsme kvůli tomu jednu chvíli uvažovali, že se přestěhujeme do Rokycan.

Nakonec to nebylo potřeba, protože pan inženýr v klání obsadil krásné předposlední místo, přičemž ho předstihl i kandidát SPD, což mu muselo způsobit značné psychické trauma. Nicméně fakt, že toto od pohledu podivné individuum, stavící svou kandidaturu z nedostatku čehokoliv jiného výhradně na lži, klamu a neuvěřitelném blábolení, dokázalo přesvědčit o své senátorské nepostradatelnosti 2 374 voličů, je poměrně alarmující.

Nejsem si zcela jist, zda tato neradostná skutečnost vypovídá více o Uhlířovi, nebo o jeho voličích. Pokud jste si ho snad ještě nezařadili, tak je to ten, co vlastním tělem bránil Foglarovo knihy před zneuctěním Zemanem a taky ten, co mu Foldyna chtěl na Olšanech při jedné rušné společenské události kvůli jeho aktivistické neodbytnosti „dát jazyk“.

Volby jsou prý svátkem demokracie a skutečně krásná věc, ale nic si za ně zpravidla nekoupíš. Změnu k lepšímu určitě ne, maximálně posvěcení statu quo. V dějinách není zaznamenáno mnoho případů, kdy by lidé dosáhli významné a především vytoužené politické změny pomocí házení popsaných papírků do bedýnek podle pravidel těch, kterých se tím chtějí zbavit. Alespoň já si při psaní tohoto textu žádný takový nevybavuji.

Účinná změna režimu, který připadá významné části občanů odpudivý, vlastizrádný, či prostě jen déle absolutně neakceptovatelný, se musí provádět jinak a jinde.

4,088 total views, 1 views today