Obyvatelé jednoho francouzského horského regionu se prý děsí, co najdou , až roztaje sníh. Míněny jsou hromady zmrzlých afrických černoušků, kteří při cestě za evropskými sociálními dávkami překračují zimní Alpy a nejspíše prý přitom hromadně hynou. Společnost pro uvádění reportáží ČT na pravou míru k tomuto tvrzení vydala následující stanovisko: Jeden francouzský multikulturalista nejsou „obyvatelé“. Skuteční obyvatelé Francie se pravděpodobně mnohem více děsí toho, co jim zbude z Francie, pokud černoušků nezmrzne dost.

„Jestli někdo vběhne na náměstí svatého Marka křičíc „Alláhu akbar“, tak ho sejmeme. Před rokem jsem říkal, že po čtyřech krocích, dnes říkám, že po třech,“ řekl před časem starosta Benátek. Tento evidentně fanatický pravicový extrémista je kromě islamofoba navíc ještě homofobem, neboť pochody buzerantské hrdosti nazývá „klauniádou“. Ve světle těchto šokujících informací už jistě nikoho z vás nepřekvapí, že se rovněž zasadil o vyřazení knih propagujících svět LGBT+ z městských škol a to včetně francouzského učebnicového bestseleru „Jean má dvě maminky“. Pravicově konzervativní starosta tohoto osvíceného typu je v Evropě bohužel naprostou raritou a to i v řadách pseudopravice, rozežrané rakovinou neomarxismu. Velice naléhavě potřebujeme více Brugnarů a Kuberů a méně Krnáčových a Khanů.

Zajímavé. Itálii trápí rozmáhající se chudoba. Za deset let se počet chudých ztrojnásobil, třetina mladých nemá práci, neustále klesá porodnost a naopak stoupá emigrace. Celé rodiny žijí pouze ze starobního důchodu babiček či dědečků. O zhoubném vlivu neustávajícího přílivu afrických imigrantů ani nemluvě. Suma sumárum tady máme zemi, která patří k zakládajícím členům EU, která je součástí jeho „tvrdého jádra“ a pod jeho blahodárným vlivem už desítky let a která je díky tomu v naprostém hospodářském i společenském rozkladu a na prahu občanské války. Pokud tomu dobře rozumím, tak podle našich vyškolených mudrců je účast v tomtéž spolku, který zlikvidoval Itálii, z jejích obyvatel udělal žebráky a cizince ve vlastní zemi naší jedinou možnou variantou budoucnosti, která nemá žádnou alternativu?

Například podle soudruhů Hamáčka a Stropnického. Vystoupení z EU by bylo podle těchto dvou čelných eurohujerů a v případě Al-Hamáčka také významného islámského užitečného idiota, naprostou sebevraždou. A protože náš, plzeňskými právy neprohnaný dělný lid to stále většinově odmítá pochopit, je třeba vyjet za ním do agrofertích polí a německých továren s euroagitací a euročastuškami. Poddaným je třeba trpělivě vysvětlovat, že Evropská unie je ráj na zemi, do nějž jsem vstoupili z očistce a z nějž vede cesta pouze do pekla. „EU přináší spoustu dobrého pro naše občany a měli by to slyšet“, říká konkrétně Stropnický. Ano, to nepochybně. Ovšem EU také zároveň přináší občanům spoustu špatného a značná část z nich si myslí, že možnost jet si bez problémů nakoupit do Drážďan nevyváží ztrátu státní suverenity. Zamyslí se někdy někdo z těch šašků nad tím, že když se občanům musí téměř násilím líčit  fantastické výhody, kvůli kterým se prý vyplatí zřeknout se vlastní svobody a které ti burani nejsou schopni sami bez návodu identifikovat, nebude nejspíš chyba v nedostatečných pozorovacích schopnostech „buranů“?

