Prezident pronesl nejstrašnější inaugurační projev od roku 1918. Většina politiků a novinářů v něm identifikovala kromě stařecké demence, žlučovité pomstychtivosti, šíření nenávisti a výrazné ruské stopy také přímý útok na svobodu projevu a nezávislost médií. Některé tradiční pilíře české demokracie tento nápor totalitarismu, sprostoty a putinismu nevydržely a během projevu demonstrativně opustily Vladislavský sál. Takový dojem alespoň vytvářejí média. Kupodivu přesně ta média, která Zeman zmínil při svém „útoku“. 

Úroveň a míru vznešenosti Zemanova projevu lze jistě hodnotit různě. Poloha hodnocení pak bude zpravidla záležet nejvíce na tom, zda je hodnotitel prezidentovým příznivcem či odpůrcem, politickým souputníkem či konkurentem, zda chápe podstatu demokracie či nikoliv, zda je schopen vnímat realitu a používat kritické myšlení a jestli má či nemá v hlavě nasráno.

Začneme časovou osou, protože je pro pochopení toho, zda skutečně při inauguraci došlo k „útoku na svobodu projevu“ důležitá. Nejprve Zeman ve volbách poráží Karla, což Karlovi voliči vyhodnotí jako nespravedlnost, která by se v pravé demokracii západního typu stát nemohla a reagují připíchnutím placek „Toto není můj prezident“, nerespektováním práva shromažďovacího, snahou zrušit přímou volbu a pokusy zavřít prezidenta do blázince.

V dalších volbách ten sprosťák Zeman poráží Drahoše, což Karlo-Drahošovi voliči již nerozdýchávají a díky nedostatku kyslíku přicházejí i o posledních zbývajících sedm mozkových buněk. Na funkci to bohužel nemá žádný vliv.

Výsledek voleb díky tomu opět interpretují nikoliv jako prostou vůli většiny, ale jako důsledek vrozené imbecility Zemanových voličů, jasné nedemokratičnosti přímé demokracie a působení ruských zaprodanců na internetu, který je kvůli tomu nutné cenzurovat. Volby jsou podle nich proto neplatné a musí se opakovat tak dlouho, dokud v nich nezvítězí někdo na prezidentskou funkci vhodnější. Hned poté bude třeba zrušit všeobecné volební právo a volby zpřístupnit pouze předplatitelům médií ze skupiny Economia a.s.

Mezitím, než se státotvorné dílo podaří a konečně bude nastolena ta pravá demokracie, se demokraté veřejně utěšovali tím, že se dědek určitě nedožije inaugurace nebo alespoň konce mandátu a všechno bude zase jako dřív. Jeden z jejich čelných představitelů mezi komentátory pod vlivem Zemanova tuhého kořínku zase vypracoval zajímavou teorii, že kvůli demokracii nemusí nutně umřít sám Zeman, úplně bude stačit, když vymřou jeho voliči.

A během všech těchto fází permanentního prezidentského puče, provozovaného místy nepříčetnými voliči Karla, stála prezidentem zmíněná média naprosto čitelně a jasně na straně pučistů a to včetně těch veřejnoprávních. A tento stav trvá dodnes. Ať Zeman udělá nebo řekne cokoliv, vždycky je to v jejich očích mezinárodní ostuda vedoucí k ruskému područí.

V tomto jejich počínání, majícím hlavní příčinu v Zemanově dlouholeté neochotě zúčastňovat se zavedených hrátek mezi novináři a politiky ve stylu „já na bráchu, brácha na mě“,  je třeba hledat důvody jeho permanentního upalování na mediální hranici. Jeho veřejné označování novinářů za „hnůj“, jakkoliv celkem pravdivé, atmosféře bohužel také zrovna nepřidalo.

Manipulace s veřejným míněním a „snaha vychovávat, místo informovat“, jak zmínil Zeman, se pochopitelně netýká pouze témat souvisejících s prezidentem. Je zcela zřejmé, že jeho kritika se týkala primárně jiných témat, která jsou politicky citlivá a s osobou prezidenta nijak nesouvisí. O jaká témata jde, snad nemusím vysvětlovat.

Dědek se ovšem inaugurace k jejich velkému zklamání dožil ve zdraví, zapřísahal si těsně vedle ústavy a přednesl projev, takže bylo nutné v rámci obrany základních hodnot  a ve jménu Václava Havla reagovat. Je otázkou, zda Němcová a spol. na inauguraci už přišli s tím, že pod nějakou záminkou demonstrativně opustí sál.

