Mléko, máslo, jogurt, krávy…T-72

Po řadu těch měsíců, kdy mi Česká televize v hlavních zprávách poměrně pravidelně oznamovala, jak se Evropané brodí v mléce až po kolena, díky čemuž je výkupní cena mléka stále nižšší a nižší a dávno pod hranicí nákladů, jak je díky tomu „plajte“ stále více českých zemědělců a počty našich českých kraviček se stále zmenšují.

Po řadu těch samých měsíců, kdy při pravidelných nákupech v „hytlermarketech“ – jak naše novodobé svatostánky neodolatelně nazývá kolega Větvička – vidím na vlastní oči fakt, který je s touto informací v přímém rozporu. Přestože nabídka prý vysoko převyšuje poptávku a evropským mlékem bychom údajně mohli zaplavit všechny přilehlé galaxie, je litr v regálu zase o korunu dražší než minule. Jako pouhý poučený laik se tedy naprosto logicky vždy znovu a znovu ptám, jak je to do prdele možný?

Jak je v takové situaci možné, že mé oblíbené máslo z jiného „hytlermarketu“, po tradičním pokoutním a pravidelném zvedání ceny o korunku, najednou poskočí nahoru rovnou o sedm? A to všechno se děje za situace, kdy si státy EU navzájem lijí své těžce dotované mléko přes hranice a televizní moderátorka si s výrazem blahobytné spokojenosti pochvaluje, jak ta naše, potažmo evropská ekonomika skvěle šlape. A jak se máme všichni výborně, takže být to už jen o chloupek lepší, nedalo by se to blaho vydržet.

Samozřejmě k tomu nesmí chybět krásně barevný a názorný grafík, který tu dokonalou selanku potvrzuje. Všechno skvěle klape a tudíž není nejmenší důvod něco měnit. A abyste si to, drazí „vohnouti“ (rovněž velmi trefný terminus technicus užívaný pro změnu kolegou D-FENSEM), dobře zapamatovali a věděli koho máte příště zase volit, budeme Vám to cpát do hlav každou volnou veřejnoprávní chvíli.

Zřejmě té problematice jen nerozumím, když se naivně domnívám, že je-li přebytek mléka, měla by jeho cena, i cena výrobků z něj klesat a naopak. Připouštím, že je to docela dobře možné a rozhodně kvůli tomu nezačnu studovat VŠE. Pokud je můj laický náhled na náš, nejen mléčný absurdistán pomýlený, předem se upřímně omlouvám všem odborníkům, kterým můj názor na věc právě zvedl krevní tlak a způsobil srdeční arytmii, ale takhle to prostě vidím já a tečka. Zda je to způsobeno vinou nedokonalé vládní osvěty, mou vrozenou nechápavostí, nebo jinými příčinami, nechám k posouzení laskavému čtenáři.

Součástí zmíněných pohádek o levném mléce, kravičkách a nenasytných kulacích bývají také informace a grafíky ukazující, že z uvedených příčin počty krav u nás neustále klesají a v současnosti už nám nezajišťují soběstačnost. Jinými slovy řečeno, až se naše momentální tisíciletá říše, či Brave New World, chcete-li, za hrozného smradu a rachotu rozpadne, zůstaneme uprostřed té slavné středněvýchodní, ale věrně prozápadní Evropy s úplně holou prdelí. Bez tanků na ochranu, bez fabrik, které by je vyrobily, s pěti půjčenými letadly a hlavně bez mlíka a hovězího – kromě milionu dalších nezbytně potřebných věcí, které se tak skvěle globálně a hlavně lacino vyrábějí, chovají, či pěstují v Číně – nebo v obchodně talentovaném Polsku.

A protože naši sousedé a momentální kompaňoni na tom budou zhruba podobně, nikdo nebude mít na rozdávání. Můj rovněž laický pohled na věc a do historie mi říká, že naprosto spoléhat na navždy nerozborně jednotnou jednotu a pofidérní vojenské spolky nebude úplně to pravé ořechové.

Já celkem chápu ideové principy, na kterých je tento naprosto nemístný optimismus založen, liberální myslitel Fukuyama přece napsal, že nastal „Konec dějin“, protože liberální demokracie slavně zvítězila a teď už se to bude jen cizelovat k dokonalosti. Proto se zřejmě všude pěstuje ten Burešův žlutý, smradlavý eurosajrajt a ne pšenice.  Víra je krásná věc, ale mlíko taky není úplně k zahození. Až půjdou, jak se říká, „tlustý do tenkejch“, můžou se vlastní krávy, prasátka, slepičky, pšenička a tančíky hodit.