Pan ministr Pelikán, takto synek z kdysi prominentní komunistické rodiny, je nešťastný ze zvolení komunisty Ondráčka do jakési pofidérní poslanecké komise a zvažuje svou rezignaci. Přiznám se, že „tento způsob uvažování našich politiků mi připadá poněkud nešťastným“. Proběhnou demokratické volby, nějak dopadnou a jejich výsledkem je nějaké rozložení sil v parlamentu. A v důsledku toho je v onom parlamentu demokraticky zvolen do nějaké funkce demokraticky zvolený poslanec. Více demokracie aby jeden pohledal. A místo toho, aby se politici jako je Pelikán, kteří mají slovo demokracie vytetované na rachitickém hrudníčku, kteří slovem demokracie zahajují a končí každou větu a kteří by na její obranu bez váhání nasadili i cizí životy, radovali z jejího triumfu, vřískají hystericky do médií o její hrozící likvidaci. Co k tomu dodat? Snad jen to, že pokud by výsledkem demokratické volby marxisty Ondráčka byla rezignace neomarxisty Pelikána, já budu maximálně spokojený a demokracie tím nijak neutrpí. Obávám se ale, že k tomu bohužel nedojde.

Sociálních inženýrů není nikdy dost a oni sami nikdy nemají dost. Těch, co chtěli nějakým, zpravidla nepříliš humánním způsobem, měnit myšlení svých spoluobčanů, už lidstvo zažilo habakuk. Všechny tyto pokusy skončily bez jediné výjimky katastrofou. Myšlení lidí totiž nelze měnit zvenčí, musí se změnit samo postupným vývojem. Pokud ho zkusíte předělat pomyslným hasákem, jako to třeba zkoušel Velký Učitel Mao v Číně, nebo Stalin v Rusku, změníte tím všechno možné, jen ne myšlení lidí. Historie nás dále učí, že pro společnost jsou nejnebezpečnější měniči myšlení s vizí, protože této své vizi jsou až příliš často ochotni obětovat nejenom svobodu myšlení, ale životy jejích nositelů. A je úplně fuk, jestli takový vizionář chce měnit myšlení lidí kvůli ideologii, nebo kvůli architektuře.

„Zemědělci měli díky evropským dotacím skvělý rok, jinak by byli 11 miliard ve ztrátě“, informují radostně média. Vždycky, když si přečtu nějaký podobný oslavný blábol týkající se unijního zemědělství, tak se zadumám. A výsledkem bývá zpravidla názor diametrálně odlišný od názoru jeho autora. Neříkám, že nutně správný. Nejsem zemědělský odborník, takže se mohu mýlit, ale vycházím z předpokladu, že zemědělství se lidstvo věnuje zhruba šest tisíc let, přičemž dotace do něj Brusel pumpuje cca posledních šedesát let. Jak to, že jsme dávno předtím nevymřeli hladem? Jak to jen ti rolníci ještě v první polovině 20. století dělali, že zvládli v pohodě uživit Evropu i bez dotací a nezbankrotovat přitom? Jak to dělají američtí farmáři dodnes? Zázrak? Tady se určitě shodneme, že to asi těžko. Tak, že by volný trh nepokřivený právě dotacemi a regulacemi a fungující na základě nabídky a poptávky? Dotace zničily zemědělský volný trh a bez nich už to zkrátka nefunguje. Jinými slovy vítejte zpátky v ekonomice centrálního plánování sovětského střihu. Jediným výsledkem jsou pro nás nekonečné lány řepky, výkupní cena mléka nižší než náklady a zároveň předražené máslo a ztráta potravinové soběstačnosti. A zjištění, že bez cizích peněz, které musel někdo produktivní vydělat a komu je Brusel vezme, aby je mohl šoupnout těm, co je  i díky němu vydělat nedokáží, by se to celé sesypalo jako domek z karet. Falešných karet.

A na závěr ještě jednou Itálie. „Itálie zvolila populismus“ , pláče v Lidovkách přesně tak, jak se od něj očekává jakýsi Hampejs v rozhořčení nad tím, že Italové ve volbách odmítli světlé zítřky eurosocialismu s africkou tváří. Jako populismus je v tomto případě označena snaha příčetných Italů zachránit svoji zemi před proměnou v druhou Nigérii. Hampejsi, Itálie si nezvolila populismus, Itálie si zvolila zůstat Itálií. Otázkou je, zda jí to v této fázi bude ještě něco platné.

2,479 total views, 2 views today