Vyvážená polopravda, nebo objektivní pololež? Co z toho je prima?

Můj jediný schválený sen je velmi skromný. Nechci zlepšit osud naší tmavší menšiny, to mají dokonale ve svých pracovitých rukách. Kromě toho je toto lukrativní korýtko už obsazené jiným mesiášem. Nechci vykořenit islám z povrchu zemského, nebo měnit skupenství českých muslimů, deislamizátorů máme víc než potřebujeme. Nesním o dětech rozvíjejících ve školách schopnost kritického myšlení a nasávajících lidské vědění podle individuálních schopností, místo výuky ve stádu ke stádnosti, lásce k Bruselu, cizím kulturám a homosexualitě. Nesním o premiérovi, stojícím každý den v pět ráno s aktovkou frontu u píchačky a poznávajícím tak poprvé reálný život svých voličů. Kupodivu se mi ani nezdává, jak ve Svatovítské katedrále kardinál Duka klade na hlavu Vladimíra Vladimiroviče Svatováclavskou korunu poblitou prezidentem lži a nenávisti.

Nic tak utopistického se mi nezdává, má fantazie na to není dost bujná. K realitě mají rozhodně blíže mé sny ve kterých umím létat, než ty o vlastní prací se živícím Sobotkovi. Vlastně to ani není skutečný sen, protože při něm zpravidla nespím. Je to sen z kategorie životních přání a dostavuje se pokaždé, když shlédnu zpravodajství České televize. Přeji si v něm, abych za své peníze, jenž nedobrovolně této instituci poskytuji, dostával to, za co si platím – vyvážené a objektivní zpravodajství. Tato povinnost je určena zákonem, jehož paragrafy byly v uplynulých dnech často omílány v souvislosti se „skandálem“ konkurenční televize. Samozvaný „Hlídací pes“ demokracie dostal udání jejího nespokojeného zaměstnance a rozmázl ho jako exemplární příklad žurnalistického selhání a odporné manipulace. Vedení TV Prima prý účelově vytváří falešný obraz uprchlické krize a manipuluje veřejným míněním, což je naprosto nepřípustné, protizákonné a nikdo jiný to nedělá.

Když mne přešel záchvat smíchu, pustil jsem si ČT, abych si ověřil, že tentokrát nesním a zda se náhodou nestal zázrak. Nestal, zaplaťpámbu, všechno je tak, jak má být. Objektivní a vyvážené zpravodajství nejen o imigrantech v podání veřejnoprávní televize se nijak nezměnilo a nadále je zárukou vytváření pravdivého obrazu reality. Nejrůznější sluníčkoví mudrci, včetně členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se shodli, že Prima se dopustila svatokrádeže a jsem si celkem jist, že kdyby to jen trochu šlo, byla by s budovatelskou písní na rtech zlikvidována a její vedení posláno do dolů. Na stránkách Hlídací pes.org se objevila různá porovnání „objektivity“ a spousta čísel, „dokazujících“ ohavné porušení zákona a flagrantní profesní selhání.

Rada si nechala zpracovat analýzu vysílání všech tří největších televizí a dospěla k názoru, že jediná Prima vysílá neobjektivně. Nova je v pohodě, o ČT ani nemluvě. Cituji: „ve vysílání ČT nebyl identifikován žádný moment, který by bylo možno vyhodnotit jako porušení zásad objektivity a vyváženosti.“ Novu nebudu hodnotit vůbec, na to, co vydávají za zpravodajství, se nedá dívat bez předběžné úpravy vnímání litrem slivovice. Fakt, že onen truchlivý festival tragédií sleduje pravidelně cca 40% televizních diváků, vysvětluje mnoho zdánlivě nepochopitelných společenských dějů. Nebudu ani hájit Primu, upřímně se přiznám, že jsem doposud jejich zpravodajství neshlédl celé ani jednou a tudíž se k němu nemohu nijak vyjadřovat. Ostatně zastávám názor, že si soukromé televizní stanice mohou vysílat co chtějí, pokud neporušují zákony, protože kdo platí orchestr určuje, co se bude hrát. Výhradně divák má rozhodnout, zda fungují dobře či nikoliv, ne nějaký neziskový potroubek, nebo státní instituce.

A jsem u jádra pudla – udajné porušení zákona. Ha! Jediné zpravodajství, jenž nepravidelně sleduji, je to veřejnoprávní. O jeho skladbě, objektivitě a vyváženosti mám největší přehled, takže se cítím oprávněn vyslovit k němu svůj názor. Toto právo mám i jako občan, platící si tuto službu povinně, abych měl záruku nestranného zpravodajství. Přestože si v případě ČT takříkajíc onen orchestr tedy platím, o jeho repertoáru nijak nerozhoduji. Co se bude hrát, neurčují nedobrovolní poplatníci, ale vedení televize. Tedy naprosto stejně, jako u TV Prima a podle úplně stejných pravidel. Šéfové rozdají noty a komu se vybraný repertoár nelíbí, může jít. Někteří také odešli – viz Drtinová, Veselovský. Redaktoři a moderátoři veřejnoprávní televize určitě mají možnost vysílat si co chtějí, dlabat na vedoucího vydání a prezentovat na obrazovce své názory.