Vzhledem ke kostýmům a rekvizitám které zvolili, je to dost pravděpodobné, leč nepodstatné. Podle ústavy může každý činit cokoliv, co zákon nezakazuje, takže z tohoto hlediska je jejich odchod výhradně jejich věcí. Z hlediska bontónu, úcty k instituci hlavy státu, schopnosti vyslechnout názorového oponenta a hlavně prosté lidské slušnosti bylo jejich teatrální gesto sice projevem čistého buranství, ale to je rovněž výhradně jejich věcí.

A co že tedy bylo hlavním důvodem k jejich odchodu ze sálu uprostřed projevu hlavy státu za následného potlesku médií?

Údajný Zemanův útok na svobodu projevu, jehož citace se ovšem nikde pod palcovými titulky o „Útoku“ právě v těch médií, která Zeman při onom „útoku“ zmínil neobjevila a v nichž zazněly názory výhradně oním „útokem“ pohoršené strany. Zmíněná média tedy na jeho slova reagovala přesně v tom duchu, který prezident v projevu kritizoval. Rčení o potrefené huse se více než nabízí.

K tomuto zajímavému úkazu se již vyjádřila celá řada skutečně nezávislých komentátorů, které neplatí Bakala a kterým k vytvoření názoru nestačí jen novinové titulky. Zde třeba například velice přesné postřehy Radima Valenčíka.

Zeman prostě nezklamal a jeho inaugurační projev byl všechno možné, jen ne nudný. Určitě mohl být lepší – státničtější, diplomatičtější, neutrálnější, smířlivější. Mohl se dojímat nad naší demokracií, právním státem a prosperující ekonomikou. Mohl velebit ČT za profesionalitu, Bakalu srovnávat s Baťou a Kalouska označit za pilíř české demokracie. Určitě mohl při své inteligenci sesmolit a zpatra přednést něco mnohem více abstraktního a havlovského.

Otázka zní, zda by mu to bylo něco platné. Nebylo. Ať udělá cokoliv, vždycky to bude špatně, protože Zeman. On to ví, takže se v klidu přidržel svého naturelu a místo neutrální ódy na demokracii raději s gustem označil pravými jmény některé jevy, které podle jeho názoru většinu občanů pálí poněkud více než to, zda prezident v projevu zmíní důležitost odkazu Václava Havla.

Lumpa a zloděje Bakalu tak označil za lumpa a zloděje, který by měl sedět a ne si v klidu užívat majetku uloupeného horníkům. Manipulátory s veřejným míněním pracující v České televizi a Bakalomédiích označil za manipulátory s veřejným míněním, kteří si nezaslouží úctu veřejnosti. Také znovu podpořil zavedení obecného referenda bez omezení témat čímž, jak jistě chápete, si také v očích obránců demokracie před demokracií nijak zvláště nepomohl.

Nikomu neupírám právo na názor. Pokud někdo vidí v kritice počínání některých médií útok na svobodu projevu, nechť ho klidně vidí a hlásá to na všechny strany. Vypovídá to mnohem více o něm, než o Zemanovi. Mne jeho projev nijak nepobouřil, přišel mi přiměřený, naprosto očekávatelný a oprávněnou kritiku médií rozhodně nepovažuji za útok na svobodu projevu a novinářskou nezávislost. Mně ještě nějaké mozkové buňky zbyly.

Kdo ale cítí nezvladatelné nutkání být za jantara, ať jen klidně kvůli obraně vymývačů vlastního mozku a Bakalových ukradených miliard vyrazí s ostatními lumíky zase do ulic s vlajkami Evropské unie. Má na to plné právo. Stejně jako má každý právo nevšímat si faktu, že Vladislavský sál opustili výhradně politici financovaní Bakalou.

Bude to mít ale přibližně stejný smysl, jako protestovat proti naprosto bezvýznamné parlamentní funkci „komunistické mlátičky“ v komisi pro kontrolu GIBS, vzešlé z dokonale demokratických procedur a úplně stejných, ale nikým nezvolených komunistických mlátiček v čele právě oné GIBS a ministerstva vnitra si nevšímat.

 

Inaugurační projev prezidenta Zemana. Sice by asi nevyhrál mistrovství světa inauguračních projevů, ale rozhodně není útokem na svobodu projevu.

Apropó, když už přišla řeč i na „komunistické mlátičky“ a rozhořčené demonstrace proti jejich dávnému počínání. Bít demonstranty za komunistů podle komunistických zákonů je prý opovrženíhodné. Možná je. Třískat podle demokratických zákonů katalánské babičky, které chtějí volit, je tedy OK? Nebo jsem si loni na podzim Kalouska s Udženijou zabalených pod Koněm na pódiu do katalánských vlajek jen nevšiml?

2,172 total views, 1 views today