Pokud si přeměřím Českou televizi stejným imigračním metrem, kterým byla změřena Prima, dostanu nachlup stejný výsledek, pouze s opačným znaménkem. Stížností na „objektivitu“ vysílání ČT už podle dostupných informací doputovalo na nejrůznější místa značné množství, včetně analýzy nějakého rozhořčeného diváka z Hradce Králové, čítající pět set stran. I já jsem kdysi v přechodném pominutí smyslů jednu poslal po unikátním výkonu moderátorky Kroužkové v interwiew s docentem Konvičkou, kterého jsem tehdy viděl poprvé v životě a do té doby jsem o jeho existenci neměl tušení.

Jde však o klasické házení hrachu na zeď. Rada je evidentně se zpravodajstvím ČT spokojena a komu se to nelíbí, ať si něco políbí. Pochopitelně ho velebí i ti strážci novinářské objektivity, kteří nyní s gustem přibíjejí Primu na kříž. Jak by také ne, když jsou to ti samí „experti“ na všechno, jenž v něm stále dokola dostávají nekonečný prostor k hlásání svých správných názorů, které pochopitelně dokonale souzní s postoji zaměstnanců ČT. Podle nich je všechno v pořádku a informování ČT o nelegálních imigrantech je vyvážené, nic nezamlčuje a není poplatné žádné ideologické doktríně.

Není to nijak překvapivé, kapři si rybník přece nevypustí. Česká televize tak může vysílat do alelujá obraz „uprchlické krize“ určený bruselskými notičkami, ukrytými za bláboly o „tradicích evropské humanity“, protože je prolezlá ideově spřízněnými elementy od sklepů až po půdu a nepochybuji, že podle stejných hledisek přijímá i zaměstnance. Stejná situace je i v „kontrolních“ orgánech, kde mají trafiky podobní soudruzi, takže vedení ČT má bianco šek na všechno, co slouží společné „dobré věci“. Skvělé krytí má i z vládních kruhů, díky bezbřehé provládní servilitě. Nekonečné ministerské vstupy sloužící k prezentaci vládních úspěchů jsou zárukou skvělé spolupráce „nezávislé“ televize a vlády.

Zeman nedávno dostal za uši, když navrhl „zestátnění“ ČT. Proč ne, „de facto“ státní dávno je, jednalo by se o v podstatě pouhou formalitu „de iure“ a ukončení trapné hry na nezávislost. Stát by si svou hlásnou troubu konečně financoval sám, na obsahu vysílání by se stoprocentně nic nezměnilo a za ušetřený obolus by bylo možno kupovat třeba špunty do uší. Budou se hodit, až parlament „odhlasuje“ směrnici Evropské komise o zákazu prodeje divákem ovladatelných televizí, inspirovanou opět románem „1984“, který zřejmě v Bruselu používají jako manuál.

Primě rovněž hlasitě vyčítají, že si místo eurohujera Dienstbiera, zve do studia euroskeptika Robejška. Naprosto souhlasím, přece bohatě stačí ty zástupy euroskeptiků, kterým pravidelně dává prostor ČT, aby se „vyvážila“. Na Kavčích horách vlaje prapor EU a tomu odpovídá skladba vysílání i pozvaných hostů. Prima si údajně zve hosty souznící zase s jejím názorovým spektrem. Drobný rozdíl je pouze v tom, že na rozdíl od ČT na to má jako soukromník plné právo. Také prý tím vším účelově manipuluje veřejným míněním a vytváří negativní obraz „uprchlíků“, což je skandální. Česká televize rovněž účelově manipuluje veřejným míněním a vytváří pozitivní obraz uprchlíků, což je podle logiky Rady a dobroserů naopak správné. Vivat rovnost, volnost, bratrství!

Nemám ponětí, jestli Prima informuje objektivně, nebo ne a nijak mne to nepálí – nic jí totiž neplatím. Z dostupných zdrojů pak soudím, že jen uvádí jiný typ informací než eurohujerská média a to je samozřejmě nepřípustné. Já to naopak vnímám jako velmi žádoucí vyvažování názorového spektra, které trpí příliš jednostranným pohledem „objektivních informátorů“ z České televize. Většina diváků má vlastní mozek a jistě se dokáží sami rozhodnout, který typ zpravodajství jim vyhovuje.

Já si zatím budu dál snít svůj skromný sen o nikým necinknutém zpravodajství, které si sice platím, ale nedostávám. Staromódně si ho představuji jako souhrn všech dostupných faktů bez jakékoliv „vysvětlující“ omáčky, z nichž si utvořím vlastní názor. Vždycky jsem byl divný pavouk.

Závěrem drobný příklad, jak se provozuje vyvážená veřejnoprávnost:

Před nedávnou dobou téměř neslézal z obrazovky ČT novinář Jan Petránek, legenda české žurnalistiky a uznávaný expert zejména na východní Evropu. Nic v této oblati se neobešlo bez jeho fundovaného komentáře. Už déle než rok do ČT pozván nebyl, podle vlastních slov je na „černé listině, protože odmítá vidět Rusko černobíle“.